Japonský tanečník Ken Mai opět hostoval v Praze

Japonský tanečník Ken Mai opět hostoval v Praze

Japonský tanečník Ken Mai opět hostoval v Praze

Pouze jediný večer bylo uvedeno v pražském Experimentálním prostoru Roxy/NoD představení Gensho no Uta/Poem of Phenomenon skvělého japonského tanečníka a herce butó Kena Maie. Tanečník navazuje na tradici svého učitele Kazua Ohna, jednoho ze zakladatelů tohoto zvláštního a někdy těžce pochopitelného tanečního stylu. V mohutném červeně krvavém plášti, který matně připomíná tradiční japonský kostým, se postava tanečníka nejistými trhavými krůčky posouvá ke středu scény. Začíná se představovat se vší bolestí, nejistotou, postupně se obnažuje, zbavuje obleku i rudých rukavic, jako by se chtěl zbavit špatných zážitků a vzpomínek. Na těle mu pak zbývají jen chatrné kusy látky a bílých obinadel. Vlastní pohyb, chvílemi zpomalený, se střídá s roztěkanými křečovitými gesty. Obličejová maska silného výrazného butó líčení nezakrývá nic z toho, co se děje v emotivním světě Kena Maie. Naopak zvýrazňuje detailní mimiku a drobnokresbu obličejových svalů. A o to v tomto druhu výrazu jde – podívat se dovnitř duševního procesu, do temných niterných skrytů duše. Postupně tanečník bere do rukou velkou knihu, snad knihu svého života, a ve zbytečně dlouhé pasáži vzpomíná zřejmě na dětství či romantizuje snovými pohyby svoji minulost. Naopak dramatičtěji stupňovaný odchod ze světa, ubírání sil i životní energie až do úplného skonu je sdělením velmi vyzrálého umělce. Postava se proměňuje v černě oděnou ženu, která přichází s mísou popele a lupínků květů. Rozhazuje a sype popel na všechny strany, možná i „rozsévá“ nový život a transponuje nás i doprovodem svého expresivního, až operně laděného zpěvu do jiné dimenze. Není lehké srovnávat umění Kena Maie s dalšími osobnostmi tance butó. Patří k mladší generaci, ale pečlivě – až precizně – ctí tradici a zároveň využívá i svých zahraničních zkušeností. V současné době působí ve Finsku. Butó stále zůstává cizokrajnou výjimkou v taneční a divadelní oblasti. Zdá se však, že se dále nevyvíjí a spíše stagnuje. Poslední inscenace Umusuna slavné japonské skupiny Sankai Juku Ushia Amagatsua, který byl žákem Tatsumiho Hijikaty a Kazua Ohna, se dost opakuje a nepřináší nic nového. Alespoň po loňském evropském turné i podle komentářů mezinárodní kritiky. Letošní evropské uvedení představení méně známého japonského souboru Dairakudakan Akajiho Mara, uznávaného herce a tanečníka butó, působila velmi kýčovitě a od butó se vzdalovala na míle. Akaji Maro se ale vždy snažil jít svou cestou a upřednostňoval komické, leckdy až kabaretní prvky a zlehčoval ponurou temnou atmosféru, v níž se často butó utápí. Je ovšem patrné, že se tematika, projev a výrazivo interpretů dostávají do slepé uličky. Pro mne osobně byl v minulosti Kazuo Ohno nepřekonatelným zážitkem stejně jako hostování Mina Tanaky v Praze. Ten se tu objevil ve správný čas. Min Tanaka nám asi nejvíce přiblížil taje butó tance a nechal nahlédnout do nejskrytějších stavů své duše. Psáno z premiéry 22. září 2013, Experimentální prostor Roxy/NoD, Praha. Gensho no Uta/Poem of Phenomenon
Režie a choreografie: Ken Mai
Kostýmy: Reija Stenius
Česká premiéra: 22. 9. 2013 Foto: Janusz Matuszewski

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: