Registrace

Meditativní Washaway je pastva pro oči i uši. Přežvýkat význam dá ale práci

Na půdě bývalé čističky vod v pražském Bubenči se dnes přelévá víc než voda – konkrétně mateřské mléko. Performerky Lenka Vořechovská a Anne Sofie Stubbe Lindeberg se v nové pastorální etudě o splynutí s přírodou vtělují do dvojice éterických přežvýkavců. Tiše meditují vleže, vsedě i vestoje s bezstarostností, hravostí i zamlklou moudrostí němých tváří. Jejich sympatické, sdílené existenci ovšem chybí jednoznačný záměr.

Washaway. Foto: Adam Amsinck.
Washaway. Foto: Adam Amsinck.

Přelévání energie je pro novou performanci s příznačným názvem Washaway tématem všeobjímajícím. Nejde jen o obraz předání živin z matky na dceru prostřednictvím mateřského mléka. V čistých, symetrických liniích tanečnice pracují s principy zachování a předávání energie jak v rámci vlastního těla, tak těla té druhé. Hledají cesty, kterými se mohou pomyslné vlny pohybu šířit, a kde vlastně může být jejich prapůvod: z temene hlavy do končetin, z konečků prstů do trupu, z bránice až po kotník a zase zpět v nekonečných spirálách. Ani na jediný okamžik se přitom jejich uvolněné, a přitom viditelně pracující svaly nezastaví. Stejně jako si voda (či vlastně mléko) hledá cestu nejmenšího odporu, také počínání performerek odráží princip nenásilného, přirozeného plynutí, protínající každý milimetr jejich zlehka pulzujících těl. V rozsahu kloubů nejdou do extrému, ani do výrazného experimentu, drží se tělu přirozených os a trajektorií – docela jako jejich volně se pasoucí zvířecí inspirace.

Inzerce
Washaway. Foto: Adam Amsinck.

Dramaturgii Alice Minar nechybí pozvolná gradace a zjevný cit pro detail, což ve svých předchozích projektech již prokázala. Tanečnice začínají svou pouť z opačných stran pomyslné louky. Zprvu ostýchavé, houpavé, konejšivé pohyby postupně přecházejí v energické „pumpování“ připomínající tep krve v žilách. Obě těla jako by sledovala neviditelný rytmus přírody. Chvályhodná, a v tanečních performancích mnohdy nedostatečně zúročená tendence nic zbytečně neuspěchat se ovšem v tomhle případě ne vždy vyplácí. Co do originality a repertoáru tanečních kreací relativně umírněná choreografie se úspěšně opírá o změny tempa a kontrastu mezi synchronizací a kontrapunktem performerek. To bezpochyby funguje, a to zejména v momentech, kdy jsou si fyzicky blízko. Půlhodinová stopáž se ale i tak zdá příliš dlouhá. Nebezpečí, že se princip „sladěného vlnění“ relativně rychle okouká, je trochu oddáleno zapojením autorky živého hudebního doprovodu do fyzického dění. Z původního duetu se tak na okamžik stává trojice. I tak ale poslední třetina působí jako repetitivní variace na tu první. Opakování či zacyklenost se ne vždy rovná nudě, tady ale zjevně chybí určité kroky v pomyslném začarovaném kruhu. Celkově tak představení místy působí spíš jako veřejné cvičení či work-in-progress než jako hotové, soběstačné dílo.

Kde samotná choreografie pokulhává, dotahuje Washaway hudební a scénografickou složkou. Andělsky čisté vokály Ester Grohové, jež zároveň pro představení v reálném čase tvoří snivý, osobitý soundscape, se nenápadně nesou téměř prázdným prostorem s konsistentní naléhavostí. Syntetický šum ve vlnících se smyčkách skvěle doplňuje tepající rojení molekul lidských těl. Divákům je při svém hudebním, a posléze i dramatickém výkonu stále na očích. V dobrém slova smyslu strohá a účelná scénografie Benedikte Beate Hansen využívá světlost a členitost půdního prostoru a podtrhuje Grohové zvukové kreace. Ani ne dvaceti metrům čtverečním dominují dvě od stropu zavěšená, světle růžová plátna, barvou evokující kravské struky a texturou zase rozlité mléko. Jednoduché, imaginativní, efektní. Tanečnice si s objemnými kusy látky v několika dobře načasovaných momentech pohrávají, tahají za ně, či se do nich choulí jako do matčina lůna a vytvářejí tak silné, a přitom nijak zbytečně doslovné obrazy.

Stejně jako si voda (či vlastně mléko) hledá cestu nejmenšího odporu, také počínání performerek odráží princip nenásilného, přirozeného plynutí, protínající každý milimetr jejich zlehka pulzujících těl.

Ostatní vizuální reference jsou v představení výraznější, místy až komicky očividné, zvlášť ve volbě kostýmů. Objemné kraťasy se vzorem připomínajícím kraví kůži, bílé legíny a kontrastní černé sportovní chrániče na kolena coby vystouplé klouby působí ale nešťastně (a nejspíš neplánovaně) teatrálním dojmem. V kombinaci s jemností hudby i detailů choreografie tak představení po estetické stránce osciluje mezi dvěma vizuálními směry: filosofující metaforou a pseudointelektuální parodií. Záměr? Možná. Protipóly se v umění ne nutně vylučují, ale aby byla taková kombinace nosná, musela by inscenace jít v obou extrémech ještě dál, za hranice vkusu. Umělec si sám sobě – ať už vědomě či ne – vždy pokládá otázku, co chce svým sdělením vlastně říct. Washaway odpovědi teprve hledá. Jisté je, že pouhý náznak „campu“ (přehnanosti) tak, jak jej definovala americká spisovatelka, fotografka a esejistka Susan Sontag, sám o sobě nestačí, protože nepůsobí jako nedílná část, ale spíš jako omyl. Například z prudkého pohazování hlavou, žvýkavých pohybů úst či pokusů o lidské „bučení“, které jsou samy o sobě skvostné, se v kontextu seriózního zbytku stávají nechtěné gagy. A to je škoda, protože již ze synopse je patrný neotřelý myšlenkový postup, který by stálo za to rozvést víc, dál, hlouběji – a beze strachu z možného bučení diváků.

Washaway. Foto: Adam Amsinck.

Psáno z premiéry 4. října 2025, Čistírna1906, Praha.

 

Washaway
Performance & choreografie: Lenka Vořechovská, Anne Sofie Stubbe Lindeberg
Sound design: Ester Grohová
Kostýmy & scénografie: Benedikte Beate Hansen
Dramaturgie: Alica Minar
Konzultance: Nanna Koppel
Partneři: Státní fond kultury ČR, Magistrát Hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Culture Moves Europe, Goethe Institut, ST:ART – Sydhavn Teatr, Petrohradská Kolektiv z. s., Ubåden, Somatic Artist in Residence Program / Alte Schule

 

 

 

Témata článku

Galerie

Diskuze

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!
Přidat komentář

Související texty

Zajímá vás celý článek?

Obsah Tanečních aktualit vzniká díky týmu odborníků, kteří investují svůj čas, energii a vášeň, aby vám přinesli ten nejkvalitnější vhled do světa tance. Podpořte naši redakci – každý příspěvek má smysl.

Přispět na obsah

Pokračovat ve čtení zdarma.