Tanečníci v Olomouci jsou ve výborné kondici. Rozpaky vyvolává zpracování jedné ze dvou novinek
Baletní soubor Moravského divadla v Olomouci uvedl premiéru dvou různých děl. Po úspěšné podzimní premiéře klasického baletu Labutí jezero ve verzi kanadského choreografa Paula Chalmera se v inscenaci Královský dvůr / Skrytá tajemství nyní představují zahraniční mladí tvůrci, belgický tanečník a choreograf Glen Lambrecht a americký svérázný tvůrce Garrett Smith.
Královský dvůr / Skrytá tajemství. Baletní soubor Moravského divadla v Olomouci. Foto: Tereza Hrubá.
Oba mají za sebou již řadu úspěšných choreografií s různými soubory. Tanečníci olomouckého baletu pod vedením uměleckého šéfa Jana Fouska jsou na velmi dobré technické i interpretační úrovni a současná tvorba jim sedí a jistě byli zvědaví na novou práci.
Glena Lambrechta známe více jako tanečníka z jeho působení ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a v současné době v Národním divadle v Brně. V jeho práci se odráží dobře zvládnuté taneční řemeslo a zkušenosti z neoklasických i současných baletů. Tématem jeho Královského dvora je historické období staré Anglie za vlády krále Jakuba I. Stuarta, jeho kontroverzní způsob vládnutí a avantýry porušující společenské konvence doby. Propojení aktuálních problémů v hledání identity a svobodného nastavení i odlišné sexuální orientace Lambrecht vyjadřuje bez slov.
Hudba vybraná z dvou klavírních koncertů známého polského skladatele Wojciecha Kilara výrazně podkresluje a doplňuje spíše neoklasickou formu tanečního jazyka. Lambrecht staví do popředí sólistu Sergia Méndez Romera, který hraje krále Jakuba I. s jeho vratkou a zřejmě i nejistou povahou. I když zde není vyprávěn děj, sledujeme život jednotlivých postav na královském dvoře. Choreograf staví proti sobě tradici a obřadnost proti smyslnosti. Tanečníci i tanečnice napojeni na hladký tok klasické techniky (dívky jsou na špičkách) a dobře komponovanou partneřinu – v párech i menších skupinách – uplatní své dispozice a um i díky kostýmům.
Nejdříve je vidíme jen v bordó trikotech, kdy spodní část je sytě barevná a vrchní rafinovaně a svádivě průhledná, takže vyniknou obnažené nohy, které detailně určují a prodlužují taneční pohyb. Často se opakují port de bras, práce paží s dlouze protaženým allongé. V dalších scénách jsou trikoty doplněny náznaky límců a kratičkých sukní, následně o dlouhé sukně a u mužů o kabátce z lehkého materiálu dokreslujících pohyb. Tyto proměny mohou naznačovat skrývané city a emoce i zmíněnou obřadnost patřící na královský dvůr.
S králem Jakubem tančí samozřejmě královna, skvělá tanečnice Sawa Shiratsuki. Je patrné, a tak to bývalo, že královna se cítí osamocena či odstrčena. V mužském vášnivém triu pak zaujme vedle Méndez Romera Aurélien Jeandot a Quentin Lelong.
Gradující scény nabírají na určité dramatičnosti díky romanticky laděnému hudebnímu doprovodu a zmíněným kostýmům zároveň s proměňujícími se scénickými efekty, kdy se obnaží zadní horizont podsvícený spodní světelnou rampou a ozařuje dílčí scény i jednotlivé postavy.
Po přestávce následující Skrytá tajemství Garretta Smitha vypráví příběh malého chlapce. Ocitáme se v dětském pokoji u rozestlané postele. Otec přináší synovi hračku, loutku. Chlapec si s ní hraje a během spánku se mu ve snu proměňuje v podivné postavy, jednotně oblečené, s tvářemi zakrytými rouškou, s helmami na hlavách. Sbor tanečníků má delší tmavé sukně a na nohou ponožky, v horní části kostýmu je naznačen současně používaný čárový kód. Tato podivná monstra – nebo spíše roboti – plní různé úřednické úkony a zadání. Píšou na psacím stroji, telefonují telefony s klasickými sluchátky, doplňují jeden druhého. Jsou rozmístěni kolem dvou dlouhých stolů jako v kancelářích. Všude je plno úředních listin a papírů. Všem velí jejich nadřízený, v programu nazvaný Prezident. Jde tedy o šéfa a podle suverénního drsného chování zřejmě o diktátora, který má velkou moc.
V jedné z počátečních scén jsou seřazeni úředníci kolem stolu tak, že evokují slavnou scénu ze Zeleného stolu německého choreografa Kurta Joose. Ikonické dílo vzniklo před 2. světovou válkou a ukazovalo na nadřazenost mocných a generálů, jak si u stolu rozdělují svět. Možná že i choreograf Smith chtěl vyjádřit podobné politické záměry, bohužel v příliš obecné rovině.
Podivně krátké, sekané pohyby tanečníků se promění rychlou jízdou stolů. Během opakovaných rychlých přeměn v prostoru dostane choreografie dynamičtější náplň. Práce se stoly i hektický pohyb kolem nich je zajímavý, ale nic víc nepřináší.
Z řady bezejmenných poddaných vystoupí jeden muž. Chce se osvobodit a postupně přesvědčí ostatní k jakési revoltě, revoluci. Všichni se částečně zbaví masek, strhávají si části kostýmů, osvobodí se, jsou šťastni. Ale na jak dlouho? V okamžiku, kdy se zjeví jejich vůdce, třesou se hrůzou a strachem. Odvážný muž, který se vzepřel, zůstává sám. Je pronásledován skupinou mužů s baterkami jako v detektivce, je obklíčen, mučen. Když napětí vygraduje, slyšíme už jen výstřel z pistole a následně vše zmizí. Sen skončil. Malý chlapec se probouzí na posteli ze zlého snu, odhazuje pryč ošklivou loutku a tatínek ho přijde uklidnit.
Myslím si, že dílo je zastaralé. Není jasné, do jaké doby choreograf děj zařadil, na jedné straně použil čárové kódy na kostýmech, na druhé staré rekvizity v podobě klasických telefonů a psacích strojů. Přitom začátek i konec je pohádkově naivní (připomíná scény z Louskáčka, kdy oživlá loutka vojáčka bojuje a promění se v hrdinu).
Způsob vyjádření i taneční jazyk Skrytých tajemství jsou poměrně nudné a nicneříkající. Kromě scén se stoly, kdy dochází k dravému pohybu i přenášení tanečníků valících se prostorem, nevidíme nic, co by nás mělo ohromit nebo čeho bychom se snad měli bát. Nedojde k žádnému vrcholu, pomstě nebo k ponaučení. Nic se nestalo, jen se nám to zdálo. Nebo to mělo být snad nějaké válečné echo? Od amerického choreografa bychom očekávali rozhodně větší rozhled a zajímavější taneční slovník.
Bylo zvláštní, že minimalistická, snad všemi současnými tvůrci oblíbená hudba Phila Glasse, na kterou se jindy tak dobře tvoří i tančí, zvolenému tématu spíše vadila. Rozhodně neseděla k některým scénám. V roli Dospělého muže (revolucionáře) opět vynikal Sergio Méndez Romero, v roli Prezidenta Quentin Lelong, Sekretářku hrála Sawa Shiratsuki.
Možná že si diváci najdou lepší cestu k pochopení Skrytých tajemství. Rozhodně mohou obdivovat výkon celého souboru.
.jpg)
Psáno z premiéry 21. února 2025, Moravské divadlo Olomouc.
Královský dvůr / Skrytá tajemství
Libreto, choreografie, režie: Glen Lambrecht, Garrett Smith
Hudba: Wojciech Kilar, Philip Glass
Scéna a kostýmy: Barbora Rašková, Monica Guerra
Light design: Tomáš Příkrý
Asistent choreografa: Barbora Rašková, Duilio Ingraffia
.jpg)
