Legítimo/Rezo: Tanec podle Forsytha

Festival Tanec Praha se blíží do finále. Těsně před ním nabídl divákům setkání se španělskou tanečnicí Jone San Martinovou. Ta svou kariéru od roku 1992 spojila s Frankfurtským baletem vedeným Williamem Forsythem. V roce 2005 přešla do nezávislého seskupení The Forsythe Company, které své působení uzavřelo o deset let později. Martinová je nyní v Dance on Ensemble v Berlíně a v roce 2014 spolu s Joshem Johnsonem představili sedmdesátiminutovou seanci Legítimo/Rezo, v níž divákům vysvětlují přístup, který jejich guru využíval.

Jone San Martín. Foto: Vojtěch Brtnický.

Jone San Martín. Foto: Vojtěch Brtnický.

Večer začíná přednáškou, která odhaluje zákulisí Forsythova tvoření. Přibližuje umění taneční výmluvnosti, způsoby, jakými se dá pohyb artikulovat. K tomuto zamyšlení přivedlo Martinovou pozvání na konferenci v pařížském Théâtre de la Ville zaměřenou na taneční notaci ve Forsythových choreografiích. Tehdy se zrodil nápad, jak by se dal tanec ozřejmit i jinak, zevnitř. Nabízela se řada otázek. Co či kdo je hybatelem improvizace? Co dává tělu impulzy, kterým naslouchá, a jak je následuje? Co se děje v těle, když reaguje na podněty zvenčí?

Jone San Martín. Foto: Vojtěch Brtnický.

Naslouchání tělu

Forsythe využívá improvizaci, dává jí však svá pravidla. Martinová je poznala na vlastní kůži a její fysis je jimi prodchnuta. Pomalu před námi načrtává pohybové tvarování na základě jednoduchého zadání, kdy se soustředí jen na své tělo, které má prostupovat prostor s vidinou tvaru kříže. Martinová odhaluje, kam se pohyb může ubírat, k čemu se dále vztahuje – k prostoru, času, tvaru. A od těchto kvalit definovaných Rudolfem Labanem, majících neomezené možnosti jejich podchycení, se dostává k tomu, co se za pohybem může skrývat, co vše může vyjadřovat. Stačí říci jen slovo a doprovodit ho pohybem, mísit různá slova vedoucí k rozličným fyzickým postojům, gestům a variacím.

Martinová se snaží divákům nastínit také to, co se nachází „inside of the body“. Toto zvnitřnění pohybu se vztahuje ke všemu, co nás v danou chvíli obklopuje. Je tu tolik odkazů, k nimž se můžete upnout, a to nejen k sobě samým, ale třeba i ke stolu, jak Martinová sama demonstruje. Na tyto možnosti je Forsythe upozorňuje; nabízí jim například představu laserového paprsku dotýkajícího se těla, které na světelné dotyky a jejich prostupování reaguje. Forsythe předkládá a vyvolává další představy, vede své tanečníky k nacházení vlastních pocitů (i ty jsou nekonečné, Martinová mluví o představě „elastic feelings“), stačí jen naslouchat. 

Hra s diváky

Forsythe pracuje s improvizací fyzickou i hlasovou. V Legítimu/Rezu vidíme krátkou ukázku, když se k Martinové přidává vzrostlý Američan Josh Johnson (k Forsythovi přišel v roce 2010) a spolu s ní předvádí, jak se na sebe nalaďují, když se zaměřují na vztah těla a času. Poté nás vyzývají, abychom je doprovázeli napodobením ptačích zvuků. Zkoušíme vsedě i krátkou pohybovou sekvenci, kdy si hrajeme s pažemi. Prostor pro tvoření je neomezený, je všude kolem nás, stačí si všímat, vnímat a nechat své tělo promlouvat. Martinové tělo se tak stalo prostředníkem mezi choreografickým záznamem a interpretací, mezi zadáním a improvizací.

Netuším, zda se jí podařilo zcela vyjasnit ztělesnění tvořivého procesu, metodu, s níž Forsythe pracuje, a nadchnout i nezasvěcené laiky, kteří přišli jen za tancem. V každém případě mohli nakouknout do tvořivého procesu jednoho z legendárních umělců, jehož choreografie provokují na první pohled svým extravagantním tvarováním těl.

Sólo na závěr

Za mísení zvuků nepříjemného skřípání a melodických vokálů pak vystoupila Martinová v desetiminutovém sólu, s knírkem, v teplákách, tričku. Hrací prostor Ponce je odstrojen od závěsů, postranních světel a do takto obnažené scény přichází tanečnice zadními dveřmi. Předkládá svůj tanečně-hlasový monolog se svým druhým „já“, které asi představuje i ležící figurína (vycpaný pytel s nakreslenou podobou interpretky). Její tělo se hýbe tak zvláštně, nekoordinovaně i plynule, roztěkaně i koncentrovaně. Jako by svou fyzičností potvrzovala slova Lawrence Durrella z roku 1960 (Clea, The Alexandria Quartet), která ve svém diskurzu citovala: Truth disappears with the telling of it. It can only be conveyed, not stated.“ (Pravda se po vyřčení vytrácí. Může být jen přenesena, ne vyjádřena.) 

Jone San Martín. Foto: Vojtěch Brtnický.

Psáno z představení 20. června 2016 v divadle Ponec.

Tanec Praha 2016

Legítimo/Rezo
Koncept: William Forsythe, Jone San Martin a Josh Johnson
Choreografie: William Forsythe
Externí agent, hudba a scéna: Josh Johnson
Světová premiéra: 5. září 2014, Théâtre de la Ville

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Jone San MartínWilliam Forsythe

Divadlo Ponec

MultižánrovéTanec

Tanec Praha

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: