Do páté životní dekády vstupuje Natalia Osipova, od roku 2013 primabalerína The Royal Ballet. Ve svém uměleckém portfoliu má desítky velkých rolí. Září nejen v klasickém repertoáru, ale své kvality rozvíjí stejnou měrou v dílech současných tvůrců – kupříkladu Sidi Labri Cherkaouiho či Arthura Pity.
Je tomu čtyřicet let, co svět baletu opustila jedna z jeho největších hvězd poloviny minulého století. Erik Bruhn byl jedním z prvních dánských tanečníků, který dosáhl mezinárodního renomé, a je dnes trochu neprávem ve stínu pozdějších superstar Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.
Přes šedesát let života věnovala Věra Vágnerová brněnskému baletu. Od okouzlující Julie či Popelky přešla do role baletní mistryně, která do vysokého věku udivovala neskutečnou pamětí a schopností nazkoušet z hlavy téměř celý tradiční repertoár. Dnes by jí bylo 100 let.
Jestliže v prvním vydání publikace Fifty Contemporary Choreographers (Routledge 2000) jste jméno Sidi Larbi Cherkaoui nenašli, v třetím oddíle z roku 2021 se ocitlo ve společnosti Williama Forsytha, Marca Goeckeho, Akrama Khana, Wayna McGregora, Crystal Pite, Hofeshe Shechtera či Sashi Waltz.
Karel Janečka náleží k výrazným postavám československého baletu druhé poloviny 20. století, zejména v kontextu brněnské scény. Výraznou stopu zanechal jako interpret modernizační etapy 60. let, jako pedagog i jako tvůrčí spolupracovník baletního repertoáru. Jeho profesní dráha spojuje interpretační, pedagogické i inscenační aspekty taneční praxe. V těchto dnech si připomínáme jeho nedožité 90. narozeniny.
Životní jubileum slaví v těchto dnech Hana Vláčilová, balerína, která se ve dvaceti letech (narozena 25. 2. 1956) stala sólistkou Baletu Národního divadla v Praze. V tehdejším Československu to bylo raritou, neboť hlavní role náležely především ostříleným tanečnicím. Hana Vláčilová tyto zaběhlé zvyklosti narušila.
