Cirk-UFF česky a originálně

Cirk La Putyka je českému divákovi dobře známý a již v prvních dnech festivalu se uvedl nejnovějším kusem Batacchio. V pátek se ovšem ukázalo, že ansámbl bez problémů zvládá i práci ve venkovním prostoru, a na náměstí před centrem Uffo jsme tak mohli vidět představení Airground, závěsnou akrobacii v živém hudebním doprovodu. Úspěch Putyky ale při vší úctě není tolik překvapivý, a proto bych se rád zaměřil na další české soubory, na jejichž tvorbě lze sledovat několik zajímavých fenoménů ve světě nového cirkusu a snad i divadla obecně.

V první řadě jsou to typicky český humor a nadhled. Jak v premiéře inscenace Hrdinky dua Cirkus TeTy, tak v Dukto od Cink Cink Cirku je cítit místy ztřeštěná a místy krásně poetická originalita. „Cinkáči“ mají tuto originalitu vlastně jako svoji vizitku. Spolu s jejich mladickou energií (jedná se většinou stále ještě o studenty evropských cirkusových a pohybových škol) jsou to právě nevšední nápady, které jim u diváků zajistí úspěch. Třeba když artista ve vnitřku průhledného balonu žongluje s kruhy o jeho vnitřní stěnu anebo když další aktér balancuje se zakřivenou rourou, přičemž nahoru hází balonky s vodou, ty praskají a voda balancovanou rourou stéká až do kbelíku. Skvělá invence spolu s líbivým barevným vizuálem představení vytvářejí dobrý dojem.

Dukto ale poukázalo i na jinou stránku divadelní práce, která ještě víc vynikla v kontrastu s Hrdinkami. Mluvím o schopnosti souboru vyvíjet se v tvůrčím vyjádření i dovednostech – o umělecký posun od jednoho projektu k druhému. V tom mě totiž Cink Cink Cirk tentokrát neoslnil (byť šlo o work in progress, takže to je jistě možné doladit). Výraz většiny aktérů byl úplně stejný jako v dřívějších inscenacích – několik civilních anebo vysoce stylizovaných poloh, které se stále opakovaly, a navíc nebyly celkově sladěné – každý performer tedy jako by hrál maličko jiné představení.

Naproti tomu v Hrdinkách Cirkusu TeTy byl posun naprosto evidentní. V jednoduchém příběhu dvou starých dam, které vzpomínají na školu superhrdinek, ukázaly skvělou souhru, což je jistě i důsledkem spolupráce s režisérem Radimem Vizvárym. Ten do příběhu přirozeně zapojil i pantomimu, která byla (na to, že artistky jsou hlavně akrobatkami) slušně zvládnutá. Především se ale ukázalo, že následování režiséra a cílevědomá práce na jednom jasném námětu dokážou posunout soubor o mnoho kroků dopředu. Oproti dřívějším inscenacím měla tato jasnou a ucelenou dramaturgii a protagonistky si byly o mnoho jistější v jevištních akcích. Posun je vidět i v ohledu akrobacie, a přestože jim nevyšly úplně všechny triky a hudba měla po většinu představení stejný rytmus, jde vlastně spíš o drobnosti k doladění, dvojice jinak udělala velký skok a lze se jen těšit na jejich další činnost.

Nechci sice hodnotit, které vystoupení bylo lepší, ale přijde mi důležité si uvědomit, že k dlouhodobé práci každého ansámblu patří sebereflexe, jak posunout své dovednosti a vnitřní fungování skupiny. Cink Cink Cirk se v posledních letech uvedl jako velmi nadějný soubor, a aby ve vývoji „nezamrzl“, bylo by, myslím, dobré hledat nové možnosti i v herectví. Cirkus TeTy šel naopak do sebe a s Vizváryho pomocí ukázal, jak se ze dvou „tet“ může stát krásné novocirkusové duo.  

Psáno z festivalu Cirk-UFF 2. června 2017, Trutnov.    

Cirk-UFF
– mezinárodní festival nového cirkusu
31. května–4. června 2017  

Airground
Koncept: Štěpán Benyovszký, Tom Rychetský a kol.
Dramaturgie: Štěpán Benyovszký
Choreografie: Tom Rychetský
Choreografie závěsné akrobacie: Anna Schmidtmajerová, Šárka Bočková, Tereza Toběrná
Akrobatická konzultace: Ilona Jäntti
Hudba: David Hlaváč
Kostýmy a make-up: Kristina Záveská
Hair-stylist: Lenka Habartová
Premiéra: 2014  

Dukto
Koncept a choreografie: Aleš Hrdlička, Zuzana Drábová, Lukas Bliss, Filip Zahradnický a Jáchym Belcher
Hudba: Jáchym Belcher
Work in progress: 2. června 2017  

Hrdinky
Autorky: Katka Klusáková a Pavla Rožníčková
Režie a dramaturgie: Radim Vizváry
Scéna a kostýmy: Josef Hugo Čačko
Light design: Karel Šimek
Světová premiéra: 2. června 2017