Spára: průniky aneb Na cestě s mladou generací

Spára: průniky. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Kristina Soukupová

Celý projekt zaštítili Honza Malík a Tereza Krčálová ze skupiny Pulsar, kteří tak poskytli začínající choreografce potřebnou platformu pro výzkum, předávání zkušeností a cennou zpětnou vazbu. Je třeba vyzdvihnout tento krok Pulsaru, jelikož je impulsem, díky kterému se mladí tvůrci mohou s větší lehkostí rozvíjet a bezpečně se ponořit do vlastního uměleckého hledání. Koncepce projektu, nazvaného Nezřízení, je vítaným krokem určitého mentoringu a konverzace mezi generacemi tanečních tvůrců.

Barbora Ptáčková prezentuje svoje hledání jako kvartet. Zobrazuje cestu a symbol spáry jako zastavení, či spíše uvíznutí, se kterým se během svého života pokoušíme vyrovnávat. Do potemnělého prostředí zasazuje čtyři, ze začátku osamělé postavy, které se snaží uchopit prostor kolem sebe. Tanečníci, studenti Duncan centre, Magdalena Havlínová, Rozálie Stárová, Emily Jane Steele a Metoděj Vykydal, v potemnělém prostředí zpočátku zvolna zkoumají možnosti svého bytí. Každého z nich vnímáme zvlášť a přemýšlíme o jejich počínání. Vedeni nervní hudbou Václava Chalupského, společně nastolují specifickou atmosférou jisté stísněnosti a bezvýchodnosti.

Tři ženy a muž, každý z nich se svým osobním vyzařováním individuality, berou s sebou diváka do světa hledání, které prožívají dnešní dvacátníci. Cítíme jejich energii a touhu se vymezit vůči sobě, své skupině i sobě samým. Občas se dostanou do fyzického kontaktu, aby se opět rozešli a posléze útržkovitě zkusili komunikovat v pohybovém unisonu. Každý ale prožívá situace jinak, a stejně tak i divák může číst atmosféru jejich hledání různě.  Choreografčiným cílem není podat jasné vysvětlení či světonázor, spíše nás zve na stejnou cestu, kterou zkoumají tanečníci pod autorčiným vedením.

Na konci se postavy dostávají do svého původního postavení, snad opět na začátku cesty, která ale jistě nekončí. „Snažíme se porozumět. Nikam to ale nevede…“ Tato citace z programu naznačuje skepsi, kterou však od mladé generace úplně nechceme čekat. Naivně si představujeme mladistvý elán, který všechny překážky a průrvy na cestě překročí. Úzkost a deziluze jsou ale v dnešním světě pochopitelné, mladí lidé subjektivně vnímají složitost a ztracenost, která v nich přirozeně vzbuzuje pocity nicoty a neustálé palčivé otázky. Takovouto atmosféru se daří nastolit, za podpory soustředěného výkonu mladých tanečníků, kteří se podíleli i na tvorbě choreografie, jak již od studentů Duncan centre očekáváme. Emily Jane Steele svým výkonem předeslala velmi slibný taneční potenciál, její kvalita pohybu zcela vystupovala do popředí a ráda její práci uvidím v dalších dílech.

A stejně tak i choreografka Barbora Ptáčková má před sebou budoucnost, kdy může dále pracovat na svém výzkumu, a přestože v posledních dvou letech neměla kvůli pandemii lehké podmínky pro vlastní práci a rozvoj, spolupráce s Pulsarem ji jistě nasměruje a podpoří přesně tak, jak si její kreativita vyžaduje.

Psáno z premiéry 30. listopadu, divadlo Ponec.

Spára: průniky
Idea projektu, umělecká spolupráce: Tereza Krčálová, Honza Malík
Námět, choreografie: Barbora Ptáčková
Asistentka choreografky: Simona Dejmková
Hudba: Václav Chalupský
Kostýmy: Natálie Tunová
Světelný design: František Fabián
Tvorba, interpretace: Magdalena Havlínová, Rozálie Stárová, Emily Jane Steele, Metoděj Vykydal
Premiéra 30. 11. 2021