HeArt of Noise – Duch futurismu na vlnách vodního živlu

HeArt of Noise. Foto: Vojta Brtnický.

Je nutné připomenout její úspěšné dílo INspiraCe s orchestrem BERG, uváděné rovněž na scéně Divadla Archa. Vzniklo ve spolupráci s hudebníkem a skladatelem Tomášem Reindlem a na tuto úzkou spolupráci s autorem a vzájemné tvůrčí porozumění Sylva Šafková navazuje v novém díle HeArt of Noise.

Skladatel a hráč na scéně

Nápad opřít se o významný otevřený dopis, manifest futurismu The Art of Noise, který vytvořil italský hudebník a malíř Luigi Russolo v roce 1913, je velmi neotřelý a v tanečním světě málokdy zmiňovaný. Nová inscenace se od něj dramaturgicky jasně odvíjí a hudebně skýtá takřka neomezené možnosti.

Speciálně při využití elektronické hudby, dechů a strunných nástrojů, bicích, industriálního a městského hluku a hutných hluků všeho druhu: motorů, skřípání, vrzání. Podivné zvuky jemných valérů a nuancí se kombinují v odlišné dynamice s lidským hlasem a tlukotem srdce, s dozvuky vody a jejím prouděním, se stříkáním a šploucháním. Pro hudebníka i ucho diváka, chvílemi až přesyceného, je to pastva rozmanitostí. Využíván je i futuristický hudebně-hlukový nástroj intonarumori (poměrně velká dřevěná „krabice“ s kovovým kónickým výstupem ve tvaru trubky a s mechanismem ovládaným pomocí kliky a posuvného tahadla), který vynalezl Luigi Russolo, aby uskutečnil své futuristické vize, a skládal pro něj různé skladby. Vyluzuje podivné zvuky, hluky, šum a kvílení. Hrou na tento nástroj celé představení začíná. Skladatel a hráč v jedné osobě Tomáš Reindl ovládá a hraje živě se svým „orchestrem“ nazvaným OMNION po celou dobu inscenace z přední části levého portálu, tedy ze zákulisí.

Všudypřítomný vodní živel

Ze tmy a shůry se objeví uprostřed scény dva proudy vody. Pod nimi blízko sebe stojí pár tanečníků ve světlých kostýmech. Pod silným proudem se pohybují dost omezeně a úzce při sobě. Efektní začátek prozrazuje, že živel vody bude všudypřítomný.

První plán prázdné scény tvoří černý baletizol a druhý tvoří obrovská hladina vody podobná mělkému bazénu. Takto netradiční scénu i kostýmy vytvořil výtvarník Marek Cpin. Na jevišti se postupně střídá a tančí pět interpretů: Francesca Amy Amante, Florian Garcia, Simona Machovičová, Filip Staněk a Michal Toman. Nejdříve se rozvíjí skupinová choreografie, která se rozbíjí v dílčí duety i sóla. V prvních částech více na suché ploše a posléze s omezenými pohybovými možnostmi i ve vodní hladině.

Z tanečních výkonů byli výborní charismatická Francesca Amy Amante a technicky přesný a výrazný Florian Garcia.

Vodní živel vytváří jistý odpor, jak jej každý známe, takže práce nohou je jím ovlivněna, technika točení a skoků jasně okleštěna. Přesto, nebo právě proto, je výkon všech tanečníků výjimečný i náročný. Efekty, které tento způsob tvůrčí práce skýtá, jsou dávno ověřeny z inscenací světových choreografů Piny Bausch, Maurice Béjarta, Johna Neumeiera, Alexandera Ekmana nebo tchajwanského souboru Cloud Gate Dance Theatre.

Kdo zažije a vidí vodu spolu s dynamickým pohybem na jevišti poprvé, musí být zcela fascinován. Významy dílčích scén a vztahů, které se rozvíjí mezi partnery i ve skupině, jsou výrazně ovlivněny výtvarnými obrazy. Ty vznikají především díky vynikajícímu light designu Martina Špetlíka. O významu svícení a hře světel v divadelním prostoru není třeba zvlášť psát. Je nutné zažít a vidět, co světlo dovede vykouzlit za dramatické i intimní situace a jak prostředí zcela nahrazuje dekorace. Výsledný dojem násobí přítomnost pohybujícího se vodního živlu a také kouře, který spolu s těly tanečníků vytváří až apokalyptické výjevy.

Svícení zespoda si hraje se siluetou člověka a může působit až hrůzostrašně; plastický obraz tělesných až sošných tvarů zdůrazňují boční „průvany“. V klidné chvíli kouř a světlo vytvoří obraz páry nebo mlhy nad vodní hladinou. Jasným kontrasvětlem vyřízne osvětlovač v prostoru ostrý trojúhelník a homogenní skupina v něm vypadá jako v očistci nebo v pekle.

Během této velkolepé show, kdy se rovnoměrně dělí o pozornost hudba, zvuk, světlo a tanec, třikrát zazní texty inspirované výše zmíněnými futuristickými traktáty, sepsané Jiřím Šafkou. Text je teoreticky naučný a v angličtině, je zbytečně dlouhý a během choreografie nezáživný. Když vnímáte význam slov, ztrácíte pozornost, co tanečníci zrovna vyjadřují. Choreografie není nijak zvlášť inovativní, nejjistěji vycházejí taneční duety i sóla tančené na suchu. Moc pěkně je postavený „mokrý“ duet ženy a muže, jediný, který působí lyricky, odlehčeně a zamilovaně.

Jinak se vše žene v divokém dynamickém tempu, hnané bláznivě barevnou hudbou a vlnami zvuků i vody. Některé pasáže hodinové performance HeArt of Noise se možná až zbytečně dlouze opakují, nejen v pohybových vazbách, ale i ve stejné atmosféře bez zvláštního obsahového vývoje, kdy po celou dobu hraje prim vodní živel.

Psáno z premiéry 21. září 2023, Divadlo Archa.

HeArt of Noise
Choreografie: Sylva Šafková
Text: Jiří Šafka
Účinkující: Francesca Amante, Florian Garcia, Simona Machovičová, Filip Staněk, Michal Toman & Tomáš Reindl (OMNION)
Hudba: Tomáš Reindl
Voiceover: využití AI
Scénografie, kostýmy: Marek Cpin
Světelný design: Martin Špetlík
Produkce: Anna Borovská, Aneta Jochim, Marta Lajnerová
Foto: Pavel Hejný
Grafický design: Mikuláš Macháček
Video: Tomáš Vlček
Premiéra: 21. a 22. 9. 2023, Divadlo Archa