RESpekT je mozaikou světa náctiletých. Pro mladé autentickou, pro dospělé poučnou
Feet Forward je nový festival současného tance a pohybového divadla zaměřený na mladé publikum ve věku 1–15 let. V rámci letošního nultého ročníku, jehož hlavní část proběhla již v říjnu 2025 v Kulturní stanici Galaxie, uvedl soubor Eli a kol. ve spolupráci s produkčním kolektivem DanceConnected premiéru projektu RESpekT. Festival vznikl z iniciativy několika tvůrčích kolektivů a umělců, kteří se mladému publiku systematicky věnují. Jejich záměrem je mimo prezentace nejzajímavějších produkcí pro mladé i podporovat vznik nových představení s důrazem na participativní a inkluzivní tvorbu.
RESpekT. Eli a kol. Foto: archiv Eli a kol.
O mladých s mladými
Tanečně-divadelní představení určené pro mládež od dvanácti let zpracovává téma respektu, vzorů a mezilidských vztahů u generace Z. K tomuto námětu však Mirka Eliášová a Jan Bárta nepřistupují z pozice dospělých pozorovatelů a autorit, ale nechávají promlouvat samotné náctileté. Během představení tak vzniká blízká a autentická interakce mezi diváky a tanečníky stejného či podobného věku. A v mnoha ohledech jsou poučeni dospělí.
Desítku tanečníků ve věku 12–17 let spojilo navštěvování kurzů Mirky Eliášové na ZUŠ. Vzniku představení předcházel roční výzkum, během kterého tanečníci společně s tvůrci hledali odpovědi na otázky, kdo je v dnešním světě pro mladé autoritou či jak nakládat s osobní zodpovědností. V inscenaci se tak objevuje řada autentických motivů, které do ní přinesli mladí spolutvůrci a které významně formují jejich role a identity v dynamickém a nepřehledném světě.
Tanečníci vstupují do sálu společně s diváky a nenápadně si sedají mezi ně. Jelikož jsou stejného věku, nezasvěcený pozorovatel je ani nepostřehne. Postupně jeden po druhém vstupují na jeviště, kde se pohybují v jakémsi organizovaném chaosu, který připomíná pohyb molekul. V tomto zmatku zkratkovitě naznačují dění a vztahy ve školních kolektivech. Chybějící scénografie, obnažené zdi sálu a civilní oblečení tanečníků podporují hodnověrnost situací, všechny scény bychom klidně mohli pozorovat i ve školní tělocvičně nebo šatně.
Paleta interakcí je stejně pestrá a dynamická jako životy za zdmi škol. Diváci vidí projevy dominance i submise, napodobování i odmítání vzorů. V jednu chvíli jsou pohyby tanečníků zcela nesladěné, jindy s ohledem na absenci hudby až překvapivě synchronní. Umí tahat za jeden provaz, ale také se rozdělit na nesmiřitelné tábory. Slepě napodobují spolužáky, ale také jdou rádi vlastní cestou. Dokážou ochránit slabšího, i ho nelítostně vyčlenit z kolektivu.
Hloubku těmto pohybovým zpovědím, které vznikly na základě reálných zkušeností dospívajících tanečníků, dodává i vizuálně působivá projekce, která se po celou dobu promítá na zadní stěnu sálu. Černobílá animace ukazuje několik rukou, jak malují nejroztodivnější obrázky, podobně jako žáci ve školách ve chvílích nudy kreslí do svých sešitů. Tvůrci ukazují krásu a hloubku těchto „čmáranic“, nebo spíše automatických kreseb s mnohovrstevnatými významy a psychedelickou estetikou. K obrázkům se postupně přidává i promítání výrazů, kterým divák starší 20 let sotva porozumí, avšak pro cílové publikum představují každodenní slovník.
Autoři však nezůstávají pouze u vážných zamyšlení a neváhají si ze sebe i utahovat. V jednu chvíli zapózují jako na školní fotografii a za legračních zvuků dělají grimasy. Také převrací školní hierarchii, když na jeviště přitáhnou překvapenou učitelku a modelují ji do různých poloh jako panenku.
Samozřejmě se na scénu dostává i smartphone, možná neprávem považovaný za prodlouženou ruku a druhé „já“ mladých. Tanečníci si natočí selfie video, typickou tiktokovou choreografii na hudbu ikony generace Z Billie Eilish. Po společném zážitku však jeden mladík telefon použije jako zbraň. Gestem připomínajícím mávnutí kouzelného proutku „zabíjí“ své kamarády a posléze je přivádí zpátky k životu. Mladí zkrátka přes stereotypní přesvědčení dospělých moc dobře vědí, co jim nové technologie dávají i co jim berou.
Tvůrci vsadili na témata, která jsou pro mladé srozumitelná a autentická, a tlumočí je jazykem, s nímž se mohou diváci ztotožnit. Tento přístup k často opomíjenému publiku otevírá nové perspektivy i možnosti, jak dostat generaci Z nenásilně do divadla.
Participace jako cesta k mezigeneračnímu porozumění
O generaci Z se dnes mluví i píše hodně, a ne zrovna pozitivně. Mladí mají objektivně přehlcenou pozornost, vyrůstají ve složitém světě, který je do značné míry definovaný fluidními hodnotami a identitami. Jsou v každodenním kontaktu s digitálními technologiemi, které ani dospělí mnohdy neumí bezpečně a uvědoměle používat. Děti tak přicházejí o přirozené autority, které by jim ukázaly směr. Dospělá část autorského kolektivu však k námětům nepřistupuje didakticky, ale participativně. Společně s vystupujícími teenagery nahlížejí situace bez souzení, ukazují silné stránky generace Z i její obdivuhodnou schopnost vypořádat se s nástrahami dnešní doby. A poučují tím naopak dospělé – jsme to přeci my, kdo jsme vytvořili svět a hodnoty, v nichž musí mladí najít své místo a naplnění.
Diváci z řad náctiletých mají během RESpekTu zase možnost s odstupem reflektovat různé situace, které sami zažívají, nebo je dokonce iniciují. Inscenace obrací jejich pozornost z online světa k nejautentičtějšímu médiu, lidskému tělu, a nenásilně rozvíjí neverbální komunikační dovednosti. Pozorovat gesta, mimiku a postoj šikanovaného a šikanujícího může být pro mladé mnohem poučnější než přednáška o násilí na školách.
Tvůrci vsadili na témata, která jsou pro mladé srozumitelná a autentická, a tlumočí je jazykem, s nímž se mohou diváci ztotožnit. Tento přístup k často opomíjenému publiku otevírá nové perspektivy i možnosti, jak dostat generaci Z nenásilně do divadla. Pokud dnes chtějí divadelníci tvořit pro náctileté, bez náctiletých se neobejdou.
Psáno z premiéry 4. listopadu 2025, Kulturní stanice Galaxie.
RESpekT
Tvůrci: Eli a kol. / Mirka Eliášová, Jan Bárta, Jiří Jakl
Premiéra: 4. 11. 2025
