Faura si během studií osvojil, jak popsat slovy tvůrčí proces, jak konkretizovat to, co dělá, proto svůj čtyřicetiminutový výstup doprovází slovy i videoprojekcí. Zpočátku vás nechává na pochybách, o co že vlastně půjde, když vyrazí vpřed chůzí manekýna v rytmu chytlavého songu Annie Lennox, který náhle skončí, a performer pomalu krouží pánví a jeho ruce proplouvají prostorem v souznění s meditativně znějícími tóny (tato varianta se několikrát po sobě opakuje). Po chvíli začíná vysvítat, že se Faura zcela neobnaží, když se vilně vysvlékne z černých kraťasů, pod nimiž má další černé krátké slipy. Začne vznášet směrem do publika otázky, kterými se snaží přijít na kloub tomu, co očekáváme, když se řekne striptýz, a jak vlastně tento druh zábavy funguje – nebo, lépe řečeno, fungoval; jak sám autor v diskusi po představení poznamenal, v současné době se za vysvlékáním nechodí a sex a erotika jsou konzumovány jinde a jinak – na počítačích.

Najednou zuřivě ze sebe strhá zbytek svršků, ale ten nejdůležitější si ponechává. Cíleně zlehčuje i tvůrčí proces svého dílka, když říká, že nejdříve měl název, a až potom si uvědomil, že samotný striptýz trvá pouhé tři minuty… A tak začal číst knihy, sledovat filmy a bavil se tím, jak je možné tento fenomén popkultury nahlížet. Jemu stačí mít třeba kameru, několikrát s ní zabírat obecenstvo a pořízené záznamy pak promítnout na velké plátno, a vy se můžete bavit reakcemi publika, když obrácen zády k vám se Faura opět svůdně vlní v bocích.

Sledujeme také sekvenci z amerického filmu Striptýz, v němž zazářila kdysi Demi Moore, jež v něm vyzývavě sváděla pány v klubu svým sexy tělem; performer na scéně se pouští do diskuse se sebou samým na plátně. Nyní se ukazuje, že Faura nám předváděl a stále předvádí přesně to, co dělá slavná herečka. A samozřejmě to suše komentuje a vy se můžete jen smát, když stejně jako ona si opětovně přejíždí kravatou po svém rozkroku.

Faura je vtipný a své pochybnosti nad tím, čím striptýz vlastně je (uměním, nebo jen pouhým odhalováním), jak obnažování a pohyby s ním spojené vnímá skrze napjatě čekající přihlížitele a jak asi akceptuje obecenstvo jeho výstupy, nechává bez odpovědi. Nechť si každý vybere z nabízených možností sám…

Pere Faura je sám k sobě i kritický, vidí se jako choreograf, který strukturuje akce v čase a prostoru. Takže nehledejme tu tanec, ale nechme se unášet děním a humorným nadhledem, který je do kusu vkusně zakomponován.  

Psáno z festivalu Tanec Praha 20. června 2017, divadlo Ponec.  

Tanec Praha 2017 / Tancem proti předsudkům
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla
28. května–28. června 2017  

Striptease
Námět a režie: Pere Faura
Hudba: Carlos Jobim, Annie Lennox a zvukový mix
Světelný design: Paul Schimmel