Udržovat při životě, nebo ukončit trápení? Česká taneční platforma se vzpružila – otázka je, na jak dlouho

Rozálie Andělová
27. 4. 2023

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

32. ročník České taneční platformy se podařilo realizovat i přes snížení státních dotací. Úprava marketingové identity, zajímavější výběr z přihlášených děl a možná i jeho samotná kritéria platformě oproti loňsku prospěly. Finanční škrty diváci sice nepocítili, přesto prezentovaný program i nadále vyvolává otázky. Jak důležitou a potřebnou roli hraje v současné době? Na základě jakých kritérií by si zrovna ČTP zasloužila přežít?

Každoroční přehlídka vybraných tanečních představení… proběhla. A to je samo o sobě úspěch. Nad jejím 32. ročníkem se sice celkem předvídatelně vznášela klatba vládních škrtů, ale daleko víc ji v současné době straší vlastní minulost. V nejlepším se má přestat – a pokud pokračovat, pak důstojně. Otázka je tedy nabíledni: má se přehlídka uskrovnit, nebo jí mají pořadatelé uštědřit ránu z milosti?

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Paradoxem je, že se nedá říct, že by diváci letošního ročníku – alespoň oproti loňskému vydání – nově platné škrty nějak zvlášť pocítili. Ohledně výběru jednotlivých představení by se dokonce dal tvrdit pravý opak: za málo státních peněz hodně nezávislé muziky, respektive tance, pohybového divadla i nového cirkusu. Po logistické stránce (zejména co do časově nabitého, ale programově místy chudokrevného rozvrhu) zůstává prostor pro zlepšení. Nicméně úprava marketingové identity, příhodně zajímavější výběr z přihlášených děl a možná i jeho samotná kritéria platformě oproti loňsku prospěly.

Nejde přitom o žádnou zásadní změnu obchodní značky jako spíš o upřesnění toho, co ČTP sama od sebe chce a co dokáže zprostředkovat. Jinými slovy, co je diváku přislíbeno, či lépe řečeno nabídnuto. Na jednu stranu by nemělo smysl opakovat již řečené; ze zkušenosti s minulým ročníkem je vidno, jak malou změnou v základech lze docílit velkého efektu i efektivity (příkladem budiž organizace přesunů mezi místy konání, plynoucí z realistického pojetí časového harmonogramu). Na stranu druhou fakt, že se letos profesní i civilní chvíle pro networking obešly bez fyzické přítomnosti všech tří porotců, jejichž hlasy rozhodovaly o účasti či neúčasti jednotlivců a souborů, je obzvlášť škoda. A do budoucna špatná vizitka.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Na rozum mi nejde ani rozhodnutí zahájit akci ve čtvrtek večer a ukončit ji v sobotu. Nevyužitý víkend a pro tuzemské návštěvníky naopak „zabitý“ pátek je nešťastná volba, která je zároveň lehce řešitelná. Například vměstnání představení i setkání s umělci do jednoho dne, byť by se jejich průběh časově překrýval, by předešlo nejen hluchým místům programu a logistickým trablům, ale zároveň nepřímo pozvedlo kvalitu celku díky vyšším nárokům na výběr jednotlivých představení.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Ne že by v mezičase nebylo o čem diskutovat. Právě o debatování, setkání s živým umělcem, sdílení i konstruktivní kritice by živé umění mělo koneckonců být.

Sled několika „taháků“ ve formátu minifestivalu mi ale osobně dává daleko větší smysl než roztahané a vzhledem k prostojům mezi představeními pocitově tak trochu povinné „networkování“ (alespoň pro mimopražské či mimočeské návštěvníky). A to zvlášť pro akci, jejíž krédo je především sbližovat komunitu. Byl by to sice intenzivní, ale o to silnější zážitek.

I přes již zmíněné změny k lepšímu totiž letošní ročník kvalitou pokulhával. Zahajovacím představením bylo letos opojné, nespoutané a euforické Rapture z dílny 23 Poems a Enyi Belak. Na úvod velmi dobrý, strategický tah: mladé, svěží, a zároveň svébytné.

Naopak o dost méně opodstatněnou prezentací se ukázalo The Swind Aliny Tskhovrebovy a Darie Koval. Zcela bez hudby, jen za zvuků bosých chodidel, povlávajících vlasů a šustících kalhot jejich pas de trois působilo jako pěst na oko. Minimalismus je jedna věc, nepromyšlenost věc druhá. S ne zcela nezajímavým konceptem přebírání (pohybové) identity a (choreografických) vzorců produkce cílila na mladší diváky. A možná by byla slavila i úspěch. Slibný work in progress, možná. Ale stopáž necelé půlhodinky jakožto večerní bod programu druhého dne? To si nedovedu vysvětlit.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

To už by dávalo větší smysl uvést namísto toho představení Stále stejný příběh, multižánrový projekt souboru Eli a kol., Mirky Eliášové a Orchestru BERG, který byl první zastávkou v třetím a posledním dni. Milé, nápadité, a především hravé panoptikum o přírodě, kráse flory i fauny a třebaže nechtěné zkáze lidskou rukou si okamžitě získalo srdce malých i velkých diváků.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Páteční odpoledne patřilo trojici komorních představení mladé taneční krve, současným i bývalým studentkám českých tanečních škol.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Absolventka JAMU Daniela Hanelová s právě tak akorát teatrálním sólem Cadavre Exquis nabídla pohled na tanec a choreografii coby potenciálně surrealistický útvar nečekaných souladů, hravých protikladů a chytrých odkazů na pantomimu. Kontemplativní, procítěné Lontano Adély Kaválkové, absolventky Konzervatoře Duncan centre, pak utvořilo potřebný kontrast k precizní fragmentárnosti Hanelové svou procítěností, upřímností projevu a celkovou jemností.

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Poslední skupinová kreace Echoes of Fragments od Anny Kubalíkové (rovněž z Duncan centre) vsadila na to nejlepší z obou předešlých choreografií. Na jedné straně černobílá hra s ostrými, výraznými siluetami za rychlého tempa skladby à la techno, na straně druhé spontánní kompozice a okamžikové vztahy plné nenucených emocí. Náhodná taneční setkání ve skvělé formě a v tom nejlepším světle (mimochodem docela dobrý podtitul nového tanečního festivalu).

Lysistrata Reloaded vzkřísila antickou minulost i pozornost diváků

Po novocirkusovém, environmentálně-sociálním experimentu Frekvence Alžběty Tiché v DOXu sobotní večer ovládla úderná, nejapná, a hlavně nevtíravě aktuální Lysistrata Reloaded Kateřiny Jonášové.

V prostoru divadla PONEC se kolektiv performerů z platformy PiNKBUS a absolventů tanečních i hereckých škol představil poprvé. Jejím kreativním lůnem je Venuše ve Švehlovce, kde zašlá sláva oprýskaných zdí a oblých kleneb k epickým tématům přímo vybízí. Ani jednorázovým „přesazením“ ovšem vývozní artikl nijak neutrpěl.

Aristofanova antická tragédie tiché síly, přerodivší se v revolucionářské myšlenky, byla v novém, sexy tragikomickém hávu jednoznačně zlatým hřebem letošní ČTP a vlastně i trefným symbolem myšlenky budování, sdružování a zušlechťování komunit.

Protože co je to za společnost, která nepřijímá beze zbytku všechny své členy?

Česká taneční platforma, foto: Andrea Jirovcova

Jak by řekl jeden, čím dál hojněji citovaný, básník Oto Klempíř: „Zlejch starejch dědků je plnej svět.“

Ovšem, kdo říká, že právě oni se mají poslouchat, pane ministře?

Psáno z akce Česká taneční platforma, 16.–18. dubna 2026, Praha.

Rapture
Koncept: 23 Poems Collective
Choreografie: Kristýna Peldová
Choreografická spolupráce a interpretace: Eliška Benešová, Tereza Krejčová, Kristýna Peldová, Karolína Šnajdrová
Vizuály, video projekce, grafický design: Enya Belak
Dramaturgická spolupráce: Aljoša Lovric Krapež
Hudba: Kristijan Krajnčan, Rok Zalokar
Technická realizace: Matěj Kubíček
Produkce: 23 Poems Collective, z. s.
Koprodukce: Tanec Praha, z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec

Cadavre Exquis
Koncept: Daniela Hanelová
Choreografie: Daniela Hanelová
Režie: Daniela Hanelová
Performeři: Daniela Hanelová
Umělecká supervize: Petr Kubes
Hudba: Joan Goméz Alemany, Marie Nečasová, Joseph Lluís Galiana
Piano: Eliška Minářová Vomáčková
Světla, zvuk: Michal Sklenář

Lontano
Koncept: Adéla Kaválková
Choreografie: Adéla Kaválková
Režie: Adéla Kaválková
Účinkující: Adéla Kaválková
Dramaturgie: Adéla Kaválková
Světelný design: Adéla Kaválková, Dagmar Chaloupková
Hudba: Lontano – György Ligeti
Kostýmy: Adéla Kaválková, Dagmar Chaloupková
Scénografie: Adéla Kaválková, Dagmar Chaloupková

Echoes of Fragments
Koncept: Anna Kubalíková
Choreografie: Anna Kubalíková
Režie: Anna Kubalíková
Performeři: Barbora Veselá, Dominika Macková, Olivie Skaunicová, Viktorie Froňková, Kateřina Bártů
Dramaturgie: Anna Kubalíková
Light design: Jan Beneš
Hudba: Spirals (Pessimist), part I – Altar (Jon Hopkins, Ishq), Xerrox Sans Repit (Alva Noto), Uni Mic A (Alva Noto)
Sound design: Marek Novotný
Kostýmy: Anna Kubalíková, Barbora Veselá, Dominika Macková, Olivie Skaunicová, Viktorie Froňková, Kateřina Bártů
Set design: Anna Kubalíková
Produkce: Konzervatoř Duncan centre
Promo & PR: Konzervatoř Duncan centre
Producent: Konzervatoř Duncan centre

The Swind
Koncept: Alina Tskhovrebova
Choreografie: Alina Tskhovrebova, Daria Koval
Účinkující: Alina Tskhovrebova, Daria Koval, Yana Reutova
Světelný design: Pavel Kotlík
Hudba: Ivan Martynenko
Kostýmy: Marjetka Kürner Kalous

Stále stejný příběh
Choreografie: Mirka Eliášová
Performeři: Jazmína Piktorová / Jana Novorytová, Radim Klásek, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Anna Veverková
Dramaturgická spolupráce: Jiří Jakl
Light design & video: Pavel Havrda
Hudba: Jana Vöröšová
Kostýmy: Renáta Weidlichová
Koproducent: Eli a kol., Orchestr BERG, Tanec Praha, z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec

Frekvence
Tvorba a interpretace: Alžběta/Betka Tichá
Architekt technologie: Jakub Mirovský
Režijní spolupráce: Roberto Magro
Partner v dialogu: Jiřina Krásová, Ondřej Holba
Hudební design: Simon Thierre, Jan Sedláček
Světelný design: Jonatán Vnouček
Scénografie: Mariana Stránská, Szilárd Boraros
Rigging: Jonáš Tichý
Konzultace světelného designu: Pavla Beranová, Vojta Brtnický
Prezentační video: Jakub Dušek
Promo video: David Haberzettl
Fotografie: Jana Lábrová, Jakub Dušek
Produkce: Monika Spáčilová, Alžběta Tichá
Producent: Feel The Universe Circus Company, Tichá malina
Partneři: Centrum současného umění DOX, CIRQUEON, SE.S.TA., KD Mlejn, Ilmatila, Feel the Universe Circus Company, Korzo Theater, Circo all’inCirca, Shortlisted Circus Next 2022–2023, Ministerstvo kultury České republiky, Státní fond kultury, Žižkostel, Divadlo BRAVO!, Sdružení Roztoč, festival Fun Fatale, spolek ZDRUHESTRANY, Tichá malina

Lysistrata Reloaded
Koncept: Kateřina Jonášová, Emma Fiala
Choreografie: kolektiv performerů
Konzultant choreografie: Lenka Vágnerová
Režie: Viktorie Čermáková, kolektiv performerů
Účinkující: Anežka Rusevová, Emma Fiala, Josefína Prachařová / Lili Harutjunjan, Naya, Alyssa Dillard – Ledet, Vlada Klimek, Tomáš Bubeliny – Flamboy, Matěj Výborný
Dramaturgie: Kateřina Jonášová a kolektiv
Světelný design: Vojtěch Řehák
Hudba: Alyssa Dillard
Zvukový design: Alyssa Dillard, Václav Brož, Petra Horváthová
Kostýmy: Emma Fiala
Scénografie: Emma Fiala
Produkce: Simona Dejmková, Veronika Vrzalová
Propagace, PR: Apolena Jonášová, Claudie Nasli, Kateřina Jonášová, Petra Horváthová
Producent: Živá tvorba, z. s., MgA. Petra Horváthová

Diskuze

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!

Přidat komentář

Související texty

Rozálie Andělová

Letošní Česká taneční platforma nevěděla, čí je. Zviditelnila již viditelné, méně známým projektům srovnání spíš uškodilo, než pomohlo

Jak – a hlavně pro koho – pořádat přehlídku současného tance? Co zahrnout, co vynechat, a jak si volbu před diváky obhájit?

reportáže

Rukavičkářské závody. Foto Adéla Vosičková.

Letošní Česká taneční platforma vstoupí do čtvrté dekády a nabídne díla mladých choreografů i titánů tuzemského tance

Každoroční přehlídka nejzajímavějších děl současného tance Česká taneční platforma letos oslaví třicáté narozeniny. Registrace pro letošní významný a symbolický ročník jsou spuštěné, ČTP 2024 se uskuteční od 7. do 10. dubna v Praze.

zprávy

Diana Pavlačková

Je Česká taneční platforma skutočne česká?

Česká taneční platforma. Má to v názve. Česká... Je to ale skutočne tak? Pri pohľade na program je zrejmé, že diela českých tvorcov/kýň sú v menšine.

úhel pohledu

Diskuze na České taneční platformě. Foto: Vojtěch Brtnický.

Petra Dotlačilová

Česká taneční platforma je evropská

Ve dnech 24. až 26. dubna 2022 proběhla v Praze Česká taneční platforma představující výběr z tvorby tuzemských tvůrců současného tance. Není to festival jako každý jiný. Výběr devíti děl, které se během tří dnů představí, provádí dramaturgická rada složená z kritiků, dramaturgů, teoretiků a festivalových ředitelek. Do výběru zasahují také mladí kritici (studenti uměnovědných oborů na VŠ z Česka a Slovenska) v rámci projektu Be SpectACTive! Vybírají přitom z děl přihlášených samotnými umělci. Letos jich bylo přes čtyřicet. Vybrané produkce jsou pak prezentované publiku složenému zejména z profesionálů tanečního umění z celé Evropy, ale i ze světa.

reportáže