Krasobruslení bez pravidel jako terapie: Ikonická jízda inspiruje ke smíření s vlastní nedokonalostí
Sólová inscenace Becky McFadden Ikonická jízda vychází z jejího vlastního, značně ambivalentního vztahu ke krasobruslení. Performerka upřímně, ale také s nadhledem a humorem buduje barvitou mozaiku tohoto děsivě dokonalého sportu. Ačkoli na začátku přichází v bruslích, záhy si je zuje, protože na jevišti není led. I bez nich, možná i díky jejich absenci, však představuje divákům svět profesionálního krasobruslení poutavě a ze všech myslitelných úhlů.
Ikonická jízda. Becka McFadden. Foto: Natálie Divincová.
Odvážný tanec na tenkém ledu
McFadden takřka neustále mluví s publikem a svěřuje se se svým osobním příběhem. Přiznává, že už odmala v sobě pěstovala vášeň ke krasobruslení, která hraničila s posedlostí. Sama však brzy po zahájení závodní kariéry nezvládla v soutěži techniku „protitrojky“, a tak pověsila svůj dětský sen na hřebík. Po 20 letech se nicméně rozhodla vytáhnout tohoto kostlivce ze skříně a poprat se s bolestným zklamáním. Ikonická jízda je tak pro Becku McFadden jakýmsi rituálem a terapií.
V inscenaci se střídají emotivní pasáže, komické výstupy, dokumentární prvky i povedené nenucené interakce, kdy charismatická McFadden naučí diváctvo několik jednoduchých krasobruslařských prvků. Autorka na jedné straně s obdivem a pokorou představuje silné momenty z historie tohoto sportu, komentuje promítané televizní záznamy a svým výkladem seznamuje diváky s jejich krásou a technickou bezchybností. Na druhé straně glosuje na téma uměleckého přednesu, rádoby velkolepých narativů a dramatických výrazů v obličeji, čímž poukazuje na nesmiřitelný kontrast mezi požadovanou autenticitou projevu a kýčovitou vyumělkovaností.
Nevyhýbá se ani zřídka veřejně probíraným, byť dobře známým aspektům vrcholového sportu, jako jsou neblahé zdravotní následky, extrémní disciplína či poruchy příjmu potravy. Biografický[GR1] rozměr inscenaci dodávají promítané videorozhovory s autorčinou matkou a sestrou, které vzpomínají na střípky její kdysi nadějné kariéry. Pomocí videoprojekce se přibližují i osudové momenty závodů, kdy soutěžící na lavičce čekají na verdikt porotců. Performerka si sedne na čalouněný taburet obsypaný květy a namíří na sebe nelítostnou kameru, aby publikum mohlo detailně sledovat její vnitřní napětí na velkém plátně, podobně jako na soutěžích. Zapíše se do historie, nebo bude muset do smrti nést břímě selhání?
Kluziště zde symbolizuje pouze malý bílý koberec uprostřed jeviště, na kterém performerka klouže v tlustých bílých ponožkách. Ty vytvářejí groteskní kontrast k honosně třpytivým kostýmům.
Studená sprcha i hřejivé objetí
I přes dominantní mluvené slovo v Ikonické jízdě samozřejmě nechybí pohybové výstupy vycházející z krasobruslařských prvků. Podle aktuální atmosféry je tanečnice předvádí jednou soustředěně a velmi citlivě, pak zase radostně a neohrabaně, nebo naopak s přehnanou, až agresivní vervou. Stejně pestré jsou i hudební motivy, od jemných melodií klasiky až po hity typu Jump (Van Halen) či Don’t Speak (No Doubt).
McFadden průběžně z kovové šatní skříňky vybírá různé kostýmy a převléká se do černých tepláků, krasobruslařských šatů s flitry či do průhledného body s koženými popruhy a provokativně erotickým nádechem. Kluziště zde symbolizuje pouze malý bílý koberec uprostřed jeviště, na kterém se performerka prohání v tlustých bílých ponožkách. Ty vytvářejí groteskní kontrast k honosně třpytivým kostýmům. Podobnými komickými a sebeironickými prvky je důmyslně protkaná celá inscenace, například když po „krasobruslařském“ výstupu přijede uhladit rozcuchaný koberec robotický vysavač, připomínající miniaturní rolbu na ledovou plochu.
Dílo má i přes notnou dávku humoru takřka terapeutický rozměr. Becka McFadden přímo na jevišti rozplétá klubko protichůdných myšlenek a pocitů, aby je znovu prožila, zpracovala a našla lék na svoje trauma. Tím se dle jejích slov stala nedávná, po dlouhé době veřejná jízda, kterou předvedla pro vlastní čirou radost. Tuto nedokonalou, ale o to víc osvobozující krasobruslařskou choreografii na závěr předvádí i na scéně. A je to skutečně ikonická jízda, která svou energií a autentičností inspiruje ke zdravému vztahu k vlastním nedostatkům a pomáhá uzavírat tíživé životní kapitoly.
Psáno z pražské premiéry 11. prosince 2025, Venuše ve Švehlovce.
Ikonická jízda
Koncept, choreografie, skript, účinkuje: Becka McFadden
Dramaturgie, režijní spolupráce, světelný design: Daniel Somerville
Choreografická spolupráce: Jára Šimůnek, Sylvie Robaldo
Scénografická konzultace: Anna Tichá
Video: Mariia Reshetova, Becka McFadden
Premiéra: 27. 11. 2025, Industra Brno
