Co se stane, když se téma hustoty přenese z teorie přímo do těla? Ve Studiu Maiselovka se v sólovém výstupu Filip Staněk brodí vrstvami své tělesné paměti. A to s ostychem i velmi razantně, osciluje přitom mezi meditací, experimentem a tanečním rituálem v choreografii Václava Kuneše.
V pražské Galaxii festival představil sedm inscenací pro děti a dospívající. Ponořte se s námi do světa dětské představivosti a nechte se jím unést pomocí textu z festivalového workshopu.
V Divadle Kolowrat hostovala brněnská ProART Company s inscenací Seifert: Všecky krásy světa. Pod režijním a choreografickým vedením Martina Dvořáka se v ní představili jak herci, tak tanečníci. V komorním prostoru vynikl dobře vyložený kaleidoskop jevištních obrazů z básníkova života.
Jubilejní 30. ročník festivalu zahájil film Návrat do neznámé země o Jiřím Kyliánovi a Sabine Kupferberg. Režisérka Malířová v něm otevírá intimní svět dvou umělců, jejich společnou tvorbu a hledání domova. Pohyb, vzpomínky a plynutí času se prolínají v osobité filmové výpovědi o tom, co utváří umění i lidské vztahy.
Studio ALTA sice optimisticky dostává v průběhu rekonstrukce postupně novou tvář, ve svém říjnovém programu se však věnovalo ztrátě a truchlení. Zasvětilo jim celý více než týdenní programový blok. V dílech, která jsem viděla, sice kapala slzavá voda, ale i když tematizovaly také krizový stav současného světa, jejich vůdčí emocí rozhodně nebyl bezvýchodný žal.
Nový projekt choreografky Alici Minar se zamýšlí nad tím, co v člověku zanechá lidský dotek. Prostřednictvím skutečného i fantazijního kontaktu lidských těl rozehrává křehké emocionální hry, které v tanečnících hluboce rezonují. Jak, či zda vůbec se ale jejich prožitek dotýká diváků?
