HERO%, Cartes Blanches – Vzlétnout ke hvězdám a ještě výš

Karine Ponties, francouzská choreografka žijící v Belgii, je českému publiku dobře známa. Absolventka slavné taneční školy Mudra Maurice Béjarta v Bruselu a zakladatelka souboru Dame de Pic se účastnila festivalu Tanec Praha opakovaně již od devadesátých let. V roce 2001 stála i u zrodu divadla Ponec, ve kterém později své choreografie uváděla. V jejích dílech tančili například choreograf a tanečník Jaro Viňarský nebo vedoucí Ateliéru fyzického divadla a multimédií brněnské JAMU Pierre Nadaud. S ním pak Ponties spolupracovala i nadále a jejich zatím poslední společné dílo Pisum Sativum mohli diváci zhlédnout na České taneční platformě 2013. Nyní se známá evropská choreografka vrací se sólovým projektem HERO%, v druhé části večera pak poskytla prostor svým českým spolupracovníkům. HERO%, jak by snad název mohl napovídat, není velkolepým tanečním plátnem, ale spíše komorní pohybovou skečí. To mu však neubírá na velikosti, naopak. Všechno je veliké, někdy až převeliké. Třeba sny hlavního protagonisty, samozvaného superhrdiny Erica Domeneghettyho, který se tajně, tedy spíš marně, snaží dostát svému snu – být zachráncem lidstva. Ačkoli jeho tělesná konstituce nepřipomíná svalovce z Marvel Studios, jeho výdrž je obdivuhodná. Dokáže setrvat v pozicích, pro jejichž zvládnutí člověk potřebuje notnou dávku síly. Před námi se zjevuje už jako „superhrdina“ s černou maskou přetaženou přes oči, červeném celotrikotu, avšak navlečeném obráceně, a s černými nákolenkami a bederním pásem. Scénografie byla taktéž velmi jednoduchá, za to však naprosto zásadní pro funkčnost a kompaktnost celku. Zřejmě se jednalo o Ericův dětský pokoj v domě jeho rodičů, ve kterém se poprvé jako malé dítě pokusil „vzlétnout“ – spodní základna v podobě čtverce a na ní mírně zešikmené stěny. Na ně se v průběhu díla promítala různá pozadí, a tak jsme se dostávali z Ericova dětského pokoje s oprýskanými stěnami až do dalekého vesmíru plného hvězd. Ve svém pokoji bojoval s pomyslnými zloduchy, kteří mu dávali pořádnou „nakládačku“, než se opět vzchopil a nandal jim to sám. V jednu chvíli ho pomyslní nepřátelé přivázali k židli (rozuměj: přivázal se sám), z čehož se jen horko těžko dostával. Eric, který se už mezitím stihl obléknout do pánského, slušně padnoucího obleku, ho zase vysvlékl a tentokrát se vydal do boje s násilím, pomoci lidem v nesnázích. Běžel, co mu jen nohy stačily, míjel jedoucí auta, střílející gangstery nebo velké nákladní vozy troubící na něj, že běží v protisměru. On se však nedal a běžel dál a dál. Scénografický um a kreativita Guillauma Fromentina zde neznaly mezí. Divák měl skutečně pocit, že Eric uběhl snad nejméně deset kilometrů, ale přitom byl stále na jevišti divadla Ponec. Geniální scénické řešení spolu s projekcí zcela odvedly pozornost od jakýchkoliv okolních rušivých elementů a přitahovaly divákovu pozornost pouze do středu jeviště, na ono místo, kde Eric zažíval celý život superhrdiny, tedy úspěchy i zklamání z neopětované lásky. HERO% nepochybně zasáhl srdce každého přítomného diváka a velký aplaus tomu i nasvědčoval. Ponties se společně s Domeneghettym dokázali ponořit do tragikomických životních příběhů a situací, ve kterých snad každý z nás zatoužil být tím výjimečným. Celou kompozici pak uzavíraly závěrečné filmové titulky promítané na jednu ze stěn, v nichž kromě jmen spolupracovníků podílejících se na inscenaci byl také seznam jednotlivých superhrdinů a u každého z nich bylo právě Ericovo jméno. Až na pár malých kritických „ale“ (například příliš mnoho opakování pohybových vtípků, které po chvíli zkrátka přestávají být komické) se jedná o výjimečné dílo a nemohu jinak než vřele doporučit jeho návštěvu. Vzhledem k velkému výročí – dvacet let od založení souboru Dame de Pic Karine Ponties – si v druhé části večera připravili její čeští spolupracovníci vlastní pohybové, spíše kratší kusy. Z nich vynikl zejména Carte Blanche 1 choreografa a tanečníka Jara Viňarského a světelného designéra Tomáše Morávka. Viňarský s Morávkem vsadili na vtipnost, což může být někdy riskantní, ale v jejich případě se zadařilo. Po celou dobu nás provázel nahraný hlas anglicky mluvícího uvaděče, který nám nejdříve vysvětlil, že pro lepší požitek z představení je nejdříve nutno hermeticky uzavřít východy divadla. Komické světelné experimenty, při kterých například nechali celé divadlo zhasnuté po dobu jedné minuty, byly šikovným následovníkem opusu HERO% a divácky vděčnou volbou. Carte Blanche 2: Electric Sheep z dílny Pierra Nadauda a Pavly Beranové a Carte Blanche 3: Ochlupus Chluposenum uskupení tYhle už byly spíše takovým „lapáním po dechu“. Za to ale mohl i dramaturgický koncept večera, celý program trval téměř tři hodiny.   Psáno z představení 3. června 2016, divadlo Ponec. Tanec Praha 2016 HERO% Koncepce: David Monceau a Karine Ponties Choreografie: Karine Ponties Scénografie a umělecký dohled: Guillaume Fromentin Původní hudba: David Monceau Hudba: Elmer Bernstein Scéna: Raphaël Rubbens Úprava videa: Jean Marc Amé a Guillaume Fromentin   Cartes Blanches Carte Blanche 1 Koncepce: Tomáš Morávek a Jaro Viňarský   Carte Blanche 2: Electric Sheep Koncepce: Pierre Nadaud a Pavla Beranová   Carte Blanche 3: Ochlupus Chluposenum Koncepce: tYhle / Marie Gourdain, Zuzana Režná, Florent Golfier a Lukáš Karásek

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: