Invisible II. / Barbora Kaufmannová: Zachovat iluzi?

Není odhalení jako odhalení. Již nějakou dobu je trend odhalovat se na jevišti. Nejen ukazovat své schopnosti a nadání, ale skutečně odhalit tělo nebo duši, demonstrovat identitu. Tanečníci své tělo odhalují běžně a čím dál častěji úplně. Odhalují i duši, sexuální orientaci, touhy i trapnost. Jenže skrze „roli“ či choreografickou tvorbu, to je možná tak trochu podvod. 

Invisible II. / Barbora Kaufmannová. Foto: Tantehorse.

Invisible II. / Barbora Kaufmannová. Foto: Tantehorse.

Nic není řečeno jednoznačně, souvislosti s konkrétní osobou bývají jen nekomentované dohady, které lze vždy lehce popřít. Ale odhalit se skutečně, úplně až na dřeň, to chce víc než jen odvahu extrovertního komedianta či ambiciózní touhu na sebe upozornit. Vyslovit nahlas veřejná tajemství, pravdy, o kterých nikdy nebylo vhodné mluvit. Odhalit veřejně svou minulost, traumata, křehkost, prohry, skutečné zájmy, vyžaduje sílu vyspělé a vyrovnané osobnosti s vnitřní harmonií, která ví, proč to dělá. Barbora Vašků Kaufmannová, bývalá sólistka baletu Národního divadla moravskoslezského, je takovou osobností.

Pod hlavičkou produkce Tantehorse v představení Invisible II. / Barbora Kaufmannová odhalila ex-balerína veřejně svůj život s tancem, niternosti svých pocitů i všeobecně zamlčované skutečnosti, které dávno získaly status komunitní normálnosti. V režii Miřenky Čechové a s dramaturgickým vedením Barbory Baronové obnažila Barbora Kaufmannová sebe sama, a stejně zbavila přetvářky i svět profesionálního baletu. Prostě to jen vyslovila a zbytek už zařídilo dokumentární divadlo.

Dokumentární divadlo o tanci, respektive dokumentární filmy o tanci, mají své speciální terminologické označení docu-dance, dnes celosvětově uznávaný a využívaný žánrem taneční tvorby. Dává možnost nahlédnout za oponu taneční podívané a do světa tanečnic a tanečníků. Nabízí alternativu tanečního zpracování konkrétního tématu přímým způsobem, ne popisným zobrazováním vybrané skutečnosti. Miřenka Čechová se autorsky věnuje tomuto žánru dlouhodobě, v tuzemsku je vlastně jeho pionýrkou. Představení Invisible II. / Barbora Kaufmannová je druhým dílem série, které se tanečně-dokumentárním způsobem věnují ženám-umělkyním, které se vytrácejí z centra pozornosti, ať už je příčinou věk, mateřství, ukončení kariéry, politika, mezilidské vztahy či nerovné podmínky.

Invisible II. / Barbora Kaufmannová. Foto: Tantehorse.

Odvrácená strana světa baletu, respektive neviditelný svět tance, je pro Miřenku Čechovou taktéž dlouhodobé téma, skoro až životní, dá se říci. V pravidelných intervalech se k němu vrací, vyvolává názorové střety, otevírá nové otázky a přináší nové podněty nejen k diskuzi.  Na těchto jednotlivých uměleckých počinech Miřenky Čechové by se dal stručně ilustrovat vývoj jejího osobitého inscenačního jazyka, který v Invisible II. dosáhl na vysoce uloženou příčku žebříku vyspělosti. 

Obrovská dřevěná bedna vyplňující prostor hlediště velkého sálu Paláce Akropolis dávkuje pravdu skrze kukátka, tj. postupně se odkrývající obdélníkové otvory. Uvnitř je tanečnice, křehká bytost ne nepodobná málo viditelné víle se zlatými vlasy do pasu. Její hlas zní ze záznamu v odpovědích na otázky dramaturgyně. Témata jako tělo, finance, jídlo, přijímací zkoušky a pedagogové na konzervatoři se postupně vynořují ven na umělé světlo velkého sálu. Tajemství uložená v dřevěné truhle přeci nelze vysypat naráz, ale musí se pomalu a postupně dávkovat. Hlasové skreče dávají jinak monotónnímu vyprávění „šťávu“ a Barbora se více a více začíná proplétat úzkými uličkami své paměti, stejně jako tančí naboso ve svém srdci mezi nábytkem. Obléká kostým černé labutě, mezi židlemi a stolem tančí sice v náznacích, ale v dokonalé přesnosti a napětí provedených tanečních pohybů. Náznaky chronicky známých variací klasického tance, odkazují k jejím rolím na jevišti.

Slovně vyprávěná paralela jako by se odehrávala v jiné realitě. Výlet na hory, na vodu, studium jedné, druhé, třetí vysoké školy. A proti tomu chronicky známá vazba pas de quatre z druhého jednání Labutího jezera odtančená kolem kuchyňského stolu či ikonická scéna s dýkou z konce prvního jednání Giselle v obýváku. První sólistka chvíli okupuje v hlavní roli i videozáznamy baletních inscenací v televizi. Je to tam i tady. Její život ze sebe nemůže balet odlomit. Ani Sněhurka u sedmi trpaslíků by nehrála fotbal za Real Madrid.

Invisible II. / Barbora Kaufmannová. Foto: Tantehorse.

V druhém poločase se inscenace začne stáčet k méně příjemným tématům: nesouhlasu s plány vedení divadla, náznakům šikany, vynucenému odchodu z jeviště. A pak i z divadla. Poslední boční zrcadlová stěna spadla.  Cesta do té „nedivadelní“ reality se otevřela. Je obousměrná. Co je smyslem baletu? Je to tlak na zachování iluze? Nebo spíš hrdost z překonané bolesti a euforie z výdrže? A smysl života? Vnitřní harmonie a souznění se sebou sama. A i s okolím.

Mimochodem, ve stejný den této premiéry křtila svou novou autobiografickou knihu nazvanou Život na špičkách Daria Klimentová. Kmotrou knihy byla její kolegyně z Národního divadla a spolužačka z Taneční konzervatoře Tereza Podařilová. Režisérka a choreografka Miřenka Čechová byla na stejné konzervatoři o několik let později spolužačkou Barbory Kaufmannové. Že by to byla jen náhodná shoda v paralelách dvou tanečních světů jednoho původu? 

 

Psáno z premiéry 25. října 2021 v Paláci Akropolis.  


Invisible II. / Barbora Kaufmannová

Koncept, režie: Miřenka Čechová
Dramaturgie: Barbora Baronová
Hraje: Barbora Vašků Kaufmannová
Scénografie a kostýmy: Lucia Škandíková
Hudba: Martin Tvrdý
Lightdesign: Filip Horn
Produkce: Jakub Urban

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Barbora KaufmannováInvisible II.

Tantehorse

MultižánrovéTanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: