A to spolu s profesionalizací a stabilizací podmínek pro současné taneční umění, vřazením současného tanečního umění, pohybového divadla a interdisciplinárních žánrů v Česku do mezinárodního kontextu, decentralizací tance a nového divadla a spolu se snahou „emancipovat tanec z postavení podřadného uměleckého druhu, zjednat mu společenský respekt jako důležité oblasti duchovního a společensky přínosného úsilí lidstva“. Včetně toho, aby se tanec začlenil do „relevantních dokumentů, které s ním a jeho specifickými rysy dosud nepočítají“. Během posledních deseti let se mnohé z toho podařilo. Netvrdím samozřejmě, že vše, to zdaleka ne, ale vidím mnoho úspěchů.
Ve vztahu k Vizi jsem přitom vždy byla jen v roli pozorovatelky, která se nikdy nestala její členkou. Ale jako členka i předsedkyně celé řady grantových komisí jsem se za těch uplynulých deset let o Vizi tance hodně napřemýšlela a nadiskutovala. Jsem také ve správní radě Nadačního fondu pro taneční kariéru (NFTK), který Vize tance v roce 2015 spoluzaložila, a to spolu s Tanečním sdružením ČR. Dovoluji si tvrdit, že založení a fungování NFTK je možné označit za úspěch, a to nejen za úspěch jeho týmu, ale také dvou zakladatelských organizací. I proto mi není osud Vize lhostejný.