PONEC – divadlo pro tanec má nové umělecké vedení

„Vnímám PONEC jako jedinečný prostor pro tanec, prostor pro kreativitu, inspiraci, setkávání, dialog a nové impulsy,“ říká Markéta Perroud a dodává: „Velmi si vážím důvěry a těším se na formování dalšího směrování divadla, na spolupráci s týmem, umělci, diváky a partnery.“

„Oslovila jsem Markétu ke spolupráci před více než 10 lety, ještě když žila s rodinou v Lyonu; patří k nejúspěšnějším českým tanečnicím polistopadové éry a vždy ve mně vzbuzovala velkou důvěru. Zůstávám s ní v tandemu pro umělecké vedení festivalu TANEC PRAHA a četných mezinárodních projektů. Ale mám pocit, že divadlu PONEC jsem dala maximum a po těch 20 letech mu prospěje nová energie. Strategicky pracuji na změnovém projektu s celým týmem Tance Praha tak, abych zachovala kontinuitu řadě aktivit, které jsem po roce 1989 nastartovala,“ říká Yvona Kreuzmannová.

PONEC – divadlo pro tanec otevírá 21. sezónu hned třemi premiérami. 9. září začíná inscenací Witness renomované Věry Ondrašíkové, která se dotýká vztahovosti a ekologie, 16. září pokračuje projektem dis pla y Jitky Čechové a Terezy Lenerové zabývajícím se hranicí mezi přílišnou sebeprezentací a trapností. 21. září Johana Pocková se svým týmem nabídne představení prokládané sólovým zpěvem vedoucí dialog o věcech, kterých se smíme dotknout jen ve vzácných chvílích.

Witness

Stromy jako metafora vztahů i života na zemi. Speciálně vybírané větve různých druhů stromů vytváří na jevišti interakce v rámci precizní pohybové práce tanečníků podpořené živou hudbou Filipa Míška (Khoiba). To je nový projekt Witness Věry Ondrašíkové, renomované choreografky mezinárodně úspěšné inscenace GUIDE, tanečnice a pedagožky, a jejího týmu. Prvotní impuls, který se zrodil v newyorském Central Parku a pokračoval autorčinými osobními zkušenostmi, reflektuje stromy jako němé svědky. Inscenace akcentuje nejen vztahovou rovinu, ale i nutnost ekologického přístupu v každodenním životě. 

dis pla y

Jestli jste se někdy cítili trapně, tak dnes se vám uleví – slibuje projekt, který vznikl při jednom z uměleckých setkání ULOV REALITU, které pořádá uskupení Pulsar a kde se vůbec poprvé potkaly autorky díla Jitka Čechová a Tereza Lenerová. 

Jde o propojení tzv. makro a mikro dramaturgie. Projekt tedy nestaví jen na choreografii, ale vychází z analýzy postojů a pocitů vyvěrajících ze současné situace, z přemýšlení o vztahu mezi divákem a umělcem.

K Madoně se rzí 

Jaké to je, zažít něco, co nás spirituálně přesahuje? Někomu se to stane v malé zapomenuté kapličce, jinému při setkání s výjimečným člověkem, někdo na tento moment čeká celý život. Johana Pocková, autorka konceptu, choreografie a interpretace spolu se svým týmem zve ke společnému obřadu, malému zastavení a ztišení se. Inscenace je inspirována osobním zážitkem jednoho nečekaného setkání, které se po letech opět vynořuje z hlubin paměti a ožívá. Sólový zpěv s tanečním pohybem, světlo s mlhou, voda s kovem, chvíle harmonie a chvíle úzkosti vedou společný dialog o věcech, kterých se smíme dotknout jen ve vzácných momentech.

Markéta Perroud

Po ukončení studií na Pražské taneční konzervatoři v roce 1990 byla 7 let sólistkou Pražského komorního baletu Pavla Šmoka a spolupracovala na mnoha nezávislých uměleckých projektech doma i v zahraničí. V roce roce 1995 byla oceněna Cenou Thálie za mimořádný jevištní výkon. V roce 1997 se stala sólistkou předního světového souboru současného tance Baletu Státní opery ve francouzském Lyonu, kde působila do roku 2010. Je držitelkou francouzského státního diplomu pedagogiky tance a v letech 2009–2010 studovala v Lyonu kulturní management. Od roku 2010 spolupracovala s Tancem Praha, roku 2012 se přestěhovala s rodinou do Prahy. V roce 2015 obdržela na půdě Francouzské ambasády v Praze insignie rytíře Řádu umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres). Je aktivní v odborných komisích MK ČR a IDU a je členkou správní rady Kyliánova nadačního fondu.

Zdroj: Tanec Praha z.ú.