Registrace

Baletní soubor jako průtokový ohřívač

Pokaždé když do světa z Prahy vyjíždí Česká filharmonie, zmiňují především zahraniční kritiky a recenze specifičnost jejího zvuku. Jedinečnou barevnost, zvukomalebnost a cosi nepojmenovatelného, co ji činí takovou, jaká je. Česká filharmonie má svůj podpis a rozpoznatelnou tvář, díky které ji odborná veřejnost bezpečně pozná. Je budována desítky let a pečlivě kurátorována osobnostmi šéfdirigentů, kteří o ni bez ohledu na státní příslušnost pečují a neustále ji prokreslují, čímž hodnota značky logicky vzrůstá. A o něco podobného by mělo jít souborům napříč obory, že ano?

Zuzana Rafajová.
Zuzana Rafajová.

Umělecké instituce jsou na své vnější image do silné míry závislé. Může se stát srozumitelným symbolem, funkční zkratkou i praktickým marketingovým nástrojem. Málokterá úspěšná, a především důvěryhodná image však vznikne na povel. Musí stát zcela přirozeně na těch, kdož instituci tvoří zevnitř. Kontury načrtává vedoucí osobnost, je ale na ostatních, aby do celkového obrazu dodali potřebné barvy. Na jejich sytosti je pak potřeba neustále pracovat, kontrolovat plynulost přechodů, mít cit pro stínování, směr a lehkost tahu. Má-li být budovaná tvář uvěřitelná, ti, kdo na ní pracují, se s ní musí ztotožnit a musí mít prostor, a hlavně čas ji kreativně rozvíjet. A to nebude fungovat, když budeme neustále strkat štětec do ruky někomu novému!

Image se tvoří především pro konzumující, v případě uměleckých souborů pro publikum. I ono se chce s image ztotožnit a nečiní tak skrz vytříbené PR floskule, ale díky osobnostem, jež vnímá jako zástupce vybraného tělesa. Mluvíme-li tedy o baletním souboru, nejde patrně v očích převážné většiny diváctva až tolik o dramaturgickou skladbu repertoáru, o ulovení nového choreografického či inscenačního pokémona, ale o důvěrně známé obličeje, oblíbence a oblíbenkyně, o ty, jejichž kariéru diváctvo roky sleduje, na které se na jevišti těší, kvůli nimž je ochotno jít na jednu inscenaci sedmkrát, jen aby vidělo všechna obsazení a mohlo se o přestávce do krve pohádat ve své srovnávací analýze.

Inzerce

Když jsem v hlavním městě začínala chodit na vysokou školu, byla jsem schopná s určitostí ze studentského místa na druhé galerii poznat a pojmenovat takových pětadvacet z dvaatřiceti labutí v Labutím jezeře. Po několika letech jsem zjistila, že mám větší pořádek v členkách a členech Královského baletu z Londýna než v tuzemském souboru, který jsem měla pod nosem a jehož představení jsem navštěvovala s neutuchající pravidelností. Zděšena svou domnělou liknavostí jsem se s urputností pustila do studia tváří pražského ansámblu ve snaze tuto politováníhodnou situaci okamžitě napravit, záhy jsem ale zjistila, že je to jako snažit se naučit jezdit hada na trojkolce. Když se tedy Balet ND, minimálně v teoretické rovině tuzemský taneční ekvivalent České filharmonie, v letošním lednu na sítích holedbal svými nejnovějšími přírůstky (což je uprostřed sezóny mimořádně podivné), bylo mi to už vlastně jedno. No co, možná nevydrží ani do konce sezóny. To představení pomocí příspěvku, který po čtyřiadvaceti hodinách zmizí, je vlastně v lecčem příznačné…

Baletní svět je otevřený, příležitostí a lákadel je mnoho, celoživotní loajalita k jedinému divadlu už je dnes pro valnou většinu institucí absolutně nedosažitelná (a nebudeme si nic nalhávat, svou nezastupitelnou roli zde hraje i tržní ekonomika). Preventivní a prakticky naprostá rezignace a přepnutí do účelového módu jednorázového párátka použij–zlom–zahoď se ale nemůže stát legitimní cestou. Zejména v oboru tvořeném lidskými bytostmi, jejichž cílem je společná umělecká tvorba a kde jsou soubory živými ekosystémy s pohříchu složitějšími vnitřními procesy než systém nalej–vylej průtokového ohřívače. Není možné do nich neustále lít další a další litry vody v pomateně zaslepené honbě za vyšším výkonem v umytí namydleného publika. Jestliže je totiž vaší hlavní aspirací produkce zachytitelná v konvenčně měřitelných hodnotách, měli jste si radši ve Zlíně po Baťovi otevřít továrnu na cvičky…

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

petram
průtokový ohřívač
V sezoně 2017 - 18 (tehdy nastoupil současný principál) měl soubor baletu ND 80 členů, z toho 34 Čechů. Letošní sezonu začínal se 71 členy, dnes má 77 tanečníků a tanečnic., z toho 15 Čechů. Běžná obměna souboru bývala mezi 2 - 3 tanečníky za rok, někdy ani to ne. Během loňské sezony a na jejím konci odešlo ze souboru 13 členů. Takový exodus tady ještě nikdy nebyl. V létě ve Státní opeře při autogramiádě mezi jednotlivými dějstvími Romea a Julie (sic!) Hanáčková vykřikovala, že balet ND nemusí vypisovat žádné konkurzy, protože mu chodí TISÍCE žádostí o angažmá v baletu ND. No a na podzim byl vypsán konkurz na tanečníky a tanečnice do sboru baletu a po Novém roce další konkurz na tanečnice do sboru baletu ND.
Vstupenky se prodávají na 6 měsíců dopředu, ale 2 dny před premiérou ještě nevíte, kdo vlastně bude tančit. V Royal balletu při zahájení prodeje už víte nejen kdo tančí kterou premiéru, ale i každé další představení a pokud je ze zdravotních, nebo jiných důvodů změna, přijde Vám omluvný e-mail. A jak jsou v ND obsazována představení? Sólisté tančí sbory, první sólistky demisóla a kdo tančí hlavní role? No přece sboristé. Téměř všichni tanečníci tančí v jednom baletu několik rolí, není výjimkou, že při dvojitém představení tančí něco jiného odpoledne a něco jiného večer. Třeba v Coppelii tančí Nina Fernandes pět rolí. (Tak ta taneční paměť z hlavy do těla to trvá tak dlouho, jakou má člověk inteligenci. Myslím si , že je to velmi individuální záležitost, ale tak ten měsíc zkoušení je jako minimálně, aby člověk právě na tom nemusel přemýšlet, ale aby se už mohl soustředit na to provedení a ty pohyby mu už tak samy jakoby šly - Matěj Šust, 1. sólista baletu ND - ČT Backstage BV ). Ne každá role je tak velká, aby se musela zkoušet měsíc, ale v této sezoně má balet na repertoáru 14 baletů a co role, to další choreografie. I když tanečníci a tanečnice od prvních krůčků trénují pohybovou a prostorovou paměť, ta psychická zátěž a opotřebení jsou enormní. Naivně jsem si myslel, že nazkoušejí roli a když ji několikrát zatančí, tak si ta role takříkajíc sedne. Tady si zřejmě nemá sednout nic a podle toho to občas vypadá
Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Taneční konzervatoř Brno, Janáčková konzervatoř v Ostravě se zaměřují primárně na klasický tanec. Pražská taneční konzervatoř Řepy a Taneční centrum Praha - konzervatoř - i zde se studuje klasický tanec, ale při vší úctě
v něm mají rezervy, i když v moderně jsou výborní a třeba Bára Mullerová je excelentní sólistkou PKB. Tři prvně jmenované školy absolvuje ročně 40 - 60 klasicky školených absolventů. K dnešnímu dni je v devíti kamenných divadlech s baletními soubory 306 tanečníků a tanečnic, včetně juniorů a stážistů, z toho 65 Čechů. Poslední český přírůstek do souboru ND je Nela Báčová 17.8.2022. Že by z těch několika desítek absolventů ročně nebyli 1 -2 natolik dobří, že by obstáli v souboru ND? Nějak si nevzpomínám, že bych principála viděl na některém představení Bohemia Baletu. Pokud tento soubor, zaplevelený podměrečnýma Asiatkama, bude pokračovat v na stoleném spotřebním trendu, možná nebude evokovat průtokový ohřívač, ale rovnou klystýr.
Jana Novotná
Soubor
Jmenný seznam lidí v baletním souboru už ze stránek ND zcela zmizel.
O lidi jde až v poslední řadĕ.
JD reakce na Jana Novotná
Re: Soubor
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/soubory/balet/umelecky-soubor
Jana Novotná reakce na JD
Re: Re: Soubor
Link funguje, ale když otevřu stránky a vyberu Soubor/balet, tak jsou tam jen informace o FB a historii souboru.

Související texty

Jak moc je tanec politika a jak je (ne)možné je oddělit

Je 17. listopadu, republika se po právu dojímá událostmi, které se odehrály před 35 lety a díky nimž třeba já osobně mohu celou svou existenci prožívat ve svobodě. Na věž místního zámku je promítána česká trikolora, zpívají se Modlitby pro Martu a já sedám ke sloupku, jehož primárním spouštěčem byly blížící se půlkulatiny Sergeje Polunina… Mám pocit, jako bych vnitřně zrazovala nějaký humanistický ideál.