O lásce na první pohled a citu silnějším než smrt pojednává romantický balet Giselle, který se po jedenácti letech vrací na jeviště Moravského divadla. Příběh o mladé dívce, která se po smrti promění v lesní vílu, uvede s olomouckým souborem choreograf a režisér Michal Štípa. Tanečníky bude doprovázet orchestr pod vedením Petra Šumníka. Premiéra se uskuteční v pátek 1. listopadu 2019.
Pro uměleckého šéfa baletu Moravského divadla Michala Štípu je Giselle osudovým titulem. „Během své kariéry jsem byl většinou romantickým tanečníkem a právě Giselle byla mojí první oficiální premiérou na prknech Národního divadla v Praze. Rád na tuto dobu vzpomínám, protože to byla velmi příjemná spolupráce nejen s mojí taneční partnerkou Terezou Podařilovou, ale i s choreografem Christopherem Hampsonem. Poté jsem tento titul nastudoval v Ostravě, ve Státní opeře Praha a také jsem byl pozván jako host do Státní opery a baletu v Jekatěrinburgu,“ uvedl Štípa a doplnil, že balet Giselle je pro sólisty a sbor skutečnou výzvou: „Je technicky náročný, stylově vytříbený a troufám si říct, že to byl vůbec nejnáročnější balet, který jsem tančil,“ upozornil Štípa.
Příběh Giselle vznikl na motivy pověsti o neprovdaných dívkách, které zemřely před svatbou ze žalu nad zradou nevěrných snoubenců. Tyto dívky se po smrti promění ve víly a v noci se zjevují osamělým chodcům, které utancují k smrti. Proměna ve vílu potká i venkovskou dívku Giselle, která se na první pohled zamilovala do vévody Alberta, aniž tušila, že je již zasnoubený s Bathildou. Když přijde Albert k hrobu Giselle, rozhodne královna víl Myrtha o jeho osudu. Jedině Giselle může Alberta zachránit před smrtí.
Bájnou legendu probudil k životu francouzský skladatel Adolphe Charles Adam, na původní choreografii se podíleli Jean Coralli a Jules Perrot. Světovou premiéru měla Giselle 28. června 1841 v Paříži, o 43 let později vytvořil v Mariinském divadle v Petrohradu svou vlastní verzi slavný tanečník a choreograf Marius Petipa. Olomoucká inscenace vychází z původní i Petipovy verze, pro první jednání pak Michal Štípa vytvořil originální choreografii. „Přemýšlel jsem, jak bych mohl Giselle, která již byla v Olomouci třikrát uvedena, změnit a přiblížit divákům. Proto jsem se rozhodl situovat první dějství baletu na olomoucké Horní náměstí ve čtyřicátých letech minulého století. Scéna připomíná obrázky ze starých pohlednic a diváci jistě poznají historické dominanty města,“ popsal Štípa. S touto změnou souvisí i upravený původ hlavních postav. „Giselle je v naší inscenaci dívkou, která pomáhá matce Berthe v jejím květinářství, Hilarion, který má Giselle rád, k nim každý den přiváží čerstvé květiny, a Albert není vévodou, ale obyčejným mladíkem,“ doplnila dramaturgyně Martina Náhlíková. „Zasazení děje do prostředí Olomouce dává divákům možnost vychutnat si jeden z nejhezčích klasických baletů ve zcela ojedinělých kulisách a já pevně věřím, že naše nastudování bude mít úspěch. Zároveň doufám, že se díky tomu inscenace zaryje našemu publiku hluboko do srdce a diváci k ní budou mít vřelý vztah, který mohou ještě prohloubit na baletních dílnách věnovaných právě tomuto titulu,“ řekl ředitel divadla David Gerneš.
Druhé jednání pak diváky zavede do světa víl. „Pro Giselle je tento mytický a možná až pohádkový motiv nesmírně podstatný,“ zdůraznila Náhlíková. „Domnívám se, že i pro dnešního diváka je únik do nereálného světa zajímavý a ve své choreografii chci toto prostředí obohatit o tak trochu strašidelnou atmosféru,“ doplnil Štípa. „Hudba druhého jednání je oproti jednání prvnímu křehčí, jemnější, snová, publikum uslyší více harfu či smyčce s dusítkem,“ přiblížil autor hudebního nastudování Petr Šumník.
V titulní roli alternují Yui Kyotani, Emily-Joy Smith, Risa Maruyama a Francesca Raule. Pro Yui Kyotani jde o první setkání s touto postavou, v minulosti už ale měla možnost ztvárnit roli Myrthy, kterou si zopakuje i v Olomouci. „Jsem ráda, že mi Michal Štípa svěřil takovou důvěru a nabídl mi dvě charakterově odlišné role. Zatímco Giselle je mladá, nevinná dívka, Myrtha je vládkyně rozhodující o tom, kdo bude žít a kdo zemře. Miluji druhé jednání, kde se Giselle mění z lidské bytosti ve vílu,“ uvedla Kyotani. Také pro Emily-Joy Smith jde o premiéru. „Když jsem studovala na taneční škole, všude jsem četla články o tom, jak je toto dílo významné pro světovou baletní historii, takže mám velkou radost z toho, že jej konečně můžu zařadit do svého repertoáru. Giselle je velmi zábavná a energická. Miluje život a připomíná mi ten pocit, to vzrušení, které každý prožívá při prvním zamilování se. Předchozí postavy, které jsem v Olomouci hrála, jako Desdemona nebo Nikia, jsou mnohem vážnější a řekla bych, že vyspělejší. Moc si užívám tu možnost hrát mladickou postavu Giselle,“ sdělila Smith.
Roli Alberta ztvární Guido Sarno, Stefano Sacco nebo Benjamin Cook. Italský sólista Guido Sarno měl možnost se s Giselle setkat před lety v inscenaci Národní opery Bordeaux, kde působil jako člen sboru. „Je to velký romantický balet se vším všudy. Pro tanečníky je velmi obtížný, především druhé jednání. Neočekával jsem, že to bude snadné, ale ukázalo se, že Giselle je opravdovou výzvou. Celý soubor odvádí během zkoušek obrovský kus práce a věřím, že diváky čeká nádherná podívaná,“ uvedl Sarno, který se na přípravě inscenace podílel rovněž jako asistent choreografa. Královnu víl Myrthu vedle již zmíněné Yui Kyotani ztvární Rachel Hickey či Ludmila Novotná. Bathildu hraje Rachel Hickey nebo Chloe Jones, roli Hilariona alternují Antonín Blahuta, Lukáš Cenek, Benjamin Cook a Seamus Wilkinson.
Scénu navrhl Aleš Valášek, který je také autorem kostýmů. Světelný design navrhl Martin Špetlík.
Na jevišti Moravského divadla se Giselle poprvé objevila v roce 1957 v choreografii Rudolfa Macharovského. Do té doby totiž u nás vznikla pouze tři zpracování tohoto baletu a všechna na scéně Národního divadla v Praze. Dosud poslední nastudování v choreografii a režii Jiřího Kyseláka mělo v Olomouci premiéru v roce 2008.
Inscenaci Giselle jsou věnovány také baletní dílny pro děti a dospělé za účasti uměleckého šéfa Michala Štípy, dramaturgyně Martiny Náhlíkové a členů souboru baletu. První dílna se uskutečnila 19. října, ta další je naplánována na 24. listopadu.
Zdroj: Moravské divadlo Olomouc
Giselle v choreografii a režii Michala Štípy se odehrává v hanácké metropoli
zprávy
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 5 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 5 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 5 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 6 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 6 dny
Petr K.
Mně tahle debata přišla jako naprosto prototypická vzhledem k situaci na české současné scéně. Vzhledem k ohlasu, který…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 6 dny
Roman Zotov-Mikshin
Proč z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika? Souhlasím, že by neměli v kritice prosakovat, ale…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr