Legítimo/Rezo: Tanec podle Forsytha

Legítimo/Rezo: Tanec podle Forsytha

Legítimo/Rezo: Tanec podle Forsytha

Festival Tanec Praha se blíží do finále. Těsně před ním nabídl divákům setkání se španělskou tanečnicí Jone San Martinovou. Ta svou kariéru od roku 1992 spojila s Frankfurtským baletem vedeným Williamem Forsythem. V roce 2005 přešla do nezávislého seskupení The Forsythe Company, které své působení uzavřelo o deset let později. Martinová je nyní v Dance on Ensemble v Berlíně a v roce 2014 spolu s Joshem Johnsonem představili sedmdesátiminutovou seanci Legítimo/Rezo, v níž divákům vysvětlují přístup, který jejich guru využíval. Večer začíná přednáškou, která odhaluje zákulisí Forsythova tvoření. Přibližuje umění taneční výmluvnosti, způsoby, jakými se dá pohyb artikulovat. K tomuto zamyšlení přivedlo Martinovou pozvání na konferenci v pařížském Théâtre de la Ville zaměřenou na taneční notaci ve Forsythových choreografiích. Tehdy se zrodil nápad, jak by se dal tanec ozřejmit i jinak, zevnitř. Nabízela se řada otázek. Co či kdo je hybatelem improvizace? Co dává tělu impulzy, kterým naslouchá, a jak je následuje? Co se děje v těle, když reaguje na podněty zvenčí? Naslouchání tělu Forsythe využívá improvizaci, dává jí však svá pravidla. Martinová je poznala na vlastní kůži a její fysis je jimi prodchnuta. Pomalu před námi načrtává pohybové tvarování na základě jednoduchého zadání, kdy se soustředí jen na své tělo, které má prostupovat prostor s vidinou tvaru kříže. Martinová odhaluje, kam se pohyb může ubírat, k čemu se dále vztahuje – k prostoru, času, tvaru. A od těchto kvalit definovaných Rudolfem Labanem, majících neomezené možnosti jejich podchycení, se dostává k tomu, co se za pohybem může skrývat, co vše může vyjadřovat. Stačí říci jen slovo a doprovodit ho pohybem, mísit různá slova vedoucí k rozličným fyzickým postojům, gestům a variacím. Martinová se snaží divákům nastínit také to, co se nachází „inside of the body“. Toto zvnitřnění pohybu se vztahuje ke všemu, co nás v danou chvíli obklopuje. Je tu tolik odkazů, k nimž se můžete upnout, a to nejen k sobě samým, ale třeba i ke stolu, jak Martinová sama demonstruje. Na tyto možnosti je Forsythe upozorňuje; nabízí jim například představu laserového paprsku dotýkajícího se těla, které na světelné dotyky a jejich prostupování reaguje. Forsythe předkládá a vyvolává další představy, vede své tanečníky k nacházení vlastních pocitů (i ty jsou nekonečné, Martinová mluví o představě „elastic feelings“), stačí jen naslouchat. Hra s diváky Forsythe pracuje s improvizací fyzickou i hlasovou. V Legítimu/Rezu vidíme krátkou ukázku, když se k Martinové přidává vzrostlý Američan Josh Johnson (k Forsythovi přišel v roce 2010) a spolu s ní předvádí, jak se na sebe nalaďují, když se zaměřují na vztah těla a času. Poté nás vyzývají, abychom je doprovázeli napodobením ptačích zvuků. Zkoušíme vsedě i krátkou pohybovou sekvenci, kdy si hrajeme s pažemi. Prostor pro tvoření je neomezený, je všude kolem nás, stačí si všímat, vnímat a nechat své tělo promlouvat. Martinové tělo se tak stalo prostředníkem mezi choreografickým záznamem a interpretací, mezi zadáním a improvizací. Netuším, zda se jí podařilo zcela vyjasnit ztělesnění tvořivého procesu, metodu, s níž Forsythe pracuje, a nadchnout i nezasvěcené laiky, kteří přišli jen za tancem. V každém případě mohli nakouknout do tvořivého procesu jednoho z legendárních umělců, jehož choreografie provokují na první pohled svým extravagantním tvarováním těl. Sólo na závěr Za mísení zvuků nepříjemného skřípání a melodických vokálů pak vystoupila Martinová v desetiminutovém sólu, s knírkem, v teplákách, tričku. Hrací prostor Ponce je odstrojen od závěsů, postranních světel a do takto obnažené scény přichází tanečnice zadními dveřmi. Předkládá svůj tanečně-hlasový monolog se svým druhým „já“, které asi představuje i ležící figurína (vycpaný pytel s nakreslenou podobou interpretky). Její tělo se hýbe tak zvláštně, nekoordinovaně i plynule, roztěkaně i koncentrovaně. Jako by svou fyzičností potvrzovala slova Lawrence Durrella z roku 1960 (Clea, The Alexandria Quartet), která ve svém diskurzu citovala: Truth disappears with the telling of it. It can only be conveyed, not stated.“ (Pravda se po vyřčení vytrácí. Může být jen přenesena, ne vyjádřena.) Psáno z představení 20. června 2016 v divadle Ponec. Tanec Praha 2016
Legítimo/Rezo

Koncept: William Forsythe, Jone San Martin a Josh Johnson
Choreografie: William Forsythe
Externí agent, hudba a scéna: Josh Johnson
Světová premiéra: 5. září 2014, Théâtre de la Ville

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: