Kontakt s dětským publikem skvěle navázala vypravěčka příběhu Ester Králová, která postupně představila hlavní aktéry hudební a taneční pohádky. Uvedla dirigenta Milana Kaňáka a mluvila o jeho významu pro orchestr. Dále seznámila diváky s jednotlivými postavami a pro ně charakteristickými hudebními nástroji. Ptáček zatančil za doprovodu flétny a kachna na tóny hoboje. Kočka se svůdně pohybovala za zvuku klarinetu, děda pokulhával na tóny fagotu, lovci představili bicí nástroje, vlk trio lesních rohů a Péťa smyčcový orchestr. Po úvodu se začal rozvíjet příběh, jehož obsah byl vypravěčkou vždy dětem stručně vysvětlen.
Atraktivně chytré a nečernobílé Proměny dokazují, že ústecký balet umí držet krok
Dobro a zlo, den a noc, mládí a stáří, černá a bílá. Není snad známějších protikladů, které by kromě schopnosti naučit nás v dětství vnímat a poznávat rozdíly či kontrasty sloužily také coby jedny z nejpřímějších a nejčitelnějších metaforických přirovnání vůbec. Právě takovými zdánlivě ostrými předěly v našich životech se zaobírá i inscenace Proměny Vladimíra Gončarova...