Nejnovějším přírůstkem do repertoáru Baletu Moravského divadla v Olomouci je komponovaný večer s názvem Freedom in Motion, jehož premiéra proběhla letos v květnu. Svůj pohled na téma svobody a lidství v něm nabízí dvojice současných tvůrců – italská choreografka a pedagožka Roberta Ferrara a český choreograf a tanečník Štěpán Pechar. Výsledný program ukazuje, že i přes velmi kontrastní přístupy zůstává sdělení o základních touhách člověka stejně naléhavé a relevantní.
Olomoucký baletní soubor umístil nový program do prostoru komorní scény Central v budově Muzea umění Olomouc, jejíž dispozice do jisté míry formovaly podobu obou choreografií (například elevace umístěné ze dvou stran jeviště a tomu přizpůsobená orientace pohybu). Signifikantním prvkem se stala fyzická blízkost interpretů a diváků, která v některých chvílích zvyšovala intenzitu jejich vzájemné komunikace, jindy však vzbuzovala až voyerské pocity z možnosti být součástí něčího osobního prostoru.
Emocionální kolotoč
První polovina večera patřila inscenaci WHITEflag day Roberty Ferrary. Úvodní scéna více než cokoli jiného připomínala průvod skupiny olympijských sportovců hlásajících poselství míru a sdílejících vznešené hodnoty lidstva. Efekt podpořila přítomnost bílé vlajky obřích rozměrů a uniformní kostýmy sestávající z bílých šortek, polo trika a bílých tenisek s vysokými ponožkami. Tanečníci proplouvali prostorem ve zpomaleném tempu se zaníceným, až mírně patetickým výrazem ve tváři a postupně odkrývali zvláštní dynamiku skupiny sedmi mužů a jedné ženy.
Pohybově poměrně banální začátek postupně krystalizoval v rafinovaně strukturované dílo. Z drobných situací vycházejících z improvizačních principů a využívajících jednoduché i tanečně vybroušené pohyby poskládala autorka kaleidoskop neustále se měnícího organismu lidské společnosti. V něm se v jednu chvíli někdo pároval a někdo zažíval pád, určitá skupina se uklidnila, zatímco jiná procházela emocionálním kolotočem, a jednotlivec plný nadějí zakoukaný do dálky kontrastoval s davem hledícím si své vlastní existence ve vší její přízemnosti. Mezi jednotlivými články tohoto organismu však neustále fungovalo napojení, které v závěru gradovalo intenzivní (a stejně jako na začátku zpomalenou) scénou připomínající důležitost lidské sounáležitosti.
Ferrara, která svůj tvůrčí přístup zakládá na kombinaci různých pohybových slovníků, dlouholetém výzkumu a práci s emocionalitou tanečníků, očividně motivovala olomoucký soubor k hluboké práci s vlastním prožíváním mobility. I téměř civilní pozice a gesta nabývaly hlubších významů a konotací, tanečníci používali oční kontakt jak mezi sebou, tak směrem k divákům, a pracovali s napětím i ve chvílích relativního klidu a statičnosti. Osobně mi během první půlky večera chybělo „vydechnutí“ (třeba v podobě odlehčeného okamžiku či úlevného úsměvu, který také patří k lidskosti), které by odlehčilo vypjatou, místy až příliš vážnou atmosféru. Výslednému vyznění však rozhodně pomohl výběr hudební složky, která se přes africké bubny, klasickou symfonickou hudbu a elektroniku překlenula až do čistě vokální skladby, umocňující emocionální závěr.
Poslouchat rozum a srdce
Už z vizuálu k programu Freedom in Motion se dalo očekávat, že se jeho druhá část v choreografii Štěpána Pechara bude od té první v mnohém lišit. Z atmosféry vznešených ideálů jsme se rázem dostali do světa, který byl vizuálně směsicí vesmírné sci-fi, světa Umpa-lumpů a Teletubbies. Pechar, umělecký šéf souboru Dekkadancers, se rozhodně nebál sáhnout do arzenálů groteskních, až absurdních situací, kombinovat nekombinovatelné a vnést do tance recesi a humor na hraně. Jádrem jeho choreografie Inventing Freedom se přitom stal poetický (a v literatuře i filmu častokrát zpracovávaný) příběh o jednotlivcích, kteří vypadli ze strojového, autoritářského systému, a prozřeli. Z pozice odpadlíků a nepřátel „matrixu“ se pak snaží přesvědčit zbytek stáda, aby také oni otevřeli oči a osvobodili se.
Onu příslušnost k systému znázorňoval pár velkých růžových brýlí a retraktor na ústa, které měl každý tanečník na sobě. Stvoření bez možnosti svobodně mluvit a vnímat, svázaná těsným neonově zeleným oblečkem, snadno ovládal „diktátor“, který řídil každý okamžik jejich dne. Tím hůř, že měl podobu pejska z balónků… Inventing Freedom dala vyniknout hereckým, a hlavně komediálním schopnostem olomouckých tanečníků, kteří si to evidentně užívali a nezalekli se ani práce s nezvyklými rekvizitami. Jejich výkon ocenili také diváci, jako by možnost smát se a nebrat na chvíli dění na jevišti tak vážně přinesla osvěžující vytržení z filozofického hloubání. Humor však nezastínil důležité poselství – je třeba poslouchat vlastní rozum a srdce, jinak nad námi někdo jiný snadno získá kontrolu.
Freedom in Motion se jeví jako sympaticky vyvážený komponovaný večer, který využívá na maximum časový i jevištní prostor, který mu byl dán k dispozici. A budu-li parafrázovat text k inscenaci, „je tento program ve skutečnosti mnohem bohatší, než by se při povrchním pohledu mohlo zdát.“
Psáno z představení konaného 19. září 2024 v alternativním prostoru Central, Olomouc.
WHITEflag day
Libreto: Roberta Ferrara
Choreografie, režie, scéna a kostýmy, light design: Roberta Ferrara
Asistent choreografa: Bernard Courtot de Bouteiller
Inventing Freedom
Libreto: Štěpán Pechar
Choreografie, režie, light design: Štěpán Pechar
Asistent choreografa: Fabien Roques
Scéna a kostýmy: Pavel Knolle
Světla a zvuk: Vladimír Foret, Hynek Petrželka
Premiéra 9. května 2024
Píše se o něm jako o tanečníkovi s tělem řeckého boha a aurou filmové hvězdy. V baletním světě dosáhl na nejvyšší příčky z nejvyšších, a to vše jakoby mimochodem s grácií, odzbrojujícím úsměvem a bez zbytečné kapky potu.
Pokračovat ve čtení zdarma.
