Nová inscenace libereckého baletu prověřila jeho technickou i hereckou připravenost a choreografickou i režijní schopnost jeho vedení. Alena Pešková se rozhodla pro odvážný krok, taneční zpracování Bouře ruského dramatika Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, která se dosud na české scéně v baletní podobě neobjevila. Divadelní nadšenci toto drama jistě znají jako operu Káťa Kabanová od Leoše Janáčka. Tragický příběh vypráví o jemné a ctnostné ženě Kateřině, která ze zoufalství z lásky k muži, s nímž nemůže být, ukončí svůj život skokem do temných vod řeky Volhy.
Křehkost i síla
Režisérce a choreografce Bouře Aleně Peškové se záměr zdařil. Náročné dílo Ostrovského dokázala uvést v dobře zvolené délce, dramatické celistvosti, kdy jednotlivé scény působily kompaktně, jasně a zřetelně. Kromě tanečníků libereckého souboru obsadila do hlavní role Kateřiny hostující balerínu Ivonu Jeličovou (sólistku baletu Národního divadla Brno), se kterou spolupracovala již dříve na díle Maryša, za něž Jeličová získala v roce 2009 Cenu Thálie. Svou technickou i hereckou vyspělostí navodila protagonistka hlavní hrdinky atmosféru neustálého napětí, ukázala jemnost, nevinnost a křehkost, zároveň však také důraz, drama a sílu. Nelze si však nepoložit otázku, proč Pešková nesáhla do vlastních řad a nevyužila sólistku ze svého souboru. Představitel hlavní mužské role Borise, Rory Ferguson, předvedl plasticitu pohybu, mužné skoky i vyspělou partnerskou práci a byl pro Jeličovou oporou. Technickou čistotou a sebejistotou se vyznačovala také Rie Morita, jež ztvárnila Varvaru Kabanovou. Pešková vytvořila sedm obrazů, v nichž se objevily zejména duety, tria a sólové výstupy. Každý pohyb a gesto mělo svůj význam, nic nebylo tančeno bez důvodu. Jelikož se Bouře zaměřila především na pocity, prožitky a emoce hlavních postav, sborové scény zde dostaly trochu méně prostoru. Přesto bych zdůraznila alespoň jednu, kdy Kateřina přemýšlí o své budoucí zkáze a zatracení a sbor zahalený do lékařských bílých plášťů dotváří v dynamických pohybech napjatou atmosféru.
Bouře (Mischa Hall, Margaux Thomas, Ivona Jeličová). Foto: Michal Hančovský.
Souznění kostýmů, scény i hudby
Velmi silnými složkami, které z velké části vytvářely atmosféru večera, se staly scénografie a kostýmy. Obojí je dílem Aleše Valáška, měl tak možnost je dokonale sladit v harmonický celek. Kostýmy tanečníků se vyznačovaly spíše jednoduchostí, o to více plnily záměr díla. Často používanými efekty byly blesky (jeden také vyobrazen na zadní části scény) a hromy, jak už název představení určuje. V závěru příběhu se také „z nebe“ začaly snášet opravdové kapky vody, které propukly téměř v průtrž mračen. Tím získala Bouře ještě více věrohodnosti, autentičnosti a síly. Ač inscenace na technickou složku divadla kladla nemalé nároky, i v premiérový večer, který bývá často plný obtíží a nedokonalostí, se vše zdařilo, jak mělo. Hudba Michala Vejskala byla tanečníkům dobrým vůdcem i oporou a občasné vložení ruského textu vhodně dokreslovalo dění na scéně.
Tanečníkům libereckého baletu se podařilo přenést z jeviště do hlediště napětí, nostalgii i smutek nad nenaplněnou láskou, které ve mně rezonovaly ještě po představení.
Psáno z premiéry 29. března 2019, Divadlo F. X. Šaldy Liberec.
Bouře
Libreto podle stejnojmenného dramatu A. N. Ostrovského: Alena Pešková
Režie a choreografie: Alena Pešková
Hudba: Michal Vejskal s použitím tradičních pravoslavných duchovních zpěvů
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Premiéra: 29. 3. 2019
Baletní soubor libereckého Divadla F. X. Šaldy se letos rozhodl uvést v předvánočním období místo tradičního Louskáčka jiný, méně okoukaný titul. Stal se jím balet na motivy povídky Charlese Dickense Vánoční koleda, jehož první premiéra proběhla 16. listopadu.
Pokračovat ve čtení zdarma.
