Ke spolupráci si Vagnerová vybrala dvě ženy a čtyři muže, velmi rozdílné typy a různé národnosti. Jako stálice svítí v jejím obsazení Andrea Opavská, zkušená i dramatická umělkyně, velmi plastická a vždy přitahující pozornost. Další, drobnější tanečnice, o trochu mladší, je Francouzka Fanny Barrouquère. Je velmi živá a rychlá jako štika ve vodě.
Tři tanečníci pocházejí ze Slovenska, jsou to zkušení Radoslav Piovarči, Branislav Bašista (oba v týmu Vagnerové již spolupracovali) a Michal Heriban. Všichni mají s tancem zkušenost, i když jsou rozdílného tanečního vzdělání. Čtvrtým interpretem je Ivo Sedláček, letošní absolvent katedry alternativního divadla DAMU, velmi sympatický a tvárný.
Myslím, že u Lenky Vagnerové je výběr interpretů dost zásadní, při každé produkci odlišný. Vždy překvapí někým novým i nečekaným. Je vidět, že ze schopností i invence jednotlivců vychází a akceptuje je. I když její způsob práce i nadání pro specifickou „partneřinu“, zvláštní a neobvyklé navazování pohybů v partnerské práci, přenášení, prolamování i přehazování tanečníků, komunikace při práci ve skupině jsou natolik autorské a typické, je jasné, že si do svého rozhodování zas tak moc mluvit nedá. Je obdivuhodné, jak v každém novém projektu s tanečníky pracuje. Nenechá diváky v klidu, umí vtáhnout a strhnout obě strany – tanečníky i přihlížející – především do dynamických tanečních scén.
Gossip znamená pomluvy, drby. A ty se staly vůdčím elementem pro vznik scénických situací. V úvodu již před začátkem, než se diváci usadili, stojí na scéně mladík s tácem a skleničkami se šampaňským. Očekává hosty, asi bude slavit narozeniny. Hosté postupně přicházejí a při setkání se vyjadřují zkratkovitými, zastavovanými pohyby jako z animovaného filmu. Snad to má být rozjezd k všeobecné zábavě na party. Pije se z radosti, pije se pro radost. Ztráta rozumného úsudku nastoluje falešné a pokřivené reakce.
Tanečnice Fanny Barrouquère vtipně hraje scénu opilé. Objeví se nejdříve na zádech partnera, lépe řečeno, vypadne z jeho kabátu. Manželská dvojice Andrea Opavská s Michalem Heribanem pak rozehrávají skvělou scénu. Nejdříve jsou v pohodě a v dobré náladě. Posléze se dostanou do konfliktu a běžných partnerských tahanic. Vypjatá situace je dokreslena taháním a trháním za nohy, končetiny… (partner zadržuje tanečnici a ona přepadává do prázdna). Úžasný duet!
Rozjetá party
Společnost se baví. Bojují chlapi mezi sebou o nějaké banální prvenství? Často jen zbytečné kecy a pomluva vedou k brutalitě. Rozjařená společnost si servíruje pečená kuřata. Lámou a utrhávají kosti a klouby od sebe a hlučně je hltají, požírají. Mladík Ivo Sedláček, který je uprostřed scény, sebou mlátí a svíjí se tak, jak ho „kamarádi“ (možná jen v jeho představách) pomlouvají, osočují a obrazně požírají. Doznívání žranice je téměř surrealistické.
Další zastávka je u oblíbeného popcornu, který je připraven v průhledné troubě. Každý si může servírovat, kolik chce. Jeden z mladíků jej rozhazuje kolem sebe. Tedy vypadá to spíš, že se dáví. Tragikomicky vyzní scéna, kdy se hostitel stává svědkem manželského rozkolu. Čte jakoby z dobových pásek, jichž využíval telegram, nebo jako ze staré magnetofonové pásky? Vytahuje je z neobvyklých částí kostýmu jako z těla. Nářků a výčitek je také víc než dost. Partneři spolu nemluví, ale sdělují je v záznamu. Nakonec mladík trhne za pásku a poté vypadne z Andrey Opavské obrovský chuchvalec černých svitků. Rozvíjí se další hádka a nedorozumění je jako balík, jako cizí těleso. Posléze už je to jenom fiktivní, uměle vytvořené strašidlo, se kterým se hraje jako s figurou. Dobře to nekončí.
Na každém šprochu pravdy trochu…
Dále se šíří drby. Jsou jako lavina. Objeví se postavy s velkými maskami opilého Putina, všeobjímajícího prezidenta Obamy, snad Marilyn Monroe a dalších. Politici a „populárové“ vláčeni nonstop bulvárem. Špinavé kecy se mísí, někdy i s nahou pravdou. Tato scéna, sice humorná, se mi zdá nejslabší z celé inscenace. Valné pointy nemá. Proti první polovině nabité nápady jde druhá část poněkud dolů. V závěru hostitel, již také opilý a zničený, řekne všem od plic, co si o nich myslí. Zůstává sedět v křesle a skleničky do sebe hází jednu za druhou. Všichni se postupně vytratí. Chybí gradace, důraznější tečka.
Skvěle komponovaná je hudba Ivana Achera, chvílemi působí jako koláž. Autor výborně mixuje hlasy, ruchy, významy slov s různými nástroji, a přitom je celá skladba jednotná a teče jako proud. Dotváří silné jevištní napětí. Představení bude bezesporu patřit k těm nejlepším v letošní sezoně.
Psáno z premiéry 24. listopadu 2015, La Fabrika Praha.
Gossip
Koncept a choreografie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scénografie: Jakub Kopecký
Kostýmy: Jakub Kopecký a Jana Morávková
Světelný design: Michal Kříž
Zvukový design: Andrej Jurkovič
Premiéra: 24. listopadu 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva