Czech Contemporary Circus Showcase – Virtuální galerie

RNNRS (Vit Neznal). Foto: Jiří Šeda.

Autor Hana Strejčková

V době nejtužší izolace se jim jevištěm či arénou stal pokoj, ateliér nebo okno. Cirkus si nikdy nedělal příliš mnoho starostí s překračováním a propustností hranic a nyní také dokazuje, že má stále dostatek entuziasmu a že bariéry jsou pro něj především výzvou, nikoliv stopkou.

Na jaře letošního roku, kdy přetrvávalo omezení svobodné prezentace kultury veřejnosti z důvodu pandemické situace, se rozhodly dvě stěžejní domácí organizace podpořit vznik online platformy Czech Contemporary Circus Showcase. Kurátorovanou několikadenní přehlídku určenou především českým a zahraničním promotérům iniciovaly Cirqueon – Centrum pro nový cirkus a Mezinárodní festival nového cirkusu Letní Letná. Výběr dvaceti titulů na základě otevřené výzvy tvořil segment převážně tuzemské cirkusové a taneční scény a fyzického divadla a byl zveřejněn na pár dnů před začínající open-air sezónou. Zahrnoval etablované početné soubory, komorní či projektová uskupení a začínající artisty. To, co mají z většiny společné, je prostorová adaptabilita, důraz na vizuální zážitek a prvek zábavnosti.

Pěti porotci sestavená galerie projektů nabídla ke zhlédnutí třináct inscenací, některé těsně po premiéře, jiné již s poměrně dlouhou historií repríz, a sedm aktuálně připravovaných projektů v různé fázi svého vývoje, několik s pevným datem premiéry a naznačenou budoucností, část ve fázi rešerší s tušeným potenciálem zaujmout odbornou i širokou veřejnost. Organizátoři na webových stránkách vytvořili pro registrované návštěvníky filtr, pro který zvolili sedmnáct podkategorií, například rozdělení dle žánru (fyzické divadlo aj.), cirkusové disciplíny (hand2hand aj.), prostoru nebo upozorňující na nelehko zařaditelné specializace (např. robot).

Žánrová různorodost a dramaturgická diverzita byla potvrzena jak výběrem inscenací s převahou fyzicky výkonnostních nebo tanečně estetizujících sekvencí, tak titulů oscilujících mezi narativem vystavěným na symbolice objektů a výrazně stylizovaným tělesným projevem. Programová nabídka obsahovala pozoruhodný počet formátů různé délky adaptovatelných z vnitřního na venkovní prostředí, anebo bazírujících na specifikách atypického (nedivadelního) prostoru (venku i uvnitř). Portál nabídl přehled projektů, u nichž se předpokládá určitá míra globálního porozumění a současně osobitost a profesionalita.  

Navzdory většinové jazykové bezbariérovosti a atraktivitě cirkusu, založeném na ohromující fyzičnosti, se v tomto typu nonverbálního divadla naštěstí nedá hovořit o plošné univerzálnosti (divácky vděčném, libém/líbivém formátu), ale naopak o nevyčerpatelném poli komunikačních platforem, v němž se objevují snahy o hledání nových (inovativních) způsobů (sebe)prezentace v rámci svých dovedností.

Experimentování s prvky cirkusových disciplín je zjevné u mladých absolventů zahraničních cirkusových škol. Aerialistka Alžběta Tichá ve svém připravovaném sóle Stav tematicky sice krouží okolo často reflektované identity a proměny ženství v čase, ale na laně s řemeslnou precizností vytváří vlastní specifický jazyk. Filip Zahradnický, další ze zahraničních absolventů, posouvá žonglování (přesněji manipulaci s objekty) za technicistní sterilitu, kterou narušuje vědomou prací s barvami, nepředvídatelnými detaily v pohybových strukturách a ve výběru předmětů. Ze současné první generace vysokoškolsky proškolených cirkusových profesionálů se ve výběru objevil i žonglér a kouzelník Aleš Hrdlička, jenž své řemeslo a umělecký projev obohacuje o naivní bezprostřednost, živelnou jinakost tandemové spolupráce se skotskou klaunkou a akrobatkou Hannah Lennox v projektu Balancealots. 

Srozumitelnost nebo atraktivita z hlediska nadnárodního měřítka se navyšuje, pracuje-li projekt vědomě a inovativně s prostorem, s neobyčejným zapojením tělesných výrazových prostředků a s všeobecně rozšifrovatelným nebo zvídavost probouzejícím tématem. Dlouhotrvající pandemický stav motivoval téměř všechna tuzemská uskupení k zamyšlení se nad prací v exteriéru. Sólový aerialistický projekt Hang Out Elišky Brtnické, pro diváky komunikovaný jako audiowalk, našel od svého počátku tematicko-prostorovou symbiózu. Zcela přirozeně se oprostil od klasického divadelního prostředí a svou životaschopnost prokázal nejen na pražských střechách.

Funkční klíč k pouličním produkcím našla také česká dvojice Bratři v tricku. Jejich Běžkařská odysea je navedla do evropských cirkusových stop a zatím je jak prototypem „českého“ komorního pouličního cirkusu, tak jeho uměleckým vrcholem. Nezpochybnitelným představitelem „outdoor eventové zábavy“ je svým rozsahem projekt Shamaniac, jenž těží z magičnosti šamanistických rituálů a staví divoké choreografie ohňových show. Velkolepě působí i obří kinetické objekty propanpunkové produkce MansterVille, která syntetizuje živou hudbu, akrobacii na monstrózních konstrukcích a za tmy manipulaci s ohni. Objevování meziprostorů naznačil česko-švýcarský tandem vzdušných akrobatek Cie Pieds Perchés v projektu Ok(n)o. Výtečná hra s písmeny v názvu naznačuje dva pojmy a odkazuje k fenoménu hledění do oken, či do očí.

Na asociace bohatý projekt směle doplnil počiny v industriálních prostorách, jako v minulosti například uvedly VerTeDance, Tantehorse aj. Lavabo triptychu Blaha, Stárková, Menoušek se pro své téma hygieny a očisty uchýlilo do bývalého armádního bazénu, kde mj. rok před nimi Eliška Brtnická uvedla taktéž s logickou vazbou k místu site-specific akrobatickou performanci Opticon.

Holektiv pro svou tanečně-hudební inscenaci Vrány, situovanou na kruhový scénický objekt, našel útočiště v Českém muzeu hudby, čímž na sebe upozornil i z výtvarného hlediska, přesněji v kategorii design–fashion. Příslibem pro linii vizuálně podmanivých performancí je rozpracované dílo Fish Eye Elišky Brtnické, která zkoumá pohyb na kolmo umístěném skle a svou tělesnost proměňuje nejen pohybem, ale i za pomoci objektu.

Česká scéna disponuje i zástupci výkonnostního cirkusu, který těží z „wow efektů“, postupného (někdy okamžitého) podmaňování si diváků díky neobyčejným výkonům na hraně risku a překvapivým momentům, které nemusejí nutně vycházet z logiky narativu, ale samotné akce (nebo atrakce) a nezřídka nešetří humorem, klaunstvím, nebo pohledem z více úhlů. Dvě největší tuzemské stálice mezinárodního rozsahu – Cirk La Putyka a Losers Cirque Company realizují bok po boku projekty, které se stávají „zastřešujícími“ pilíři naší scény, a to nejen proto, že oba soubory našly vlastní střechy nad hlavou...

Domácí novocirkusová scéna ve všech ohledech obdivuhodně roste. Dokonce se zdá, jako by jí překážky prospívaly, neboť díky jejich překonávání nachází nové impulsy a spolupráce. O tom ostatně svědčí i rozmanitost prvního ročníku Czech Contemporary Circus Showcase. Psáno z 1. ročníku Czech Contemporary Circus Showcase, 26.–30. dubna 2021.