Registrace

Program 3 Baletu NdB2 - Lidskost v hlavní roli

Všemocná, ctihodná, moudrá a milostivá…, ale také krutá, slabá, spoutaná a zraněná. Kolik podob má lidská osobnost, kolik protichůdných emocí a sil se pere v jádru jednotlivce a společnosti? Různorodost (a přesto až zarážející podobnost) „člověčenství“ zkoumá v premiérovém komponovaném večeru Tma / Královská večeře / Symfonie č. 7 Allegretto juniorský soubor baletu Národního divadla Brno.

Královská večeře. Foto: Arthur Abram.
Královská večeře. Foto: Arthur Abram.
Inzerce

Trojici choreografií, ze které sestává nejnovější Program 3 Baletu NdB2, na první pohled jasně stmelují osobnosti jejích tvůrců. Všichni tři mají k brněnskému baletnímu souboru blízký vztah, ať už jako dlouholetí sólisté nebo členové vedení, a s tanečníky se tím pádem dobře znají. Stylově si však každý z nich jde svou cestou, a tak jsem při listování bukletem před představením nabyla dojmu, že příliš mnoho dalších pojítek mezi jednotlivými částmi triptychu už neobjevím. K mému překvapení se ale v průběhu večera ukázalo, že tematicky i formálně poměrně odlišné kusy zapadly do celkové dramaturgie jako dílky skládačky. Společným jmenovatelem byl totiž člověk, jehož životní motivace a frustrace zůstávají (navzdory času, prostoru i všem individuálním odlišnostem) stále stejné.

Láskou proti temnotě

Premiérové uvedení v divadle Reduta zahájil duet Tma choreografky a baletní mistryně NdB Markéty Pimek Habalové. Přinesl vhled do křehkého vztahu mezi dívkou a chlapcem, ve kterém radostné a láskyplné okamžiky střídá hrůza z temnoty, neznáma, ze samoty a opuštění. Adéle Kulíšek a Adamovi Baštařovi se podařilo ztvárnit jemnost i intenzitu propojení mezi dvěma postavami, které jsou v něčem stále ještě naivní a až dětsky bezprostřední, avšak v okamžicích, kdy přichází „tma“, se ukazuje jejich hloubka a tragičnost. Díky technické i výrazové čistotě, a do značné míry i díky jejich mládí, byl výkon obou interpretů autentický a přirozený, jak v neustálých proměnách párové dynamiky, tak i v sólových pasážích. 
Tma. Foto: Arthur Abram.
Markéta Pimek Hrabalová zasadila svou choreografii do scénografie definované pouze světly a pastelovými, lehce retro kostýmy dívky a chlapce, v nichž zásadní a symbolickou roli hrál béžový svetr. Hravost ve svižných a ostrých pohybech a originálně stavěných zvedačkách střídala jemnost a uvolnění, občas bylo možné zaznamenat (možná nepřímou) inspiraci v „kyliánovském“ stylu. Zásadním elementem se však stala hudba, a to konkrétně Larghetto z Chopinova Klavírního koncertu f-moll. Tato kompozice (kterou použil také John Neumeier ve svém baletu Dáma s kaméliemi) má obrovský narativní potenciál, je plná emocí, zvratů, vášně i něžnosti, ačkoli někde pod povrchem stále tušíme blízkost tragédie. Chopin jako by dokázal obsáhnout všechny možné citové polohy a použití jeho skladby pro milostný duet je dobrým tahem.

K smrti dobré hody

Druhá část triptychu, dekadentně mrazivá taneční miniaturka s názvem Královská večeře, nás zavedla mezi vznešenou společnost z období baroka (možná rokoka). Na rozdíl od minimalismu první choreografie se tady rekvizitami, parukami, líčidly, těžkými kostýmy ani skutečnými vybranými lahůdkami nešetřilo. V kulisách přepychu a pozlátka a za zvuku hudby Jana Dismase Zelenky rozehrál choreograf Uladzimir Ivanou krutou hru intrik a přetvářky, u které se místy tajil dech, ať už ze smíchu nebo ze strachu. 

Královská večeře. Foto: Arthur Abram.Bezcitnou vládkyni, trápící své dvořany (kteří ovšem lační po moci stejně jako ona), si s chutí zatančila Izabela Gracíková, které tato role sedla opravdu dokonale. Nenechala náhodě jediný pohled, úsměv ani gesto, nonšalantně trestala svého sluhu a osnovala vražedné plány. Mluvené slovo v kombinaci s pohybem si vyzkoušela v sólové scéně před oponou, ačkoli v ní nepůsobila tak přesvědčivě jako ve zbytku inscenace. A jak se zdálo, opulentní rej dvořanů ve stylu Nebezpečných známostí, kde každá postava byla tak trochu karikaturou nějaké neřesti, si užívali všichni, včetně Nikolase Muňoze a Adély Kulíšek v rolích mýtických postav Orfea a Euridiky. Choreograficky nás Ivanou vytrhl z oblasti současného tance, tanečnice obul do špiček a opíral se spíše o klasickou a neoklasickou techniku obohacenou o notnou dávku tanečního herectví a jako současný umělecký šéf juniorského souboru tím ukázal, že NdB2 dokáže být stylově všestranný.

Věčný přízrak války

V závěrečné choreografii se Mário Radačovský ponořil do Leningradské symfonie Dmitrije Šostakoviče, která poprvé zazněla během blokády dnešního Petrohradu v roce 1942. Symfonie č. 7 Allegretto rámuje syrovou atmosféru, v níž neúprosný válečný kolos semele vše, včetně vroucích lidských vztahů a lidské důstojnosti. Pohyb, do kterého choreograf promítl strohé, ostré, až strojově přesné pohyby vojáků, nás pocitově přenesly i do umělecké minulosti, mohli jsme si vybavit Joosseův Zelený stůl, Chaplinova Diktátora
Symfonie č. 7 Allegretto. Foto: Arthur Abram.

Z uniformní šedi postav vystupovaly jen barevně oblečené, láskou a chutí k životu pořád ještě dýchající dívky, z nichž jedna se musí rozloučit se svým chlapcem a nechat ho odejít do boje. Po jeho návratu ale nic není stejné, pach smrti, kovu, zimy a obnažených zdí prostupuje vším a v dálce se blíží přízrak války. Šostakovičova hudba se zlověstným vířením bubnů a bezejmenné duše tančící ve vojenských kabátech vyvolávají stísněný pocit, a ačkoli se běžně v divadle moc nedojímám, v okamžiku, kdy dívka (Rashmi Torres) oplakává smrt svého milého (Joshua Williams), jsem zadržovala slzy jen silou vůle. A tuším, že jsem nebyla sama. Jedno ze zásadních sdělení Radačovského díla, tedy že proti bezpráví a hrubé síle býváme bezmocní, bylo až příliš silné a aktuální…

V pořadí třetí samostatný program baletní „dvojky“ Národního divadla Brno nepřinesl žádné výrazné pohybové experimenty, dalo by říct, že výběrem námětů i jejich tanečním vyjádřením se snažil o čistotu a srozumitelnost. Univerzální témata, jako je láska, nenávist, boj o moc nebo válka, totiž dokáží oslovit kohokoli bez rozdílu, protože jsou součástí lidskosti. A právě pocit tohoto vzájemného porozumění, v kombinaci s nakažlivou energií mladých tanečníků a faktem, že tvůrci staví především na jejich silných stránkách, dělá z Programu 3 záležitost, kterou chcete vidět znovu.

Psáno z druhé premiéry 27. října 2023 v divadle Reduta, Brno. 

 

Tma

Choreografie: Markéta Pimek Habalová

Hudba: Fryderyk Chopin, Johann Paul von Westhof

Hudební mix: Michal Pimek

Světelný design: Jakub Julínek, Mário Radačovský

 

Královská večeře

Choreografie: Uladzimir Ivanou

Hudba: Jan Dismas Zelenka

Kostýmní design: Jelizaveta Šibajeva 
 

Symfonie č. 7 Allegretto

Choreografie: Mário Radačovský

Hudba: Dmitrij Šostakovič

Scénická výprava, kostýmy: Barbora Rašková

Světelný design: Jakub Julínek

Premiéra: 26. října 2023

Diskuze

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!
Přidat komentář

Související texty

Zajímá vás celý článek?

Obsah Tanečních aktualit vzniká díky týmu odborníků, kteří investují svůj čas, energii a vášeň, aby vám přinesli ten nejkvalitnější vhled do světa tance. Podpořte naši redakci – každý příspěvek má smysl.

Přispět na obsah

Pokračovat ve čtení zdarma.