Kritici nyní mlčí
Ještě nedávno zaznívaly výrazné kritické hlasy, které s ředitelkou letos na jaře vedly otevřený a vyostřený spor. Nyní se k situaci nevyjadřují – mimo jiné kvůli pozdější dohodě o dementování dříve šířených informací, podle níž se žádná ze stran nemá veřejně vyjadřovat k okolnostem, které by mohly poškodit jméno ředitelky. O existenci této dohody redakci informovala jak ředitelka Slezáková, tak radní Jurka. Předsedkyně školské rady Marta Bačovská mlčení odůvodňuje i tím, že „v současné době zřizovatel školy realizuje výběrové řízení na novou ředitelku/ředitele školy, kde má i školská rada svého zástupce, a do veřejného vyhlášení výsledků výběrového řízení tedy nepovažuje za možné, ani vhodné se více vyjadřovat“.
V obdobném znění odpověděli i někteří zaměstnanci školy včetně pedagoga konzervatoře a šéfa baletu Moravského divadla Olomouc Jana Fouska. Ten se jako člen konkurzní komise k neuzavřené kauze také nechce vyjadřovat. Na jaře však adresoval hejtmanovi Jihomoravského kraje i svým kolegům na škole dopis, ve kterém otevřeně vyjádřil obavy z působení Slezákové ve funkci ředitelky. Upozorňoval, že její přístup narušil vztahy s většinou pedagogického sboru a negativně ovlivnil pracovní atmosféru i chod školy. Domníval se, že vedení konzervatoře by měl zastávat odborník s primární zkušeností v oblasti klasického tance, a poukazoval také na to, že některé kroky ředitelky podle něj upřednostňovaly její osobní zájmy před zájmy instituce. Z pozice šéfa baletu, který zaměstnává absolventky a absolventy Taneční konzervatoře Brno, proto vyzýval zřizovatele k prošetření situace a zvážení jejího setrvání ve funkci.
Kriticky se vyjádřil také umělecký šéf baletu Národního divadla Brno Mário Radačovský. Ten v otevřeném dopise z 2. dubna 2025 popsal své znepokojení nad informacemi o dění na konzervatoři, které se k němu dostaly. Vyjádřil také podporu zástupkyni ředitelky Ivě Musilové, která se se Slezákovou neshodovala na některých koncepčních krocích. Reagoval také na informaci, že „pedagogická činnosť a pozícia zástupkyne riaditeľky Ivy Musilovej sú spochybňované prinajmenšom neštandardným spôsobom, a že dokonca hrozí ukončenie pôsobenia tejto vysoko profesionálnej osobnosti. A možno nielen jej“.
To, že by jednala o odchodu Musilové z konzervatoře nebo že by byli ohroženi i jiní pracovníci, však Slezáková striktně odmítá. Kolující zprávy tohoto druhu považuje za pomluvy. Radačovský s ní podle jejích informací o problému nikdy osobně nekomunikoval a na její úhel pohledu, který mu zaslala e-mailem, nereagoval. Samotná zástupkyně Musilová na prosbu redakce o okomentování situace neodpověděla.
Inovátorské ambice
Kristýna Slezáková vyhrála konkurz v létě 2024 a ve vedení si ponechala obě dosavadní zástupkyně – Janu Lepoldovou a zmiňovanou Ivu Musilovou. Deklarovala, že zachová klasické zaměření školy, ale více rozvine současný tanec a modernizuje výuku i zázemí. Své plány, například na navýšení dotace současného tance, sdílela před nástupem do funkce i v rozhovoru pro Taneční aktuality (zde).
Radní Jurka ve svém květnovém stanovisku školské radě (rozeslaném jak zákonným zástupcům, tak zletilým žákům a zaměstnancům školy) popsal její nástup do funkce jako příslib „kvalitativního posunu školy jako moderní instituce reflektující potřeby dnešních žáků“, ale dodal, že „nově nastavené směry nebyly akceptovány významnou částí školního kolektivu ani rodičovské veřejnosti“. Atmosféra se podle něj „postupně vychýlila z rovnováhy, kterou umělecké vzdělávání nezbytně potřebuje“. Toto vychýlení rodiče dvou absolventek 5. a 6. ročníku popisují jednoduše jako dusno, které oni sami i jejich děti ve škole, na školních akcích či tanečních soutěžích zaznamenali. Všimli si toho, že nejen učitelský sbor, ale především samotní studenti se na jaře začali rozdělovat na dva tábory – pro a proti ředitelce Slezákové.
První komplikace podle Slezákové vyplynuly už na podzim 2024. Jednalo se například o spory kolem nesprávně uspořádaných voleb do školské rady, financování školních pomůcek a interní neshody ředitelky se zástupkyní Musilovou. Slezáková navíc už od svého nástupu plánovala úpravu školního vzdělávacího programu (ŠVP), což vyvolalo řadu konfliktů jak s pedagogy, tak školskou radou, která musí změny ŠVP v souladu s rámcovým vzdělávacím systémem vydaným ministerstvem školství odsouhlasit.
Prosadit se nakonec nepodařilo téměř nic. Slezáková v novém ŠVP navrhovala například navýšit hodiny praxe, vyrovnat týdenní dotace hodin pro klasický a současný tanec od 5. ročníku po osmi hodinách či nahradit pololetní zkoušky z klasického tance současným pro ty, kteří ho mají jako hlavní zaměření. Když už tyto návrhy prošly přes učitelský sbor, neodsouhlasila je školská rada.
V jiných bodech pak ředitelka neuspěla ani u pedagogů. Navrhovala například snížit počet hodin klasického tance v 1. ročníku z deseti na osm a přidat dvě hodiny tzv. body work – přístupu zaměřeného na vědomou práci s tělem a prevenci zranění. Po konfrontaci s učiteli ale od této myšlenky upustila.
Spor o směřování školy
Brněnská taneční konzervatoř je známá svým zaměřením na klasický balet. V ŠVP je však program označen pouze jako Tanec a v 5. ročníku se jeho studium dělí na dva obory – klasický a současný tanec. Nehledě na specializaci posledních ročníků si škola klade za cíl zajistit svým absolventům jak technickou průpravu pro uplatnění v tanečním umění, tak umělecko-pedagogické vzdělání pro výkon pedagogické činnosti.
Právě rozdělení zájmů mezi klasický a současný tanec se stalo na škole jedním z kritických témat. Zatímco dosavadní ředitelka a její podporovatelé chtěli na škole posílit moderní techniky, část pedagogů a rodičů prosazovala zachování dominantního postavení klasického baletu. Roli hrálo také rozšíření nepravdivé informace, podle které měla Slezáková na konzervatoři nelegálně otevřít čtyřletý obor současného tance. Nedorozumění se později vysvětlilo jako chyba zřizovatele, který tuto informaci zveřejnil na webu www.vyberskoly.cz.
Přestože otevření nového oboru se na škole nechystalo, Slezáková směřovala k posílení výuky současného tance v rámci zavedeného studijního programu, což podle ní odpovídalo její koncepci předložené u konkurzu. I podle pedagožky současného tance Hany Gallinové, která na konzervatoři působí od roku 2020, by škole přehodnocení přístupu k oboru současného tance prospělo. „Dlouhodobě projevuji zájem o aktualizaci školního vzdělávacího programu a z něho vycházejících učebních osnov, protože dosavadní koncepce do velké míry není strukturovaná tak, aby studujícím a absolvujícím poskytla kompetence pro profesní uplatnění v prostředí, jehož základem je využití postupů, metod, přístupu k pohybu i pohybového slovníku současného tance,“ vysvětluje.
Návrhy na změny ale vždy narazily na představy širšího okolí. Školská rada v komunikaci se Slezákovou například upozorňovala na to, že ředitelka nepředložila celkovou vizi ani odborně podloženou analýzu potřeb školy a jejích absolventů, které by navržené reformy srozumitelně zdůvodnily. Na konci března proto rada ve výzvě ředitelce konstatovala, že je nezbytné, aby konzervatoř dostala odbornou pomoc zvenčí.
Oproti tomu zastánci Slezákové si cenili, že se ředitelka snažila napravit dlouhodobé upozadění studentek současného tance a zasadit se o rovné příležitosti pro všechny děti, jak podotkli manželé Candríkovi, rodiče studentky se zaměřením na současný tanec.
Pavla Jahodová, maminka žačky současného tance a zároveň učitelka na základní umělecké škole, situaci okomentovala následovně: „Výzvou teď je, aby se škola nevrátila do zajetých kolejí, aby se poučila a alespoň některé vize byla schopna realizovat, až mi to vůči odcházející ředitelce přijde nefér. Je také potřeba si uvědomit, že konzervatoř má stále vzdělávat studenty v klasickém i současném tanci a nabízet možnosti v obou oborech tak, aby se mohli rovnoměrně rozvíjet. A pokud ne, je možné toto rozdělení utnout a být konzervatoří pouze klasického tance.“
Komunikace přes právníky
Konflikt se postupně přenesl z interní komunikace do oficiálních jednání přes právníky. Jedním z klíčových momentů představoval den otevřených dveří 7. dubna 2025, na kterém proběhla vyhrocená beseda s ředitelkou Slezákovou a rodiči, kteří ji otevřeně konfrontovali.
Jahodová, která se diskuze účastnila, popisuje atmosféru takto: „Po setkání na dni otevřených dveří jsem psala na krajský úřad, protože mi situace přišla výrazně vyhrocená.“ Z řad některých rodičů zaznívaly útoky, které považovala za nepřiměřené: „Útočili na věci, které paní ředitelka neměla možnost ovlivnit, včetně problémů z minulosti. Celá ta situace byla pro mě emotivní a nepříjemná.“
Rozhořčení podle ní vyvolala myšlenka uspořádat na škole Plynutí – improvizační projekt Slezákové, který vznikl v její rodné Ostravě a propojuje umělce různých žánrů, prostředí a generací. S tím souviselo také zřízení malé komorní scény v jednom ze sálů konzervatoře, pro kterou mělo být pořízeno nové vybavení. Rodiče tento plán kritizovali s tím, že prý slouží hlavně k osobní prezentaci ředitelky a že tím zpronevěřuje získané finance, přestože podle Jahodové mohl být projekt pro školu přínosem.
Právě rozdělení zájmů mezi klasický a současný tanec se stalo na škole jedním z kritických témat.
Do konfliktu se zapojily i zdánlivé maličkosti, jako je prodej triček. Ty na sobě měly nápis IVA na podporu zástupkyně Musilové. „Nejvíce se mě dotklo, že do toho byly zataženy děti,“ popisuje souvislosti Olga Candríková, matka jedné ze studentek. „Naše dcera například přišla domů s tím, že jsou na škole nová trika a celá třída si je chce objednat na soutěž. Tak jsme řekli ano, a až potom jsme zjistili, že nejde o nová trika s logem školy, jak jim to bylo prezentováno, ale o kampaň proti paní ředitelce.“ Podle Candríkové se nevhodné chování opakovalo i na jiných akcích a soutěžích, kde se lidé okázale odvraceli zády nebo se mezi sebou poštvávali.
Slezáková na eskalaci konfliktu reagovala ve výzvě školské radě ke spolupráci z 13. dubna, ve které napsala: „Navštívil mě právní zástupce, který neuvedl, koho konkrétně zastupuje, ale seznámil mě s rozhodnutím skupiny těchto lidí dosáhnout za každou cenu mého odvolání, a to jakýmikoliv prostředky, včetně medializace.“ Podle ní šlo o důkaz šikany, pomluv a spiknutí, jejichž cílem bylo donutit ji k rezignaci. Upozorňovala, že události poškozují pověst školy a odrazují zájemce o studium, ale také současné studenty, kteří by mohli z těchto důvodů odejít na jiné konzervatoře. Ve svém dopise vyzývala školskou radu k ukončení nátlakového jednání a aktivní spolupráci na uklidnění situace. Dodala také: „Šikaně neustoupím a nedovolím nadále likvidovat své jméno, které bylo dosud zcela neposkvrněné, to vše pouze na základě iracionální nevraživosti bez doložených důkazů.“
Nakonec však po delším nátlaku a také vlivem osobních důvodů rezignovala. Sama později přiznala, že některé kroky mohla zvolit jinak – například postupovat pomaleji, nejprve rok pozorovat chod školy a počkat, až ji kolegové lépe poznají.
Požadavek dementování pomluv
Ředitelka podala rezignaci k 31. srpnu. Podle svých slov k ní sice dospěla z vlastní vůle, ale také na základě neúnosného organizovaného tlaku. Požadovala proto, aby byly následně dementovány pomluvy, uznány její zásluhy a odchod byl prezentován pozitivně. Kraj v této souvislosti vydal výše citované prohlášení, že její nástup měl jasný cíl – rozvíjet školu a otevírat ji novým přístupům – a že odstupuje v zájmu uklidnění atmosféry. Současně přislíbil, že některé podněty bude řešit Česká školní inspekce, která v loňském školním roce neměla kapacitu na konzervatoři provést šetření ihned.
Krátce po rezignaci rozeslala školská rada dopis, v němž Slezákové poděkovala za vykonanou práci a přiznala jí zásluhy například za získané dotace. Dopis, opět rozeslaný i rodičům, zároveň vzal zpět několik předchozích nařčení – od údajného otevření neexistujícího čtyřletého oboru současného tance přes obvinění z využití 300 tisíc korun na projekt Plynutí až po tvrzení, že kvůli ředitelce ze školy odcházeli studenti 4. ročníku. Všechny tyto body byly označeny za nepřesné.
Podle rodiče Milana Candríka působilo vyznění dopisu rozporně: „Padala tam obvinění včetně zpronevěření financí, kariérně tu dámu (ředitelku Slezákovou, pozn. red.) znemožnili a udělali z ní podvodnici. Všechna obvinění se ale najednou dementovala hned po tom, co rezignovala – k žádnému se navíc Jihomoravský kraj nikdy nevyjádřil a stížnosti ani nejsou dořešené. Jakou to má logiku?“ Předsedkyně školské rady v souvislosti s tím rodičům odpověděla, že byla ke smířlivému vyjádření donucena.
Při jednáních na kraji, vedoucích k rezignaci Slezákové, podle radního Jurky opravdu vznikla dohoda o tom, že protistrana dementuje dříve šířené informace a že se dále žádná ze stran nebude veřejně vyjadřovat k okolnostem, které by mohly poškodit jméno ředitelky. I proto jednotliví aktéři dnes odmítají konkrétně komentovat stížnosti či podrobnosti sporů.
„Myslím si, že si tam nesedli lidsky a koncepčně,“ dodává k tomu radní. „Právě proto jsem požádal šéfa baletu Národního divadla Brno Mária Radačovského, jestli by se nezúčastnil a nebyl přítomen u nového výběrového řízení jako poradní hlas, aby nám posoudil koncepce uchazečů on jako odborník a uznávaný člověk v branži.“ Radačovský tuto nabídku přijal a konkurzu se zúčastnil v roli poradce.
Nástupce čeká na jmenování
Během prázdnin proběhla obě kola konkurzního řízení, výsledek ale zatím není veřejný. O prvním kole, takzvaném otevírání obálek, Jurka sděluje: „Otevřeli jsme obálky dvou přihlášených uchazečů – byla tam jedna paní a jeden pán. Komise se usnesla, že oba dva pustí do druhého kola, což znamená, že splnili všechny kvalifikační předpoklady, které uchazeči splňovat mají.“
Druhé kolo se uskutečnilo 21. srpna, kdy komise vedla pohovory s uchazeči. Na základě těch vybrala jednoho kandidáta – její rozhodnutí však slouží jen jako neveřejné, doporučující stanovisko radě kraje, která novou ředitelku či ředitele musí oficiálně jmenovat. To by se mělo stát na nejbližším zasedání 4. září. Pokud by rada doporučeného kandidáta či kandidátku nejmenovala, vedením by byly dočasně pověřeny současné zástupkyně. Radní Jurka tvrdí, že by se jednalo o běžný postup a v případě, že by kandidát pro radu nebyl vyhovující, by bylo lepší proces pozdržet než ho podcenit.
Na konečné rozhodnutí se tedy stále čeká. Celá kauza přitom na škole zanechala poškozené vztahy a otázku, zda a jak je možné podobné konflikty řešit uvnitř školy bez toho, aby přerostly v otevřenou válku mezi pedagogy, rodiči a vedením, navíc se zapojením studentů. Z pozorování a komunikace s respondenty je také zřejmé, že situace je pro ně stále citlivá. Podporovat odcházející ředitelku považují za riskantní kvůli vlivu silnějších protivníků, a naopak vyjadřovat se proti ní by porušovalo uzavřenou dohodu.
Budoucí ředitel či ředitelka se tak nebude muset vyrovnat jen s otázkou koncepčního směřování konzervatoře, ale také s atmosférou mezi studenty a pedagogy. Podle Slezákové je přitom ještě důležitější než odborný spor právě přístup ke studentům. „Alarmující pro mě je, jak se zachází se žáky. Jak byli vtáhnuti rodiči i některými pedagogy do vnitřních záležitostí školy a stali se tak trochu rukojmími. Skutečnost, že je klasická taneční technika prezentována jako elitní a nadřazená a žáci současného zaměření jsou ostrakizováni, zároveň svědčí o tom, jak málo je konzervatoř připravena vyrovnat se s vývojem a modernizací tanečního umění. To je faktor, který mě mrzí nejvíce,“ říká na závěr.
