Zvuk, světlo, tělo. V inscenaci Pěny Roman Zotov-Mikshin a Inga Zotova-Mikshina prostřednictvím tance, hudby a světla nahlíží do nitra a zastavují se nad krásou obyčejnosti. Palác Akropolis ji premiérově uvede 10. listopadu.
V okolní krajině dřímá jakési vědomí… k vědomí ji probralo to, že se na ni někdo dívá, že ji někdo navštívil, oceňuje ji, potřebuje ji. Choreografická esej Pěny je místem pro zjemnění smyslů a jejich zostření prostřednictvím tance, hudby a světla. Skrze jejich neustále a konstantní proměny. Pěny jsou časoprostorem pro introspektivní nahlédnutí do sebe sama. Pěny jsou cestou k zastavení nad krásou obyčejnosti. Skoroobyčejnosti.
Ke vzniku inscenace tvůrce vedla lhostejnost dnešní společnosti. ,,Nějak jsme se naučili být lhostejní k událostem, které se dějí, ale není to udržitelný způsob života. V naší choreografické eseji se zaměřujeme na citlivost jako na cestu."
Zdroj: Palác Akropolis
Velký sál Paláce Akropolis se otevřel premiéře choreografické eseje Pěny umělecké performativní skupiny Ferst Dadler. Tvůrci projektu, performeři a manželé Inga Zotova-Mikshina a Roman Zotov-Mikshin uvádějí diváky, jak píší v anotaci, do „časoprostoru pro introspektivní nahlédnutí do sebe sama“.
