Helena Kazárová

Význam italského slova „la strada“ je cesta, silnice, ulice. Pražský komorní balet se při hledání další cesty svého uměleckého vývoje rozhodně nezmýlil, když si pro svou jarní premiéru vybral La Stradu choreografa Jiřího Bubeníčka.

Balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích obdaroval diváky na začátku měsíce lásky novou premiérou, střiženou triem inscenátorů (Dodo Gombár, Ondřej Vinklát, Tomáš Rychetský) jako pohybové divadlo ve stylu postmoderny 90. let minulého století.

Pohádkové balety mají v našich končinách dlouhou tradici, Popelku nevyjímaje. Vzpomeňme na Sašu Machova, jehož verze Prokofjevova baletu vydržela na repertoáru Národního divadla v Praze bezmála dvacet let (1948–1967)!

Před pětaosmdesáti lety se narodil Stanislav Buzek, skvělý český tanečník a baletní mistr, jehož jméno rezonuje ve světovém kontextu možná silněji než doma.

Čajkovského po hudební stránce nejvíce vyzdvihovaný balet z roku 1890 má své pevné místo v repertoáru baletního souboru Národního divadla v Praze již 97 let, to už je slušná tradice! 

Návštěvníci baletních představení Národního divadla v Praze mají vskutku neobvyklou možnost zažít v rozmezí dvaceti let, tedy během jediné generace, již čtvrté nastudování díla na motivy slavného románu...

Tento sloupek píšu zčásti jako reakci na probíhající diskurs o problémech, které narůstají v komunitě našeho profesionálního tance a zejména v baletních souborech...

Dne 21. ledna 2020 přišla smutná zpráva, že se uzavřela životní pouť Otty Bubeníčka staršího, ve světě známém pod uměleckým jménem Otto Bertis. 

Gruzínská kultura patří mezi ty nejstarší na světě, vyvíjela se v kavkazském regionu, který se stal pomyslnou hranicí mezi Evropou a Asií, tisíce let.

Labutí jezero je baletní titul, který má u nás nejdelší tradici a je bezesporu v Čechách a na Moravě, ba i na Slovensku, nejhranějším tanečním dílem...