Performance Headless Mule, která na nás v chladném studiu ALTA čekala, začínala již prvním krokem do prostoru, který doprovázela vzpomínka ve formě vůně. Kadidlo mi hned připomnělo aroma kostela, jenž je jako pozadí příběhu dotvořen nejen prosincovou zimou, ale i kazatelnou a oltářem. Toto dramaturgické rozhodnutí použít vůni k navození atmosféry působí jako záměrné uvedení diváka do známé sféry křesťanských výjevů a symbolů, které nás provázejí od počátku celého představení.
Nová performance Martina Talagy, o jejíž dramaturgii se postaral Tomáš Procházka, je imaginativním a zároveň velmi přímým vyobrazením víry a jejího přístupu k sexualitě. Dlouhodobá spolupráce Talagy a Procházky na mnoha různorodých produkcích je vidět v jasnosti jazyka, kterým Headless Mule vypráví příběh starý jako křesťanství samotné.
Headless Mule je hrou s obrazotvorností lidského těla a nelidských tvarů. Přirozený pohyb je zapomenut při performerově přetvoření v monstrum, které ční vysoko nad divákem. Dle brazilské legendy je Mula-Sem-Cabeça žena, která zhřeší tím, že má sexuální styk s knězem. Jde tak o jeden z mnoha příběhů, které posilují víru, že ženy si za nevhodnou sexuální aktivitu zaslouží prokletí, zatímco kněz dál setrvává ve své svatosti. Talaga tuto realitu vykresluje umístěním bílého modelu penisu, který zastupuje kněze, na improvizovanou kazatelnu postavenou z černých přepravek. Před „knězem” stojí dva mikrofony naznačující sílu této části mužského těla.
Talaga nás do legendy uvede bohoslužebnými zpěvy a recitováním. Za výkřiků haleluja dochází k hříchu, před nímž brazilská legenda varuje. K prokletí dochází skrze tělesnou změnu – tanečník si na nohy navléká chůdy, které mu umožňují simulovat pohyby zvířat s kopyty, jako jsou oslové a koně. Jak název představení napovídá, Talaga se právě v takové stvoření přerodí. Tvar prodloužených nohou a houpavý pohyb vzbuzuje rozpolcený pocit – divák se může kochat krásou lidského těla a zároveň vnímat znepokojení, které do prostoru vnáší bizarní běh tanečníka na protézách. Jeho tanec doplňují červené laserové paprsky vystupující z masky tanečníka. Zastupují plameny ohně, které headless mule šlehají z krku.
Performace přináší zajímavé prvky, které se zdají být vhodným odlehčením tragického příběhu a moderním komentářem stále živé legendy. Lidé jsou za své sexuální preference a projevy stále do různé míry obviňováni z nevhodného chování a tento tlak je často používán proti ženám, ale například i queer osobám. Právě queer jazyk je prostředkem, který se zdá být zvolen, aby se vypořádal s ponížením skrze hravost a satiru. Queer reference, například žargon drag performerů, narušuje zpívání a recitování, například když se Talaga podívá do diváků a proboří pomyslnou čtvrtou stěnu tím, že nám vesele, až sugestivně, popřeje dobrý večer. Diváci, nejspíše obeznámeni s tvorbou Talagy a Procházky, reagují podobným způsobem, jako by byli na drag show. Tleskají a oslavují. „God wants you to slay“ (slay znamená v queer žargonu ohromit nebo omráčit někoho talentem, vzhledem), prohlásí Talaga.
Spojení atmosféry kostela, křesťanské víry a queer symboliky je zajímavým prostředkem pro vnesení různorodých emocí do představení. Domnívám se a podle reakcí předpokládám, že jsem nebyla jediným divákem, ve kterém představení probudilo osobní zážitky s bojem za sexuální svobodu. Převracení narativu, ve kterém je žena potrestána, nese viditelné následky svého činu a získává formu zvířete, je dosaženo skrze naprostou zkázu dominantní moci, jež tu zastupuje bílý úd symbolizující kněze. Talaga ho na konci představení odhazuje a bílá hmota se tříští na malé kousíčky.
Talagovy taneční a hlasové schopnosti se v produkci Headless Mule potkávají se znalostí folkloru a křesťanské víry. Jeho pojetí nabízí uvědomění si krásy tvora, který zhřešil a byl haněn. Jeho bezprostřední použití queer jazyka a performativity naznačuje jeho svobodný kreativní proces. Headless Mule představuje taneční katarzi pro ty, kdo byli odsouzeni za svou sexualitu.
Psáno z premiéry dne 2. prosince 2022, Studio ALTA.
Headless Mule
Choreografie, interpretace: Martin Talaga
Dramaturgie: Tomáš Procházka
Hudba: Tanita Yankova
Produkce: Adriana Spišáková
Světla: Karlos Šimek
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr