Spolek Ostružina přichází s tanečními dílnami pro neslyšící

Foto: Vojtěch Brtnický. Zdroj: Divadlo Ponec

Součástí bude i představení Karneval zvířat a minikurz českého znakového jazyka. Zahájení je primárně určeno kulturním institucím a školám, které mají zájem o zpřístupnění kultury, tance a pohybu české komunitě neslyšících.

Harmonogram dne:

9:00    představení Karneval zvířat i pro neslyšící v divadle Ponec
11:00  úvodní slovo a představení Karneval zvířat i pro neslyšící v divadle Ponec
12:30  pauza na oběd
14:00  úvod a seznámení se s projektem Ostružina a neslyšící
14:15  Kateřina Pešková – Deaf Friendly: Jak zajistit přístupnost kulturních subjektů a kulturních akcí pro Neslyšící
15:00  přednáška Marie Basovníková: Kdo je česká komunita Neslyšících? (bude tlumočeno do českého znakového jazyka)
16:30 – 17:30 diskuze a prostor pro otázky

Spolek Ostružina reaguje na požadavek neslyšících rodičů, učitelů a vychovatelů, že kreativního učení a vzdělávání, včetně divadelních představení je pro neslyšící děti málo. Tímto projektem chce poskytnout neslyšícím dětem kreativní tanečně-pohybové workshopy v návaznosti na zhlédnuté představení Karneval zvířat. Jde o interaktivní představení primárně vytvořené pro slyšící děti s použitím mluveného slova. Po 9 letech reprízování se performeři a tvůrci rozhodli pro změnu - přizvali ke spolupráci neslyšící herečku a tanečnici Věru Sagulovou a celé představení se přetvořilo do verze přístupné i neslyšícím. V této inovované verzi se hraje již druhým rokem a je nabízeno jak neslyšícím, tak slyšícím dětem, které se ocitají v tvůrčím a snovém prostředí společně a mohou tak přijímat stejné zážitky. „Slyšící děti si kromě kulturního zážitku odnášejí také nové informace o neslyšících, jejich jazyku a mají možnost naživo se potkat se svými vrstevníky, kteří užívají znakový jazyk. Neslyšící děti takový kreativní zážitek v podobě tanečního představení a českého znakového jazyka zažívají možná i vůbec poprvé,” konstatuje neslyšící herečka a tanečnice Věra Sagulová. V ČR se jedná o dosud jediné představení s podobným záměrem a zacílením.

Neslyšící komunitu můžeme vnímat jako jinojazyčnou skupinu skrze primární jazykový prostředek, který používají. Primárním komunikačním jazykem neslyšících v ČR je český znakový jazyk, který je svojí povahou jiný než jazyky mluvené. Je postaven na vizuálně motorické povaze. Je tedy tvořen rukama a přijímán očima (oproti audio-orálním jazykům). Neslyšící děti si tak přirozeně osvojují jazyk přístupný jejich smyslům, tedy jazyk znakový. Čeština je pro ně jazykem cizím, dalším, který se ve svém životě musí naučit, aby mohly alespoň částečně fungovat ve společnosti a zemi, ve které žijí. Ačkoliv navštěvují školu pro neslyšící, i zde se často potýkají s komunikační bariérou (ne všichni pedagogové ovládají český znakový jazyk). S bariérou se potýkají i všude jinde, umění určené slyšícím dětem je založené především na zvuku. Dětem neslyšícím je tedy nedostupné, ačkoliv víme, že dopad kultury a umění a kreativního učení je pro slyšící děti a jejich vývoj naprosto klíčové, neslyšící děti jsou z často z „běžných” věcí a kreativních projektů skrze jazykovou bariéru vyřazení.

Zdroj: Ostružina