MiMJOVÉ – O napravení zlodějky očí

MiMJOVÉ. Foto: František Ortmann.

Autor Hana Strejčková

Středobodem rodinného představení byl vzezřením útlý, šedovlasý Mimstr Tori (Radim Vizváry), mistr bojových umění a meditace. Charismatický zastánce spravedlnosti v hedvábném kostýmu ke komunikaci využíval virtuózně ovládnutou techniku mimu, zejména precizní fyzické izolace a z nich plynoucí dotažená gesta, cit pro čas a vědomě přizpůsobený dech. S postavou oduševnělého starce kontrastovala groteskní až pitoreskně směšná královna Hidora (Anna Polívková), jejímž jediným potěšením (možná prokletím) bylo vylupování očí nešťastníkům, kteří se dostali do jejího zorného pole.

Dvojici performerů doplňoval „gang“ tří loupežníků (akrobaté Jindřich Panský, Mates Petrák, Matyáš Ramba), kteří si původně Mimstra vyhlédli jako oběť, ale brzy pochopili, že vše je jinak, než se na první pohled zdálo. Nejenže se Mimstr Tori přesile ubránil, ale navíc je dokázal přesvědčit, aby ho následovali a vyučili se bojovému umění, kterým prospějí světu. Příběh vyvrcholil střetem éterického světa a temnoty, kdy se kvartet aktérů díky nafukovacím kostýmům proměnil v obrovské superhrdiny a přemohl královninu kletbu.

Energii představení svým konstantním napětím udržoval Mimstr Tori, ale hlavním hnacím motorem byl triptych vtipných, jakoby neohrabaných mladíků, současně však špičkových akrobatů. Pozemní akrobacie se zakomponovanými prvky z bojových umění patřila mezi nejvděčnější scény. Jindřich Panský, stejně jako Matyáš Ramba nebo Mates Petrák, dokázali v choreografiích prosadit své „top“ triky včetně fliků vzad, přemetů jednoruč, salt, rozštěpů i pyramid. Jen postupný rozjezd na úvod narušila nepříliš vydařená interakce s náhodně vybraným chlapcem z publika, který neopětoval žádnou z pobídek Mimstra Toriho, a scéna, patrně naznačující vztah učitel/ mistr – žák, přišla vniveč.

Koření celku dodávala klaunsky vykreslená vládkyně, jejíž jedinou životní náplní byl sběr lidských očí, symbolické oslepování lidstva. Na zázračné vysvobození – uzdravení začarované panovnice, které odkazovalo ke klasickému „deus ex machina“ –, pak navázalo podbízivě diskutabilní defilé velkého muzikálového stylu. 

Minimalismus scénografie vyvažoval velmi pestrý light design a detailně propracované kostýmy také hýřily všemi barvami. Objevení obřích nafukovacích masek v podobách zvířat, jejichž vlastnostmi právě Mimjové oplývali, pak nejvíce připomínalo komiks. Dětští diváci reagovali až euforicky na nečekané zjevení sympaticky naivistických gigantů. A vším prostupovala hudebně-zvuková linie, která oscilovala od tanečního podkresu a rytmů po cizelované ruchy, odkazující právě k fragmentárnosti komiksových políček, a to zejména u perfektních bojových scén.

Devízou inscenace je odvaha nabídnout formát, jenž nepřikrášluje svět zla, jako například Bratři Grimmové, a který nepopírá oblibu v japonských manga komiksech. Výsledný tvar sice jako by stále ještě hledal balanc mezi nutností vysvětlovat děj, nevyrovnanou obsahovou a interpretační kvalitou jednotlivých výstupů a živelnou radostí z pohybu. A právě fyzická stránka, zejména s přesností odvedené akrobatické sekvence ve stylu asijských bojovníků, může pohádku MiMJOVÉ zařadit mezi nepatrný počet titulů vyhledávaných pro specifické klučičí publikum.

Psáno z reprízy dne 4. října 2020, Divadlo Bravo!.

MiMJOVÉ
Režie: Radim Vizváry
Scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček
Dramaturgie: Matěj Randár
Hudba: Ivo Sedláček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Design zvířat: Tomáš Martin
Výroba zvířat: Jiří Enoch
Scénografie: Petr Horníček
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts
Obsazení:
Královna Hidora: Anna Polívková / Vanda Hybnerová / Irena Kristeková
Mimstr Tori: Radim Vizváry
Mimjové: Matyáš Ramba, Mates Petrák, Jindřich Panský
Premiéra: 25. 9. 2020