Damien Jalet na sebe umí upozornit. Ať už silnou obrazností své choreografické tvorby, tak spolupracemi s uměleckými osobnostmi ze světa sochařství, elektronické hudby, Hollywoodu nebo světové pop music. Tvořil jak pro Opéra national de Paris, tak pro Madonnu, spolupracoval s Marinou Abramović nebo Sidi Larbi Cherkaouim, jeho choreografie roztančily Louvre i lešení kolem Palais Garnier.
Do deváté životní dekády vstupuje ruský choreograf Boris Eifman. Přes počáteční překážky, které musel překonávat za komunistického režimu, se prosadil nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho Rudou Giselle mohli vidět i diváci v Praze, kde Eifmanův soubor dvakrát hostoval.
V letošním roce si připomínáme kulatá výročí narození (230 let) a úmrtí Jeana Gasparda Deburaua (180 let) narozeného v Kolíně. Umění slavného představitele pierota obdivovali v 19. století v Paříži spisovatelé jako Honoré de Balzac, Théophile Gautier a mnoho jiných umělců. Jeho odkaz významně ovlivnil i profil české pantomimy.
Půlkulatiny dnes slaví původem rumunská primabalerína Alina Cojocaru. Bývalá první sólistka obou největších londýnských baletních souborů The Royal Ballet i English National Ballet, múza Johna Neumeiera, který jí na tělo vytvořil hned dva původní balety, dosud jediná dvojnásobná držitelka ceny Benois de la danse a jedna z nejlepších interpretek své generace.
Do páté životní dekády vstupuje Natalia Osipova, od roku 2013 primabalerína The Royal Ballet. Ve svém uměleckém portfoliu má desítky velkých rolí. Září nejen v klasickém repertoáru, ale své kvality rozvíjí stejnou měrou v dílech současných tvůrců – kupříkladu Sidi Labri Cherkaouiho či Arthura Pity.
Je tomu čtyřicet let, co svět baletu opustila jedna z jeho největších hvězd poloviny minulého století. Erik Bruhn byl jedním z prvních dánských tanečníků, který dosáhl mezinárodního renomé, a je dnes trochu neprávem ve stínu pozdějších superstar Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.
