Marná opatrnost, Romeo a Julie, Louskáček, Spící krasavice a nejnověji Don Quijote. Při tomto výčtu většiny novinek na repertoáru posledních let by se mohlo zdát, že se v recenzi budu věnovat nějakému velkému baletnímu tělesu s kolektivem nabitým prvotřídními sólisty.
Baletní soubor v Ústí nad Labem se rozhodl pro riskantní krok, když do svého repertoáru zařadil Spící krasavici.
Louskáček hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského, poprvé inscenovaný koncem 19. století, je balet, který se ve světě i v České republice dočkal již nespočtu jak osobitých, tak tradičnějších zpracování.
Severočeské divadlo v Ústí nad Labem obohatilo svůj repertoár o symfonickou pohádku Péťa a vlk, kterou napsal Sergej Prokofjev v roce 1936 pro Dětské hudební divadlo v Moskvě.
Sleduji vývoj tohoto baletního souboru dlouhá léta nejen jako divák, ale také jako choreograf. Uvedl jsem s ním premiéru Romea a Julie či Chopina.
Když se 28. června 1841 v pařížském Salle Le Peletier poprvé zavřela opona za účinkujícími v čele s Carlottou Grisi a Lucienem Petipou, kteří se publiku představili ve zbrusu novém baletu s názvem Giselle, dalo se již z nadšené odezvy publika tušit, že se právě zrodil skutečný hit. A čas jim dal za pravdu.
