Eymen – Úhel pohledu aneb Rozhovory se smrtí a o smrti

Tanec Praha inicioval již po několikáté kontakt našich umělců s ghanskými tanečníky a hudebníky (Ghana Dance Ensemble) i dalšími obyvateli města Akkry. V roce 2016 navštívila Ghanu ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová spolu s choreografkou a tanečnicí Monikou Rebcovou, která je s africkou kulturou dlouhodobě svázaná. Z této návštěvy vznikal první projekt Ghana zrána, uvedený na festivalu v roce 2017. Nyní byl prezentován projekt další.

Eymen. Foto z dokumentu o projektu: Tanec Praha.

Eymen. Foto z dokumentu o projektu: Tanec Praha.

V roce 2019 se pustila do intenzivní spolupráce s ghanskými umělci choreografka Lenka Kniha Bartůňková a zpěvačka a hudebnice Ridina Ahmedová, která má africkou krev ve svém původu. Pod vlivem návštěvy Ghany a studia tamní kultury, vazby na minulost, tradičních rituálů, odlišného prožívání emocí a stavu duše a duchovních hodnot vznikalo představení Eymen – Úhel pohledu, uvedené na Tanci Praha v Praze a v regionech. Bylo vytvořeno jednak s africkými umělci (Ruhia Sadik a Clifford Selorm Ametefe) a zároveň s několika tanečníky i seniory tanečními amatéry, s nimiž choreografka Bartůňková systematicky spolupracovala. Projekt měl pevnou strukturu, ale zapojováním diváků do hry a tance vznikaly mnohdy improvizované a nečekané situace a události, které byly v přímém kontaktu a spojení s danými interprety i rozlišným prostředím, zvláště v regionech.

Již tehdy bylo hlavním tématem přijímání a přítomnost smrti, jež neodvratně patří k našemu životu. Smrti, které nikdo neunikneme a která je jedinou absolutní jistotou, s níž musíme počítat. Existují celé knihovny napříč staletími i rozlišnou vírou v Boha, které se tohoto nezvratného tématu dotýkají. Je jisté, že Evropané a více či méně všechny civilizované společnosti se smrtí zabývají odlišně, než je tomu v Africe a i jiných primárních kulturách. V nich je vnímána a přijímána jinak, má jinou váhu i pro přítomný okamžik, který právě žijeme.

V loňském roce, i přes složitou pandemickou situaci, se vydal celý český tým znovu do Ghany a uskutečnil v tamějších podmínkách jednak podobné představení Eymen – Úhel pohledu a jednak zde režisér a kameraman Dominik Žižka natáčel dokument s místními obyvateli a umělci. Jejich zpověď je velmi silná a živá. Některé záznamy jsou skutečně velmi emocionálně silné. Dokumentují odlišné zážitky se smrtí a odchodem bližních, popisují i takové, kdy se dotyčný vrátil do života za roztodivných okolností. Některá sdělení jsou tančena, poukazují na mnohá zavedená tradiční gesta, gestiku. Význam pohybu je velmi hluboký, intenzivní. Zvláště, když si kamera hraje s rozdílným tempem i prostorem jeho snímání. Mimo ghanské tanečníky vystupuje samozřejmě spoluautorka projektu Lenka Kniha Bartůňková. Film je provázen hlasem a zpěvem Ridiny Ahmedové, která vytvořila i celkový zvukový design. 

Africký výkřik Gbei!

Po prezentaci dokumentu v druhé půli večera vystoupila ghanská performerka a tanečnice Abigail Sena Atsugah. Objevuje se uzavřená v kruhu vymezeném zeleným listím. Nejdříve se její tělo vleže vypíná a škube, jako by snad chtělo vzlétnout, vymanit se nebo se něčeho zbavit. Když konečně opustí tento prostor snad blíže k svobodnému počínání a projevu, sděluje velmi soustředěným výrazem a úsporně své touhy po životě. Sama autorka v krátkém představení Gbei! naslouchá vnitřním hlasům, které v ghanské kultuře mohou mít spirituální význam. Odvolává se na minulost a své předky, které není možné ignorovat.

Sena Atsugah před divadlem Ponec. Foto: Adam Mráček.

Sena Atsugah je tanečnicí, jež má rozhodně propracovanou taneční techniku, přestože především práce jejích dlouhých paží, rukou a dlaní nezapře africká gesta a návyky. Ruce a jejich pulsovaný pohyb tlumočí stav její mysli, chtění dávat i brát. Jejich pulsace proniká do celého těla a naopak. V závěru bere ze země mísu zřejmě s krví, kterou rituální kruhové místo polévá. Celou choreografii doprovází píseň All My Relations Lisy Gerrard a Jeffa Rony.

Sólové sdělení ghanské talentované umělkyně Seny Atsugah, žijící momentálně v USA, velmi připomíná kultovní choreografii Cry Alvina Aileyho, postavenou v 70. letech na černošskou tanečnici Judith Jamison. Mimo jiné i tím, že tančí v bílých, dlouhých nařasených šatech, které evokují neposkvrněnost a ženskost.

Z uvedeného dokumentu a sóla jasně vyplývá, jak hodně se můžeme z hlediska životních hodnot od Afričanů učit. Jistě stejně, jako jsme my Evropané pro ně inspirací. Amen.

 

Psáno z představení 16. června 2022, divadlo Ponec.

Eymen – Úhel pohledu
Koncept, účinkující: Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmedová, Ruhia Sadik, Clifford Selorm Ametefe, Miroslav Maruška, Marie Vnoučková, Olexandr Dmytriv
Námět, kreativní producent: Yvona Kreuzmannová
Choreografie: Lenka Kniha Bartůňková ve spolupráci s tanečníky
Hudba: Ridina Ahmedová
Spolupráce na přípravě zvukového materiálu: Martin Ožvold

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Lenka Kniha BartůňkováRidina AhmedováSena Atsugah

Divadlo Ponec

Praha

Tanec

Tanec Praha

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: