Ladění mezi generacemi
Festivalový týden začal nedělními představeními pro nejmenší diváky a jejich rodiče. Do Ostravy se po dvou letech vrátila hravá punk-rocková inscenace Rock Me, Baby norských autorů Karstein Solli a Øystein Elle, která nabourává vžité názory na to, jak by měla vypadat dětská inscenace. Představte si sedmdesátkový punk-rockový koncert, záplavu barev a pět queer performerů, kteří rozkmitají prostor rytmem, zpěvem a pohybem. Za rozdivočelou a drsnou slupkou se ale skrývá pečlivě designovaná show, založená na výzkumech dětského vnímání a komfortu. Ostravská batolátka a předškolní i školní děti si užily nejen pozorování, ale i zkoumání a objevování všech kulis a rekvizit, a některé dokonce i tanec s performery. Zkrátka v tu chvíli nepřišel ani jejich doprovod, který mohl ocenit profesionálně zvládnutou hudebně-vizuální složku.
Oficiální zahájení festivalu se nicméně konalo až večer, následováno českou premiérou tanečního filmu Zenit. Režisér György Kristóf se v něm dotkl syrových principů každého lidského společenství, jako je zneužívání strachu, touha po svobodě, a hlavně touha po moci. Ke spolupráci si přizval renomovaného slovenského choreografa Antona Lachkého a tanečníky a performery z několika zemí, aby společně vytvořili dílo, v němž jsou slova zcela nahrazena pohybem. Jde sice o dystopický příběhem, ale podobnost s některými minulými i současnými režimy a formami společenského zřízení nešlo přehlédnout.
Linie pro mladého diváka, které se festival v posledních letech intenzivně věnuje, pokračovala také ve středu zbrusu novou rodinnou inscenací Divoké husy z produkce MOVE Ostrava a FysioART. Stojí za ní tři ženské autorky, každá se svým vlastním bohatým uměleckým i osobním příběhem. Choreografky a performerky Janu Ryšlavou a Hanu Strejčkovou a hudebnici Vladivojnu La Chiu spojuje láska k cestování a poznávání dálek, intenzivní vztah k přírodě a touha po dobrodružství, navíc jejich osobnosti v souladu s tématem festivalu očividně rezonují. Divoké husy dýchají poetikou severské přírody, voní dřevem a zní šploucháním vln, zpěvem ptáků i svištěním čepele při sekání dřeva. Připomínají dětskou hru, během níž se obyčejné věci stávají neobyčejnými a čas plyne jinak. Na scéně Divadla loutek trojice performerů (Jana Ryšlavá, Michaela Králiková, Jakub Slovák) balancovala na špalících dřeva i vzájemně na svých ramenou, improvizovala, tančila, hrála si a občas riskovala. To vše za doprovodu živé hudby, která pomáhala dotvářet do sebe se přelévající obrazy. Na rozdíl od jiných představení pro děti nehýřily Divoké husy barvami a stovkami různých stimulů, ale spíše vracely diváky do přítomného okamžiku a ke schopnosti vidět kouzlo v maličkostech.
Rezonance v prostoru i čase
Čtvrtek patřil komponovanému večeru studentských choreografií Fresh Dance, který se z důvodu nepříznivého počasí přesunul z původně plánované Farské zahrady do nedávno zrekonstruované budovy Ostravice. V prostoru před ikonickým dvojitým schodištěm vystoupili posluchači tří tanečních škol – Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, Konzervatória Jána Levoslava Bellu v Banskej Bystrici a pražské Konzervatoře Duncan centre. Choreografie připravili sami studenti nebo jejich pedagogové a ačkoli všechny spadaly do oblasti současného tance, odrážel se v nich specifický rukopis každé instituce. Budoucí tanečníci tak mohli porovnat nejen různé choreografické slovníky, ale i různé druhy dovedností, které jsou od pohybových umělců v dnešní době požadovány.
Z Ostravice se návštěvníci festivalu mohli přesunout opět do loutkového divadla, kde se odehrál jeden z nejočekávanějších bodů letošního programu. Jø Stromgren Kompani už jsme v rámci MOVE Festu měli možnost vidět před dvěma lety v inscenaci Loft, tehdy v čistě ženském obsazení. Nyní se však pozornost upírala na primárně mužské téma. A Dance Tribute to the Art of Football je poctou jak kopané, tak tanci, tedy dvěma disciplínám, které spolu mají společného více, než se zdá. Tento kus si získal mezinárodní popularitu ihned po své premiéře v roce 1997, a od té doby se v něm vystřídalo několik obsazení. Největší obměnou inscenace prošla v roce 2009 a někteří z původních interpretů dorazili i do Ostravy. „Pocta fotbalu“ si hraje s různými klišé, archetypálním chováním a nekritickou posedlostí, to vše s notnou dávkou nadsázky a nemilosrdného humoru, jak to umí jen Jø Stromgren. Scény, během nichž vzduchem létá testosteron, pěsti a propocené kopačky se střídají s lyrickými a vizuálně působivými obrazy, které odhalují křehké nitro fotbalových umělců. I v Ostravě se ukázalo, že tato show pro čtyři tanečníky má díky univerzálnímu a snadno pochopitelnému námětu potenciál přilákat širší publikum a díky velkému přesahu do tanečního divadla mistrně balancovat na hraně popisnosti a lyriky, humoru a závažnosti.
Policisté gentlemani a fyzika v praxi
Všechny možné, jen ne neutrální reakce způsobila umělecká intervence Pomáhat a chránit česko-norského kolektivu Direct Action Theatre, která v pátek vtrhla do ostravských ulic. Na první pohled budila skupina performerů v uniformách těžkooděnců přirozený (a společností silně podporovaný) respekt. O to více emocí vyvolalo jejich počínání, které bylo v naprostém kontrastu s drsným vzezřením. Jógová cvičení, něžná gesta, láskyplná objetí… Proč bylo vlastně tak absurdní vidět je u uniformovaných postav? Tato disharmonie rozhodně neměla působit jen jako vtipná juxtapozice. Intervence poukazovala na to, jak často zavíráme oči nad skutečným děním, nad násilím, příkořím, ničením. Jak často utíkáme před tvrdou realitou do falešné spirituality a sluníčkového světa. Na druhou stranu také nevidíme, že násilí je jen vůlí člověka, a že rozdíl mezi ním a laskavostí je otázkou jednoho rozhodnutí. Odlehčená (i když o kostýmech to neplatilo) procházka se zakončila v místním obchodním centru, kde se pozornost stočila k palčivým tématům dneška, jako je například ekologická krize.
Ten samý den večer vzala pražská Dočasná Company téma rezonance doslova. Její pohybovo-zvukovo-vizuální performance Out of Control, založená z velké části na improvizaci, rozvibrovala charismatický prostor nad Brickhousem v Dolní oblasti Vítkovic. Sedm performerů vyluzovalo harmonické i disharmonické zvuky a tóny pomocí tradičních i nevídaných nástrojů, občas s náznakem melodie, občas jen v reakci na okolní dění. Bylo fascinující pozorovat, jak chaos krystalizoval do smysluplného tvaru a ten se zase postupně rozpadal. Fyzikální principy zvuku a těla se prolínaly ve scénkách vtipných i zcela vážných, občas s překvapivým koncem, občas bez jakéhokoli vyústění. I přes trochu rozpačitý začátek performance postupně získávala téměř všechny divákovy smysly a nechala ho prožívat přítomný okamžik tak, jak by se mu jinak nepovedlo.
V Ostravě představení sršelo mladistvou energií, ale neslo s sebou i zvláštní předtuchu, že dezinformace, lži a vyprázdněné fráze se budou týkat i nadcházejících generací.
Závěr ve jménu obnažených emocí
Nastupující generaci tanečníků mohla veřejnost vidět v projektu open-air Jáma lvová UNLIMITED, za kterým stojí kolektiv POCKETART. Bezmála čtyřicítka studentů tanečních konzervatoří v Ostravě, Bánské Bystrici a Praze nasadila obleky a ve dvacetiminutové smršti proměňujících se pohybů a emocí vnesla přihlížející diváky do světa fake news, prázdných slov a gest, v doprovodu nekompromisně rytmické hudby. Projektu, se kterým POCKETART zcestoval řadu míst u nás i v zahraničí, se už zúčastnily různé generace tanečníků i netanečníků a výsledek byl pokaždé trochu jiný. V Ostravě představení sršelo mladistvou energií, ale neslo s sebou i zvláštní předtuchu, že dezinformace, lži a vyprázdněné fráze se budou týkat i nadcházejících generací.
Večerní program rezonoval atmosférou Divokého západu, ale klobouk a kovbojské boty skrývaly úplně jiné poselství. Do Zemědělského muzea v Dolních Vítkovicích zasadil Tomáš Janypka své sólo Lonesome Cowboy, které nemilosrdně, i když se značnou dávkou humoru, smývá nános očekávání a toxické maskulinity z obdivovaných mužských vzorů, zejména kovbojů, kteří také mají něžné nitro, jen ho nikdy neukázali. Lonesome Cowboy byl lehce absurdní, nepředvídatelnou, ale pohybově skvěle zvládnutou sondou do křehké (nejen) mužské duše.
Nedělní vyvrcholení festivalu se muselo obejít bez plánovaného představení Pneu Viktora Černického, které bylo ze zdravotních důvodů zrušeno. Tečkou za programem se tedy stala performativní procházka How to Watch a Moving Body slovenského uskupení Neskorý zber a E7KA. Performeři se spolu s diváky vydali objevovat prostor a pohyb v okolí komunitní zahrady v centru Ostravy, která běžně slouží jako místo setkávání a odpočinku. Nešlo však jen o to pozorovat jiná pohybující se těla, ale také uvědomit si to své. Do jednoduchých a kreativních způsobů bytí ve veřejném prostoru se tedy postupně zapojili všichni účastníci a vytvářeli drobné improvizované pohybové etudy.
Během letošním ročníku festivalu MOVE Fest se ukázalo, jak postupně klíčí a rostou zárodky nápadů zaseté v minulých letech. Jedná se především o linii pro studentstvo tance, která se letos rozrostla do plnohodnotného paralelního programu, včetně pitching session, konference s významnými řečníky z řad šéfů tanečních souborů a kulturních manažerů a přípravy představení Jáma lvová pod profesionálním vedením.
Opět nechyběla linie pro mladého diváka ani doprovodný program sestávající z pohybových workshopů a akcí budujících kulturní komunitu, například zážitková cyklojízda nebo už tradiční festivalová párty. Přetrvává intenzivní spolupráce se slovenskou taneční scénou (ostatně jeden se sesterských festivalů se odehrává v Košicích) a zesílilo zastoupení dalších zemí, především Norska. A ačkoli počasí chystanému programu příliš nepřálo a organizátoři se museli vyrovnávat se změnami na poslední chvíli, dokázal festival rozeznít v lidech i městě skryté struny, jejichž ozvěna jen tak neutichne.
Psáno z Move Fest Ostrava, který proběhl ve dnech 21.–28. září 2025.
