Emergency Dances II. – Na hranici existence
Kurátorská pozice českému souboru Tantehorse sluší. Příležitosti pro mladé tvůrce totiž zrovna nerostou jako houby po dešti, a proto lze jejich aktivitu kvitovat s povděkem.
Emergency dances I. – V zajetí médií, moci a bezmoci
Umění je zrcadlem doby. Tvůrci vždy, ať už víceméně vědomě či nevědomě, reflektují to, co je obklopuje, co je pálí a nedá jim spát. Ke snaze o taneční aktivismus se hlásí i nová série představení pod názvem Emergency dances, která vzniká pod patronací uměleckého uskupení Tantehorse a dává nově nastupující generaci umělců prostor vyjádřit se. První z večerů se tematicky vztahoval k zhoubné roli masmédií v dnešní společnosti a uvedl dva zcela odlišné kusy. Jáma Lvová Johany Pockové a Sabiny Bočkové představuje doslova atakující show o manipulaci a moci médií, kde se do role ovládaných dostávají i diváci. V choreografii Ententiky Denisy Musilové jsou tanečnice více introvertní, do sebe ponořené. Autorka si dala za cíl zkoumat dopad přehlcení informacemi, negativních mediálních masáží i stresových situací na jedince, které mohou vyústit v rozvoj duševní poruchy.
Emergency dances I. - Jáma lvová (Sabina Bočková). Foto: Vojtěch Brtnický.
Inzerce
Pánské obleky Pockové a Bočkové evokují televizní hlasatele. Dívky stojí pevně na svých místech, pouze se drobně v souladu s monotónní hudbou natáčejí v ramenou. Jejich repetitivní pohyby a gesta se postupně rozvíjejí, místy se přidává i výmluvná mimika obličeje. Uvádí diváky do transu, bleskurychle mění náladu i celkovou atmosféru. Jejich akce připomíná chvíli lacinou a podbízivou televizní zábavu, módní přehlídku i vojenské cvičení, které nahání strach. Zklidnění přichází v další části, kdy leží na zemi, hlasitě vydechují do megafonu a zpívají neustále dokola jednu větu, zřejmě za účelem vyjádření závislosti, ačkoli smysl tohoto počínání v kontextu celého díla není tolik zjevný. Samy se do role manipulovaných dostanou v moment, kdy se jejich paže vzájemně propletou kolem hlav tak, že vzbuzují dojem loutek, které ovládá někdo za nimi. Nutí je k polibku, sune s nimi prostorem. Silný okamžik, ze kterého až mrazí. Vyústění díla je nečekané. Z rovnocenných dívek, které v podstatě znásobují sílu viděného jen tím, že jsou dvě, se z jedné stává nedobrovolná oběť erotických choutek druhé. Expresivní, sugestivní… pád do Jámy Lvové.
Záměrem Denisy Musilové v díle Ententiky bylo mimo jiné vystavit tanečnice stresové situaci. Ta spočívala v tom, že obě dívky (Anna Benháková, Iveta Krmelová) musely do Paláce Akropolis na představení doběhnout z míst vzdálených sedm kilometrů. Start jejich běhu byl zřejmě promítán ve foyer před vstupem do sálu. Tento moment však v přeplněném prostoru snadno unikl, a zdálo se proto neopodstatněné, proč se dívky hned po vstupu na jeviště z hlediště převlékly… Z hlediska struktury pracují Ententiky stejně jako Jáma Lvová s opakováním. V relativně pravidelných okamžicích se objevují znovu tytéž taneční pasáže či epizody. Vodící linkou je jakási zacyklenost, bezvýchodnost situace znázorněná během v kruhu, sebevražedným balancováním na okraji jevištní rampy. Pohyby dívek se však nesou v mnohem abstraktnějším duchu, taneční kombinace nabízejí vícero interpretací. Souvislost s avizovaným mediálním zahlcením je patrná pouze z krátkých a nezřetelných útržků vesměs politických promluv, kde zní hlasy Adolfa Hitlera, Stalina, Nelsona Mandely nebo Miloše Zemana, či z hledění do modrých světel, jež se linou ze zákulisí a mají evokovat televizi. Tah na branku v tomto případě není zcela jasný.
Přesto se ukázalo, že tanec má aktivizační potenciál. A že začínající choreografky mají světu co sdělit.
Psáno z premiéry 25. září 2019, Palác Akropolis, Praha.
Jáma Lvová
Koncept, režie, choreografie, interpretace: Johana Pocková, Sabina Bočková
Hudba: Lukáš Palán
Dramaturgie: Viktor Černický
Světelný design, projekce: Eliška Kociánová
Premiéra: 25. 9. 2019
Ententiky
Koncept, režie, choreografie: Denisa Musilová
Performance: Anna Benháková a Iveta Krmelová
Hudba: Aleš Kauer
Premiéra: 25. 9. 2019