Pure Gold is Seeping Out of Me – Traumatizující realita v těle žen
Přehlídka experimentální multižánrové tvorby Bazaar Festival se v letošním roce konala pošesté, a to jinak než doposud. Festivalová dramaturgie se věnovala superhrdinkám a poetika se proměňovala s nároky digitální platformy. Autorka taneční inscenace Pure Gold is Seeping Out of Me Renata Piotrowska-Auffret naštěstí nerezignovala na zpřístupnění záznamu představení a bylo možné jej zhlédnout nepřerušovaně a bez průběžných verbálních dovysvětlení. Navazující živá diskuse pod vedením Alice Koubové s umělkyněmi a dalším hostem Kateřinou Olivovou pak rozvíjela ústřední téma projektu vztah mateřství a práce – aktivní umělecká činnost. Vše se navíc odehrálo v kontextu aktuálních masivních demonstrací v Polsku za práva žen svobodně se rozhodnout o svém těle.
Inzerce
Trojice tanečnic, Renata Piotrowska-Auffret, Aleksandra Osowicz a Karolina Kraczkowska, předestřela různorodé, až protichůdné příběhy žen, které se v určitém věku setkaly s touhou po dítěti, s nemožností otěhotnět, potřebou naplnit většinové společenské normy, s nechtěným těhotenstvím, či naopak posedlostí po dítěti. Dokumentaristická verbalizovaná část se střihově střídala s tanečními choreografiemi a fyzickými variacemi v prostoru, zčásti doprovázenými jednoduchými projekcemi nebo videozáznamem ze soukromí.
Všechny roviny představení se držely věcného nadhledu a odkláněly hrozící patos. Například civilně prezentované sebrané příběhy žen nezatěžovaly interpretky emočními detaily, anebo jedna z tanečních paralel umělkyně toužící otěhotnět kroužila okolo Saint-Saënsova Tance kostlivců (Danse macabre). Naléhavost podpořenou hutnou úsporností demonstrovaly nejen dobře načasované čtené pasáže, které zněly natolik autenticky, že jsem zpočátku nabyla chvilkového dojmu, že jde o doslovně autorské představení, ale také pohybové fráze, v nichž impuls ke gestu často vycházel z kloubních ohybů. Fázovaný rozklad tělesné formy a vytváření lomených linií z vlastního těla asociovalo kontrasty k poddajnosti, adaptabilitě a současně upozorňoval na neustálé pnutí až nutkání jít kupředu, něco „pro to udělat“, ať už pro umění, nebo mít/nemít dítě.
Řada příběhů svázaných jednotným tématem jako by otevírala jedny dveře za druhými, za nimiž se krčila tíha rozhodování o ženském těle. Do jaké míry si může žena v současném světě dovolit přiznat si a být sama sebou bez ohledu na prostředí, z něhož vzešla? Má žena právo chtít dítě, ačkoli je neplodnou, anebo si přát nikdy nerodit? Jak se vyrovnat s nátlakem předsudků o spořádaném rodinném životě, co znamená úspěšně budovat kariéru či zda ji ohrozí odmítnutí nabídky kvůli dítěti…? Představení Pure Gold is Seeping Out of Me komunikovalo vyzývavým performativním jazykem beze strachu z částečné nahoty nebo expresivních barev, ale byla to zejména dramaturgie, která dokázala neinvazivně navodit napětí a podprahově vtáhnout diváka do problematiky, aniž by se musel s dílem nebo některým z příběhů zcela ztotožnit.
I navzdory situaci, že se jednalo o záznam představení, zřetelně vyslovená traumatizující realita připomínala gesto tichého dlouhého křiku, nepřirozené, a proto na sebe obracející pozornost a viditelně zoufalé. Silný přesah představení umocnil kontext související s rozhodnutím polského ústavního soudu o zákazu legálně přerušit těhotenství s minimem výjimek. V ten moment se výpovědní hodnota projektu stává až jednotným hlasem za práva žen, pro které je dítě smyslem života, i těch, které se plánovaně, anebo nečekaně ocitly před otázkou dítě nechtít.
Psáno z on-line uvedení v rámci Bazaar Festivalu dne 24. října 2020.
Pure Gold is Seeping Out of Me
Námět, choreografie, interpretace a texty: Renata Piotrowska-Auffret
Spolupráce: Karolina Kraczkowska a Aleksandra Osowicz
Dramaturgie: Bojana Nauer, Renata Piotrowska-Auffret
Dramaturgická konzultace: Magdalena Ptasznik
Editace textů: Michał Kurkowski
Světla: Monika Krześniak
Vizuální design: Aleksandra Osowicz
Hudba: Camille Saint-Saëns, Ferenc Liszt, Bill Medley and Jennifer Warnes, The Kurws
