Miroslav Kůra (1924–2023) patří mezi naše nejvýznamnější tanečníky a choreografy 20. století. Jako tanečník ztvárnil mnoho rolí nejrůznějšího charakteru (klasický repertoár, charakterní a komediální postavy), jako choreograf inscenoval řadu baletních titulů doma i v zahraničí.
Miroslav Kůra byl žákem školy Ivo Váni Psoty, jako tanečník působil na mnoha divadelních scénách, například v Brně, Bratislavě, Praze či Košicích. Ztvárnil například Prince v Labutím jezeře, Alberta v Giselle, titulní roli ve Spartakovi, Myslivce ve Viktorce, Jaga v Othellovi, titulní roli v Petruškovi a mnoho dalších. I jako šéf baletu a choreograf vystřídal několik divadel, zásadní bylo jeho působení v brněnském (1964–1966 a 1970–1973) a pražském (1974–1978) souboru. S režisérem Petrem Weiglem vytvořil taneční filmy, například Epizoda ze života umělcova (1965), Bolero (1967), Víly (1970) či Pas de quatre (1967). Tvořil choreografie také pro činohru, operu a operetu.
Během svého života získal řadu ocenění, například Státní cenu II. stupně (1954), Řád práce (1963), titul zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1968), za celoživotní mistrovství získal v roce 1994 Cenu Thálie. První manželkou Miroslava Kůry byla tanečnice Eliška Slancová, poté Jarmila Manšingrová, jeho dcerou je tanečnice a pedagožka Jana Kůrová.
