Trojice tanečnic, Renata Piotrowska-Auffret, Aleksandra Osowicz a Karolina Kraczkowska, předestřela různorodé, až protichůdné příběhy žen, které se v určitém věku setkaly s touhou po dítěti, s nemožností otěhotnět, potřebou naplnit většinové společenské normy, s nechtěným těhotenstvím, či naopak posedlostí po dítěti. Dokumentaristická verbalizovaná část se střihově střídala s tanečními choreografiemi a fyzickými variacemi v prostoru, zčásti doprovázenými jednoduchými projekcemi nebo videozáznamem ze soukromí.
Všechny roviny představení se držely věcného nadhledu a odkláněly hrozící patos. Například civilně prezentované sebrané příběhy žen nezatěžovaly interpretky emočními detaily, anebo jedna z tanečních paralel umělkyně toužící otěhotnět kroužila okolo Saint-Saënsova Tance kostlivců (Danse macabre). Naléhavost podpořenou hutnou úsporností demonstrovaly nejen dobře načasované čtené pasáže, které zněly natolik autenticky, že jsem zpočátku nabyla chvilkového dojmu, že jde o doslovně autorské představení, ale také pohybové fráze, v nichž impuls ke gestu často vycházel z kloubních ohybů. Fázovaný rozklad tělesné formy a vytváření lomených linií z vlastního těla asociovalo kontrasty k poddajnosti, adaptabilitě a současně upozorňoval na neustálé pnutí až nutkání jít kupředu, něco „pro to udělat“, ať už pro umění, nebo mít/nemít dítě.
Řada příběhů svázaných jednotným tématem jako by otevírala jedny dveře za druhými, za nimiž se krčila tíha rozhodování o ženském těle. Do jaké míry si může žena v současném světě dovolit přiznat si a být sama sebou bez ohledu na prostředí, z něhož vzešla? Má žena právo chtít dítě, ačkoli je neplodnou, anebo si přát nikdy nerodit? Jak se vyrovnat s nátlakem předsudků o spořádaném rodinném životě, co znamená úspěšně budovat kariéru či zda ji ohrozí odmítnutí nabídky kvůli dítěti…? Představení Pure Gold is Seeping Out of Me komunikovalo vyzývavým performativním jazykem beze strachu z částečné nahoty nebo expresivních barev, ale byla to zejména dramaturgie, která dokázala neinvazivně navodit napětí a podprahově vtáhnout diváka do problematiky, aniž by se musel s dílem nebo některým z příběhů zcela ztotožnit.
I navzdory situaci, že se jednalo o záznam představení, zřetelně vyslovená traumatizující realita připomínala gesto tichého dlouhého křiku, nepřirozené, a proto na sebe obracející pozornost a viditelně zoufalé. Silný přesah představení umocnil kontext související s rozhodnutím polského ústavního soudu o zákazu legálně přerušit těhotenství s minimem výjimek. V ten moment se výpovědní hodnota projektu stává až jednotným hlasem za práva žen, pro které je dítě smyslem života, i těch, které se plánovaně, anebo nečekaně ocitly před otázkou dítě nechtít.
Psáno z on-line uvedení v rámci Bazaar Festivalu dne 24. října 2020.
Pure Gold is Seeping Out of Me
Námět, choreografie, interpretace a texty: Renata Piotrowska-Auffret
Spolupráce: Karolina Kraczkowska a Aleksandra Osowicz
Dramaturgie: Bojana Nauer, Renata Piotrowska-Auffret
Dramaturgická konzultace: Magdalena Ptasznik
Editace textů: Michał Kurkowski
Světla: Monika Krześniak
Vizuální design: Aleksandra Osowicz
Hudba: Camille Saint-Saëns, Ferenc Liszt, Bill Medley and Jennifer Warnes, The Kurws
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky