Nová inscenace libereckého baletu prověřila jeho technickou i hereckou připravenost a choreografickou i režijní schopnost jeho vedení. Alena Pešková se rozhodla pro odvážný krok, taneční zpracování Bouře ruského dramatika Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, která se dosud na české scéně v baletní podobě neobjevila. Divadelní nadšenci toto drama jistě znají jako operu Káťa Kabanová od Leoše Janáčka. Tragický příběh vypráví o jemné a ctnostné ženě Kateřině, která ze zoufalství z lásky k muži, s nímž nemůže být, ukončí svůj život skokem do temných vod řeky Volhy.
Křehkost i síla
Režisérce a choreografce Bouře Aleně Peškové se záměr zdařil. Náročné dílo Ostrovského dokázala uvést v dobře zvolené délce, dramatické celistvosti, kdy jednotlivé scény působily kompaktně, jasně a zřetelně. Kromě tanečníků libereckého souboru obsadila do hlavní role Kateřiny hostující balerínu Ivonu Jeličovou (sólistku baletu Národního divadla Brno), se kterou spolupracovala již dříve na díle Maryša, za něž Jeličová získala v roce 2009 Cenu Thálie. Svou technickou i hereckou vyspělostí navodila protagonistka hlavní hrdinky atmosféru neustálého napětí, ukázala jemnost, nevinnost a křehkost, zároveň však také důraz, drama a sílu. Nelze si však nepoložit otázku, proč Pešková nesáhla do vlastních řad a nevyužila sólistku ze svého souboru. Představitel hlavní mužské role Borise, Rory Ferguson, předvedl plasticitu pohybu, mužné skoky i vyspělou partnerskou práci a byl pro Jeličovou oporou. Technickou čistotou a sebejistotou se vyznačovala také Rie Morita, jež ztvárnila Varvaru Kabanovou. Pešková vytvořila sedm obrazů, v nichž se objevily zejména duety, tria a sólové výstupy. Každý pohyb a gesto mělo svůj význam, nic nebylo tančeno bez důvodu. Jelikož se Bouře zaměřila především na pocity, prožitky a emoce hlavních postav, sborové scény zde dostaly trochu méně prostoru. Přesto bych zdůraznila alespoň jednu, kdy Kateřina přemýšlí o své budoucí zkáze a zatracení a sbor zahalený do lékařských bílých plášťů dotváří v dynamických pohybech napjatou atmosféru.
Bouře (Mischa Hall, Margaux Thomas, Ivona Jeličová). Foto: Michal Hančovský.
Souznění kostýmů, scény i hudby
Velmi silnými složkami, které z velké části vytvářely atmosféru večera, se staly scénografie a kostýmy. Obojí je dílem Aleše Valáška, měl tak možnost je dokonale sladit v harmonický celek. Kostýmy tanečníků se vyznačovaly spíše jednoduchostí, o to více plnily záměr díla. Často používanými efekty byly blesky (jeden také vyobrazen na zadní části scény) a hromy, jak už název představení určuje. V závěru příběhu se také „z nebe“ začaly snášet opravdové kapky vody, které propukly téměř v průtrž mračen. Tím získala Bouře ještě více věrohodnosti, autentičnosti a síly. Ač inscenace na technickou složku divadla kladla nemalé nároky, i v premiérový večer, který bývá často plný obtíží a nedokonalostí, se vše zdařilo, jak mělo. Hudba Michala Vejskala byla tanečníkům dobrým vůdcem i oporou a občasné vložení ruského textu vhodně dokreslovalo dění na scéně.
Tanečníkům libereckého baletu se podařilo přenést z jeviště do hlediště napětí, nostalgii i smutek nad nenaplněnou láskou, které ve mně rezonovaly ještě po představení.
Psáno z premiéry 29. března 2019, Divadlo F. X. Šaldy Liberec.
Bouře
Libreto podle stejnojmenného dramatu A. N. Ostrovského: Alena Pešková
Režie a choreografie: Alena Pešková
Hudba: Michal Vejskal s použitím tradičních pravoslavných duchovních zpěvů
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Premiéra: 29. 3. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 11x
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky