Ryzí bromance. Jímavý i roztomilý From Scratch buduje důvěru, napětí i samotnou scénu
Jak se staví vztah? Doslova od podlahy. Umělecké uskupení SPOLK v koprodukci se Studiem ALTA uvedlo v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu komorní hovor nenápadných gest, subtilních grimas a potutelných pohledů. Ve výmluvné baladě From Scratch se šťastným koncem spoluautoři choreografie a protagonisté v jedné osobě dokazují, že ve dvou se to lépe táhne. A že méně je jednoznačně více.
From Scratch. Adam Kmenta a David Králík. Foto: Natálie Divincová.
Hned na první dobrou evokují Adam Kmenta a David Králík uhlazené verze Pata a Mata generace Z. Bez proslulých čepiček a roláků, jen ve funkčních tričkách a teplákách tmavých odstínů, vítají diváky vlídným slovem a nataženou pravicí. Tu ale podobnost ústřední dvojice s karikaturními kutily nekončí. Právě jejich tanečně-divadelní hašteření je pilířem intimního „pas de deux“ o třech jednáních, jako stvořeného pro betonové přítmí sálu Kulturní stanice Galaxie. Evidentní, a přitom nevtíravý leitmotiv stavby, či přesněji zařizování společného prostoru, který tanečníci obývají, poskytuje nosný vypravěčský rámec. A hlavně vtipnou metaforu. Světlé, pomuchlané záclony na pozadí vytvářejí tolik potřebný kontrast k minimalismu kostýmů Hany Frišonsové a nechávají vyniknout všechny detaily obdobně minimalistické choreografie. Volně ložené kabely, dílenská lampa či smotaná role neznámého materiálu pak slouží jako záminky k přátelskému konfliktu, jenž postupně přerůstá v souboj vůlí i těl.
Zvýšená tepová frekvence, přerývané dýchání, krůpěje potu stékající po čele, to vše se v černobílé ploše emočně násobí. Jeden ze zásadních momentů se odehrává za tikavého šumu v pustém pološeru, v němž létá na stropě zavěšená žárovka. Tanečníci si ji mezi sebou přehazují jako horký brambor, tu ji po sobě frustrovaně mrskají, vzápětí se o ni naopak perou jako můry o plamen. Zatímco jeden z nich se jí ostrými, nápadně zvířecími úhyby a úskoky vyhýbá, druhý jen stojí a bez pohnutí vše pozoruje. Z původní zbraně se tak stává ztělesnění proměnlivé jistoty. Střídavě nepředvídatelné, a zároveň přesně matematicky vypočítané pohyby žárovky jsou vlastně trefnou metaforou pro celou inscenaci.
Ono se to řekne, světlo, hudba – a je to! Nic ale není těžšího než působit jednoduše. A to se sympatickým stavbyvedoucím daří s obdivuhodnou vyzrálostí. Na všechno je tu totiž času dost. Technobeatová zvuková krajina Václava Chalupského se po prostoru příjemně rozléhá spíš coby ambientní, nenásilný, rytmický éter. Klíčem k celkově neuspěchanému tempu představení je ale bravurní načasování ticha. Z potenciálně hluchých momentů se díky citlivé dramaturgii stávají ty vůbec nejdůležitější okamžiky a dramaturgicky promyšlené dávkování vážných a lehkovážných momentů umožňuje protagonistům plynule přecházet mezi škádlením a řevnivostí, strachem i očekáváním z toho, s čím ten druhý přijde příště.
Z potenciálně hluchých momentů se díky citlivé dramaturgii stávají ty vůbec nejdůležitější okamžiky. Dramaturgicky promyšlené dávkování vážných a lehkovážných momentů umožňuje protagonistům plynule přecházet mezi škádlením a řevnivostí, strachem i očekáváním z toho, s čím ten druhý přijde příště.
Na rozdíl od prvního dojmu z „neposkvrněné“ scénografie není samotný pohyb tanečníků ani uhlazený, ani stylem uniformní. V uvolněném pohupování těla a paží, výrazné práci nohou, bravurních izolacích a pravidelné rytmické dynamice je patrná inspirace pouličními styly hip hop a house dance. V herecky zdařile „prodaných“ grimasách a gestech se zase nezapře tradice mimu a fyzického divadla. Na mysl mi ale hlavně přicházejí choreografické experimenty s formou tvořené legendární Pinou Bausch. Její ladně i odevzdaně padající ženy z Café Müller či příznačného The Fall Dance ztělesňují stejnou míru civilního, maximálně soustředěného bytí, které získává na intenzitě a systematičnosti čím dál rychlejším opakováním. Zejména v pasáži, kdy se Kmenta s Králíkem vzájemně opičí, vytvářejí svižný a humorný koloběh velmi věcných, zprvu nesouvisejících pohybů. Teprve z těch se kvapným tempem a z toho plynoucí provázaností skládá kroková variace. Podobně jako v Adagiu i tady se vše děje jakoby náhodou. Z rozverného sledu zrcadlícího se podrbání, mávnutí ruky, kradmého ohlédnutí, přenesení váhy či potažení z nosu je citelná serióznost hravosti, ona přelétavá, promyšlená ledabylost spojená s fascinující nesnesitelnou lehkostí bytí, jež Pinu Bausch coby taneční vizionářku charakterizuje. Ovšem i s náhodou jako takovou From Scratch počítá. V určitých částech technicky solidní kompozice performeři nejenže počítají s eventuálními odchylkami, přímo s nimi pracují jako se stavebním prvkem. Využívají volní pohyby a jejich přirozené trajektorie, ctí cestu nejmenšího odporu a princip minimálního výdeje energie. Strkají do sebe, škrábou se na bradě, prostě se nebojí působit „neučesaně“. Cíleně nemotorní jsou právě tak akorát, aby vzbudili smích a sympatie.
Vizuálně i charakterově se doplňující dvojice má přitom obdivuhodný cit pro abstrakci, jejich vztahová dynamika beze zbytku závisí na nuancích fyzické proximity na blízko i na dálku. Jsou si vzájemnou oporou – obraznou i doslovnou. (Zá)visí na sobě, instinktivně jeden druhého vyvažují i vyzývají, v pohybech se vědomky i zdánlivě nevědomky zrcadlí, zaklesávají se do sebe končetinami, těly i hlavou. Proplétají se a rozplétají, váhavou jemnost bez varování střídá úsečná hbitost. Vzájemně se překvapují. V jejich těkavé symbióze je ale přes veškerou dovádivost cosi vnitřně svíravého. Nenápadná, ale všudypřítomná úzkost z neznámého i povědomého, z druhého i ze sebe sama. Nejen choreografie samotná, ale i její interpretace má v sobě cosi hluboce lidského, humor bez zbytečného rozptýlení. From Scratch odkrývá potenciál tvůrců sebevědomých, čišících kreativní rozhodností, kteří se navíc neberou příliš vážně. Vzácný to úkaz. A zároveň velmi nadějný příslib pro budoucnost české choreografie.
Psáno z představení 26. října 2025, festival 4+4 dny v pohybu, Kulturní stanice Galaxie, Praha.
From Scratch
Choreografie a interpretace: Adam Kmenta, David Králík
Dramaturgická spolupráce: Ondřej Novotný
Hudba: Václav Chalupský
Světelný design / scénografie: Tomáš Morávek
Kostýmy: Hana Frišonsová
Produkce: Viktorie Budinská, SPOLK z. s.
Umělecká konzultace: Ester Trčková
Grafický design: Jakub Veselý
Koproducent: Studio ALTA
