Kolečko: Ověřitelé. Foto: Štěpán Látal.
Inspirací byla Trpišovské kniha Zuzany Demlové Pohádky o kolečkách a nekonečnu, která velmi nenucenou formou vede rodiče a děti, aby spolu rozmlouvali o zdánlivě prostých otázkách, jako například: „Kde končím? Kde začínám?” nebo „Co trvá dlouho? Co trvá chvíli?”, popřípadě „Co jsem? Co chci být”? Knize dominuje grafika kruhu, v různých podobách. A tento tvar je to, co zajímá tři vědce v bílých pláštích, které potkáváme, když si se synem sedáme do hlediště divadla PONEC. Dva jsou velicí a je s nimi jedna malá vědkyně. Jako bychom se ocitli v jejich laboratoři, kde koumají o objevech. Napravo na kraji jeviště je umístěna velká kovová konstrukce, kterou obývají další aktéři představení – mistr zvuku a programování za počítačem, o patro nad ním houslistka připravená jít do hudební akce a v nejnižší části všechny ukotvuje samotná choreografka.
Pomalu se seznamujeme s tím, jak funguje tento trochu zvláštní vědecký tým. Je vidět, že jsou sehraní a každý z nich přináší vlastní energii. Jaro Ondruš jako zkušený vědec, jeho pravá ruka Michael Vodenka a pro dětského diváka nejzajímavější osůbka, Antonie Vodenková. Drobná slečna, která si ale v suverenitě nezadá se svými mužskými protějšky. Je ve svém bytí na scéně zcela přirozená a její pohyb nepostrádá dívčí půvab kombinovaný s ještě dětskou bezprostředností. Je vtipné pozorovat některé interakce mezi vědci, kdy dojde i ke tření mezi mužským a ženským přístupem, kdy vše je ztvárněno velice jednoduše a lehce. Za zvuku klasické Bachovy hudby provádějí tři performeři jednoduché sekvence pohybů, koordinují se spolu navzájem a společným tancem prozkoumávají prostor, který se pozvolna začíná měnit s použitím světel.
Tématem představení je „ověřování ověřeného“ a přesně v tom tkví půvab celé inscenace. Kolo je dokonalý tvar a nabízí nespočet možností, jak si s ním pohrát. Toho využívá výborný světelný design, kdy světlené kruhy na podlaze pronásledují vědce nebo vytváří černou díru, která se neočekávaně a trhaně přesunuje a je schopna pohltit ty, kteří v ní nechají nohu. Dětský divák je zaujat děním ve vědecké aréně a někteří nadšeně přijímají první výzvu k interakci – propojit se za ruce do kola spolu s tanečníky. Je znát, že performeři jsou zvyklí na komunikaci s diváky a jsou schopni ustát i nenadálé situace. Později si Michael Vodenka a Jaro Ondruš rozdělují diváky na dvě skupiny snažící se jedna druhou porazit silou hlasového projevu.
Zvolené taneční prostředky jsou střídmé, nijak přehnaně překombinované, čímž více podporují dětskou fantazii a nabízejí volnost interpretace, o co se asi vědci snaží. Vrcholem se zdá být sekvence, kdy vybraní dětští diváci tvoří kruh uprostřed jeviště a každý stojí na malém světelném kolečku. Ta se postupně rozpohybují a úkolem je jediné, zůstat stále na tom svém. Diváci pak sleduji bláznivý kolotoč poskakujících dětí, které hra velice baví. K jejímu zvnitřnění pak výborně napomůže to, že je posléze nahradí dospělí diváci a mají stejný úkol, nespustit z očí (a nohou) svůj zářící kruh. Děti, které před chvíli tuto činnost zažily na vlastní kůži, si najednou mohou s odstupem prohlédnout, jak pohyb vypadal dohromady v rámci celé skupiny a ve spolupráci s projekcí.
Aktéři na postranní konstrukci se občas vymění, Antonie si sedne za počítač a šéfuje zvukům, houslistka nad její hlavou improvizuje a vytváří hudební protipól jiskřivé barokní hudbě. Na konci představení dostanou ještě děti možnost vyzkoušet černou díru a útěk před ní.
Představení Kolečko: Ověřitelé šťastně kombinuje přirozené výkony protagonistů, promyšlený světelný design a celkově průzračný styl, který nechává otevřená dvířka dětské fantazii. Můžeme se něco dozvědět o optice, ale i o tom, že půvabné holčičky nemusí chodit pouze na balet, ale mohou tančit i zcela jinak. Rodinné představení Marty Trpišovské, vytvořené v rodinném týmu, je evidentně srdečním počinem. Přeji mu mnoho repríz, ať už pro veřejnost, nebo v rámci představení pro školy, v jejichž nabídce se divadlo PONEC stává velikým přeborníkem a každá základní škola by do žižkovského divadla měla na některé z jeho tanečních představení pro dětského diváka zavítat.
Psáno z reprízy 22. října v divadle PONEC.
Kolečko: Ověřitelé
Námět: Zuzana Demlová
Koncept a choreografie: Marta Trpišovská
Tvorba a interpretace: Jaroslav Ondruš, Antonie Vodenková, Michael Vodenka
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: J. S. Bach, An-na
Zvukový design: An-na
Kostýmy: Mariana Novotná
Koncepce projekcí: Zdeněk Durdil
Premiéra 16. dubna 2023, divadlo PONEC.
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů