Uroboros / Na krásném modrém… / Vodník – Mládí, energie a chuť tančit

V Národním divadle Brno působí od začátku sezony nový juniorský baletní soubor tvořený talentovanými tanečníky z různých koutů světa. Vznikl podle modelu, který dobře známe z Kyliánova NDT, ale i jiných prestižních světových baletních divadel, v nichž juniorská složka většinou spolupracuje s hlavním souborem a zároveň vytváří vlastní program. Podobně má fungovat i těleso nazvané NdB 2.

Uroboros. Foto: NdB.

Uroboros. Foto: NdB.

Projekt se týká čerstvých absolventů profesionálních tanečních škol ve věku mezi 18 a 21 lety. V souboru působí 12 tanečníků z Kanady, Maďarska, Španělska, Británie a České republiky, z nichž tři jsou absolventi Taneční konzervatoře Brno. Pod vedením baletní mistryně Markéty Pimek HabalovéUladzimira Ivanoua se poprvé představil ve třech různorodých choreografiích Uroboros, Na krásném modrém… a Vodník.

 

Boj dobra se zlem jako kaleidoskop tanečních obrazů

Uroboros je název nejen první choreografie, ale i pojmenování starodávného symbolu představujícího cyklickou podstatu věcí, čas a nekonečný, nepřetržitý běh života, jehož součástí je věčný boj dobra se zlem. Tento symbol ztělesňuje obraz hada či draka požírajícího svůj vlastní ocas. Choreograf opusu Uladzimir Ivanou je původem Bělorus, který působil nejprve v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a poté jako demisólista a sólista v NdB. Kromě drobných prací v rámci Choreografických ateliérů je toto jeho první obsáhlejší choreografický počin.

Dramaturgie díla se pohybuje ve dvou rovinách. Tou první je symbolika zla, které touží po moci a zabíjí, a dobra, vyznávajícího harmonii a lásku, hledajícího v lidech kladné vlastnosti. Druhou rovinu tvoří reálný lidský svět. Představení začíná zrozením škůdce, jenž právě zabil svým kordem člověka a samozvaně usedá na trůn. Bere na sebe masku a začíná se množit. Pro trio tanečníků využívá choreograf plasticitu jejich těl, pracuje s kánonickými motivy a dává vyniknout jejich technické jistotě. Skupinový tanec dívek zosobňujících obrácenou stranu mince je vlnivý a sošný zároveň. Vše doprovází tepající elektronická hudba z dílny mexického hudebníka Ferdinanda Corony, který si říká Murcof.

Nastává ostrý střih a v druhé části se dostáváme do zcela jiného prostředí. Na motivy hudby Dálného východu souboru Chronomad, připomínající středověkou melodiku, se rozvinou pohybově odlišné obrazy. U velkého stolu se odehrává lidová pijatika; na závěr divokého obrazu se vydělí muž se stejnou smrtonosnou zbraní, a odchází porazit zlo.

Celá choreografie působí jako kaleidoskop samostatných, nepropojených scén. Je tomu tak i u vloženého „sakrálního“ partnerského tance s hudbou středověkého skladatele a básníka Guillauma de Machaut, kdy se ve vzájemné souhře snoubí oba symboly dobra i zla. Nejproblematičtější částí celé choreografie je souboj člověka s démony zla. Ivanou používá kordů, které však tanečníkům spíše překážejí, než aby evokovaly nebezpečnou zbraň. Rekvizita zůstává bohužel nevyužitá jak v začátku, tak v tomto souboji i v závěrečném obraze. V něm bojovník proti zlu sám zabíjí, kruh se uzavírá a zlo má další pokračování…

Na krásném modrém… Foto: NdB.

Taneční slovník slouží celku, pohybuje se na pomezí neoklasiky a současného tance. Bohužel však nepřináší něco zvlášť objevného a dříve neviděného. Někdy jsem měla dokonce pocit, že se tvůrce zaměřil hlavně na to, aby ukázal, což všechno tanečníci dokážou. V těchto momentech vynikly hlavně mužské party. Občas se objevily i drobné nepřesnosti v synchronizaci pohybu, ale jinak mladí tanečníci prokázali technickou zdatnost a dynamiku pohybu.

Po výtvarné stránce působilo dílo v souladu s příběhem až potemněle. Bohužel se v programu večera nedozvíme nic o tom, kdo vytvořil kostýmy, scénografii či světelný design ani k jedné z uvedených choreografií. Tyto složky a jejich autoři/autorky jako by neexistovali.

Kabaretní styl na oddych a pobavení

Mário Radačovský si pro druhou část večera zvolil hudební doprovod odkazující k roztančené Vídni za doby Johanna Strausse mladšího. Na hudbu jeho valčíků a polek vytvořil hravou choreografii Na krásném modrém…, která svým názvem upomíná na nejslavnější Straussův valčík vůbec. Jeho orchestrální skladby jsou ještě doplněny o operetní árie, aniž bychom se z programu dozvěděli, odkud byla koláž à la Strauss převzata. Hlavním cílem choreografie je pobavit a celý večer odlehčit. Radačovský v divadelním časopise píše: „Nechci vytvářet portrét těchto mladých lidí nebo se ztrácet v příběhu. Obsahem je pohyb a rychlost, které jsou hlavními atributy mladosti a samozřejmě radosti z nich vycházející.“

Zvlášť začátek, který působí spíše jako kabaretní číslo, včetně barevných dívčích kostýmů hrajících si s odstíny červené, oranžové a růžové spolu s barevným nasvícením, má k názvem naznačené romantice daleko. Ústřední postavou „tanečního řádění“ je suverénní, trochu přidrzlá dívka, která se chce zapojit do lehkého milostného flirtování, ale má smůlu. Zůstává až do konce sama, i když pozornost na sebe dokáže strhnout. Radačovský vytvořil koktejl velkého množství nápadů, neočekávaných pohybů, v nichž využívá všechno možné. Objeví se break dance, mužské trumfování na téma „ukaž, kolik otočíš a jak vysoko vyskočíš“ a nakonec se dočkáme i valčíku. Vedle toho nás choreograf občas překvapí opravdu vtipnými čistě pohybovými nápady. Jeviště rozzáří dvě sólové divošky, které mají viditelně obrovskou radost z tance. Duety jsou vedeny s nadsázkou zdůrazňující lehkovážnost mladých lidí a jejich první nesmělé doteky. Celek vyznívá lehce s nádechem populární kultury, bez patosu a sentimentu.

Vodník. Foto: NdB.

Divadelní drama

Markéta Pimek Habalová se představila choreografií Vodník, inspirovanou příběhem stejnojmenné balady z básnické sbírky spisovatele Karla Jaromíra Erbena Kytice, kterou zhudebnil světově nejhranější český skladatel Antonín Dvořák. Síla Dvořákova zhudebnění Erbenových balad spočívá v absolutním pochopení jejich svérázného koloritu a rytmiky veršů. Dvořák zhudebňuje Erbenův text se všemi podrobnostmi a stejně tak pracuje i Habalová, plně v souznění a naplnění Dvořákovy hudby. Její choreografie je divadelní, plná emocí a jasně čitelná. Hlavní postavou je Vodník v podání nejzralejšího tanečníka souboru Huga Martíneze Garcíi. Dokáže ho vykreslit jako rozporuplnou bytost plnou vášnivé lásky, ale i výbušné zvířeckosti, která jej v zoufalství dovede až k hrůznému činu. Martínez vytváří svou postavu již držením těla, nahrbením, charakteristikou pohybu. Je pokřivený na duši i na těle. Přesvědčivá je i Rashmi Torres jako Dcera. Ztělesňuje křehké stvoření s velkýma očima, srozumitelné ve vzdoru i v rozpolcenosti mezi touhou po svobodě a lásce k dítěti, které zanechává ve vodní říši. Pro tak mladé interprety jistě není jednoduché zprostředkovat divákovi všechny niterné záchvěvy a myšlenky postav, jejichž psychologii dokáže Habalová nastínit v jednoduchém gestu. To však musí být prožito a naplněno, což se bohužel nezdařilo Amelii Silk v roli Matky. V dramatických pasážích přesvědčivě nezobrazila obavy a hrůzu vycházející z krutého osudu dcery. Projevily se u ní značné rezervy herecké i pohybově výrazové.

Vodníka ve skutečnosti nedělala Habalová poprvé. Uvedla jej již dříve v rámci absolventského koncertu Taneční konzervatoře Brno. Choreografii v podstatě přenesla, jen rozpracovala a upravila pasáže sborových tanečníků představujících vodní živel. Jejich královstvím je orchestřiště na proscéniu, ze kterého tito skřeti vylézají a zhmotňují Vodníkovy drásavé myšlenky. Oblečeni v černých sukních s tělem nalíčeným na zeleno jsou všudypřítomní.

Markéta Pimek Habalová vytvořila výsostně divadelní představení založené na současném výrazovém pohybu s nutností pochopení vnitřních přerodů, s velkou potřebou hereckého ztvárnění, souznějící s Dvořákovou hudbou.

Balet NdB 2 je na světě. Velké zásluhy za naplnění tohoto projektu, zvláště v dnešní nejisté době, patří jak šéfovi baletu Máriu Radačovskému, tak řediteli divadla Martinu Glaserovi. Večer prokázal, že nový soubor je plný mladých interpretů, kteří v sobě mají velký potenciál a dostávají i čas na praxi a získávání zkušeností a zrání. Je naprosto jasné, že mladí mají chuť do práce, lásku k tanci a plnou náruč energie na rozdávání.

 

Psáno z premiéry 31. října 2022, divadlo Reduta, Brno.

 

Balet NdB 2 – Uroboros / Na krásném modrém… / Vodník

Uroboros
Choreografie: Uladzimir Ivanou
Hudba: Murcof, Chronomad, Guillaume de Machaut
Tančí: Zuzana Kučerová, Adéla Kulíšek, Amelia Silk, Anastasia Lehmann, Rashmi Torres, Adam Baštař, Nikolaos Askonidis-Gkatsonidis, Valentin Domsa, Hugo Martínez García, Manuel Romero de Haro

Na krásném modrém…
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Johann Strauss mladší
Tančí: Zuzana Kučerová, Adéla Kulíšek, Amelia Silk, Anastasia Lehmann, Rashmi Torres, Adam Baštař, Valentin Domsa, Hugo Martínez García, Manuel Romero de Haro

Vodník
Choreografie: Markéta Pimek Habalová
Hudba: Antonín Dvořák
Tančí:
Vodník: Hugo Martínez García
Dcera: Rashmi Torres
Matka: Amelia Silk
Vodní lidé: Zuzana Kučerová, Adéla Kulíšek, Izabela Gracíková, Nikolaos Askonidis-Gkatsonidis, Adam Baštař, Valentin Domsa, Manuel Romero de Haro

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 1x

Témata článku

Mário RadačovskýMarkéta Pimek HabalováNa krásném modrémUladzimir IvanouUroborosVodník

Balet Národního divadla BrnoNdB 2

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: