taneční kritika

Vypadá to, že se v uměleckém diskurzu poslední dobou hojně probírá téma taneční kritiky. Jaký je či jaký by měl být její účel?

Když do redakce dorazila reakce Petera Šavela na recenzi jeho inscenace, měl jsem velkou radost. Znamenalo to, že si text nejenom přečetl, ale také že ho vyprovokoval k reakci. 

Po premiére nášho predstavenia Kvint et sense v Štúdiu ALTA som si prečítal recenziu Danieli Machovej na stránkach Tanečních aktualít. Ponechala ma trochu rozpačitého, trochu sklamaného.

O (taneční) kritice se toho letos napsalo a řeklo opravdu hodně. Kritici a umělci se scházeli a vyměňovali si názory, dloubalo se do toho, co to šlo. Naposledy minulý týden náš šéfredaktor. 

V posledních týdnech se stále častěji setkávám s tvrzením, že taneční kritici jsou jednoduše blbci a nevzdělanci, kteří neznají kontext a hlavně nemají za sebou žádnou praktickou, tedy taneční zkušenost. 

Taneční kritika se ocitá na křižovatce života, jak ukázalo setkání u kulatého stolu ve Studiu Alta, které se uskutečnilo 9. dubna. 

Na začátku letošní zimy se vyrojilo hned několik představení baletu Louskáček. Jen v Praze jsem jich napočítala sedm. 

Když se bilancuje a hodnotí, rádo se používá procent a hvězdiček. Je to rychlé, je to přímé, pro orientaci s tématem nepříliš obeznámených diváků nejsnazší.

S koncem každého roku bilancujeme naše konání a v oblasti umělecké zase dávají své hlavy dohromady odborníci, aby zhodnotili dění v oblasti činohry, opery, muzikálu, alternativního divadla, tanečního a pohybového divadla a baletu.

Na sloupce jste si v Tanečních aktualitách již jistě zvykli. Sloupek se tu ale objevuje poprvé.