V Happy Our se jde daleko za hranice společenské přípustnosti. Tři „kluci“ skvěle pobaví i bez hlubšího poselství

Inzerce

My kluci, co to s diváky umíme
To, že tvůrci zvou spíše na večírek než do divadla, bylo evidentní ještě před samotným představením. Propagace plná záběrů z divoké pánské jízdy, program vytištěný na pivních táccích, panáky zdarma ve foyer či speciální signature drinky v divadelním baru – to vše publikum naladilo na uvolněnou atmosféru, která přirozeně pokračovala i v sále.

Na jevišti, ze tří stran obklopeném diváky, bylo vše, co na pořádném mejdanu má být. Neony, stroboskopická světla, kouř i DJ v kovbojském klobouku a třpytivém saku, který živě mixoval diskotékovou hudbu. A samozřejmě trojice performerů, kteří rozpustile tančili a vítali diváky.  

Celé představení se neslo ve více než odlehčeném duchu. Charismatičtí performeři s lehkostí a humorem jim vlastním komunikovali s publikem, vtahovali ho do dění, a dokonce umožnili divákům spoluvytvářet jednotlivé výstupy. Soubor opět ukázal, že s obecenstvem umí bravurně pracovat a nenásilně s ním budovat vztah. 

Happy Our se neslo ve více než odlehčeném duchu. Charismatičtí performeři s lehkostí a humorem jim vlastním komunikovali s publikem, vtahovali ho do dění, a dokonce umožnili divákům spoluvytvářet jednotlivé výstupy.

V hlavní roli publikum
Každé uvedení se bude značně lišit, avšak klíčový motiv i hlavní impuls pro improvizaci je jasně daný. Performeři v úvodu vybrali z hlediště divačku, které nalili drink a položili pár nejapných a dotěrných otázek o jejím vztahu, manželství a rodině. Výstup zprvu působil jako absurdní a trochu toporná talk-show. Jeho skutečný význam ale tvůrci odhalili až po tom, co se žena vrátila do hlediště. Celé představení totiž následně vybudovali jako příběh jejího vztahu.

Milostný život některého z diváků či divaček zřejmě bude i námětem všech uvedení Happy Our. Zřetelně vystavěný oblouk od seznámení až po „ano“ před oltářem byl protkaný skutečnými detaily ze života, které divačka o sobě v úvodu prozradila, ale i množstvím absurdit a překvapivých momentů. Performeři neustále měnili kostýmy, střídali mužské a ženské postavy a pohotově se vypořádali s každou situací. Když například Andrej Lyga zapomněl jméno divačky, a tím pádem i své postavy, zčista jasna se na scéně objevil Šimon Pliska v červených rozevlátých šatech coby „víla Vzpomněnka“ a pomocí přihlouplých indicií a nesmyslných úkolů mu pomohl si jméno vybavit.

Performeři postupně zapojili více přihlížejících, čímž získali sympatie publika i impulzy pro své improvizace. Verbální projev doplňovali groteskními výrazy a gesty i zpěvem. Dokázali velmi přesně identifikovat a vytěžit komediální potenciál ze všeho, co k nim z hlediště přicházelo. Hrané výstupy střídali s pohybovými, které byly rovněž plné parodie a hyperbol. Někdy pohyb sloužil i jako „oslí můstek“ pro hledání dalších impulzů, když se původní motiv vyčerpal. Přestože prvky fyzického divadla využívali spíše okrajově jako podpůrný prostředek, nechyběly ani prvky technicky dobře zvládnuté akrobacie.

Povedená show se střípkem vážnosti
V představení došlo i na samotnou rozlučku se svobodou, která ale v podání souboru ani zdaleka nepřipomínala přechodový rituál či zkoumání mužské identity. Byla pouze plná opilecké trapnosti. Tedy vesměs taková, jaké rozlučky doopravdy jsou. Trojice kamarádů v rauši se nebála jít daleko za hranice společenské přípustnosti. Lukas Blaha coby ženich však ukázal i jistý vnitřní nesouhlas s tímto „povinným“ zostuzením se. V jedné chvíli začal umanutě až rozhořčeně opakovat příkazy: „Udělej ostudu“ či „Ožer se“ – jako kdyby si najednou uvědomil, jak nesmyslná tato očekávání i potupné rozlučky se svobodou jsou.

Tento střípek vážnosti a zamyšlení jistě potěšil náročnější diváky, ale téměř zapadnul v překotném tempu humorných výstupů, gagů a improvizací. Happy Our je tedy povedená oddechová show, ale snaha o zkoumání či přehodnocování mužských rolí a identit je zde téměř nepostřehnutelná. Vystavět improvizaci ryze na lehkovážném humoru je legitimní, autoři by však neměli slibovat něco víc.

Psáno z premiéry 8. října 2025, Jatka78.

Happy Our
Režie a koncept: My kluci, co spolu chodíme
Hrají: Lukas Blaha, Václav Wortner, Andrej Lyga, Šimon Pliska
Hudba: Tomáš Kůgel 
Světelný design: Jonatan Vnouček
Scénografie: Ema Dulíková
Premiéra: 8. 10. 2025