Šetření na stáří
Mezi anketní otázky byl zahrnut i dotaz na pracovní status: zdali jsou lidé zaměstnaní v souboru, či pracují takzvaně na volné noze, těch byla většina. Právě oni mohou volby vnímat ještě intenzivněji, jelikož otázka, co s OSVČ, byla předmětem v podstatě každé předvolební diskuse. V anketě vyjádřili obavu možných podmínek a požadavků od nové vlády. „Myslím si, že pro umělce a tvořitele, kteří jsou na volné noze, to bude mít zásadní dopad, co se týká sociálního a zdravotního pojištění. Přijde mi, že každý, kdo jde svou cestou a nikoliv cestou systému, má před sebou daleko více překážek proto, aby se vrátil zpět k řadové a poslušné roli občana, která je za mě velmi omezující,“ sdílí svůj pohled dotazovaný*á.
Z telefonického rozhovoru vedeného s politologem Vladimírem Hanáčkem vyplynulo, že největší zátěž pro OSVČ představují povinné odvody. Ačkoliv strany budoucí vlády sice v kampani deklarovaly snahu je snižovat, Hanáček výrazné úlevy neočekává. „V lepším případě zůstanou odvody na současné úrovni. Naopak může znovu vzniknout debata, zda nejsou odvody živnostníků příliš nízké, což se dlouhodobě odráží v nízkých důchodech umělců.“ Hanáček dodává, že právě řada z nich často platí minimum a pak ve stáří obtížněji vyžívá.
Každý vnímá volby a systém jinak. Spousta lidí se uzavírá ve svých společenských bublinách, ze kterých nevychází. A tak si třeba ani neuvědomuje pluralitu názorů i politických preferencí ostatních a jejich důvodů.
Výsledky vyvolávají obdobné emoce
Mým hlavním cílem bylo zjistit, jak umělci volby a celkově politiku prožívají. V anketních odpovědích převládal strach se smutkem. „Mam strach, jaké zastání v následující vládě bude mít umění, a tím pádem i jak se mně změní živobytí,“ napsala jedna tanečnice ohledně svých pocitů z volebních výsledků. Naopak nadšení vyvolal rekordní počet žen, které by měly ve sněmovně zasednout, a fakt, že se hnutí Stačilo! do vlády nedostalo.
Osobně jsem se dotázala i některých členek stálých souborů. Z odpovědí vyplývá, že zatímco lidé mohou pocity ohledně politické situace prožívat vnitřně, v tančících kolektivech nejde o zvlášť žhavé téma. „Občas o politice mluvíme, ale spíše mezi českými tanečníky. Cizince to tolik nezajímá a většinou se jen ptají, aby porozuměli souvislostem,“ uvádí členka souboru Národního divadla Nela Báčová. Podobnou zkušenost sdílí i Céline Pianelli z baletního souboru Divadla města Ústí nad Labem: „Politiku občas zmíní tak čtvrtina z nás. Angažovanost se podle mě liší podle toho, z jakého kraje kdo pochází. Nejvíc se o ní mluvilo před volbami, jinak moc ne.“ Sama na osobní úrovni dodává, že politiku vnímá, ale nijak hluboce ji neprožívá.
Každý vnímá volby a systém jinak. Spousta lidí se uzavírá ve svých společenských bublinách, ze kterých nevychází. A tak si třeba ani neuvědomuje pluralitu názorů i politických preferencí ostatních a jejich důvodů. O svůj pohled se podělil i tanečník a pedagog Filip Staněk. Letos ho nejvíce zasáhlo, jak se u nás, podle jeho názoru, buduje moc: „Představitelé se showbyznysovými prostředky snažili vyvolávat nenávist a strach, aby mobilizovali voliče. Současný takzvaně demokratický systém totiž nemá jiné opodstatnění než krizi, a proto musí neustále nějakou vyvolávat, nebo aspoň její iluzi.“
Politiku nechápe jako vládu nad lidmi, ale jako hledání způsobů, jak žít dobře. „Jediná politika, která tomu v mých očích odpovídá, je destituční: spočívá v odstraňování nelegitimních struktur, ne v jejich tvoření a přeobsazování.“ Volby v současnosti považuje za prázdný rituál, který svobodu simuluje. „Proto mi přijde jako smysluplnější politický postoj se voleb neúčastnit a svůj hlas si ponechat a ve správnou chvíli jej použít k rozkrývání lží, na kterých ten spektakulární kolotoč stojí," uzavírá své pocity ohledně konstituční demokracie Filip Staněk.
Budou peníze na kulturu?
V reakcích na výsledky voleb se převážně skloňovala obava o zastoupení umění a kultury v politice obecně. „Pokud Motoristé obsadí ministerstvo kultury, tak se rozhodně obávám o její budoucnost v České republice a začínám přemýšlet, jaká jiná země by pro mě byla vhodná, kde bych se mohla uplatnit, a hlavně vytvářet za důstojných podmínek své umění. Budu ale i nadále věřit, že vše dopadne pozitivněji,“ uvádí jedna z tanečnic.
Politika je pro spoustu odvětví klíčová hlavně po finanční stránce. Otázka, kolik za této vlády dostanu, hraje roli i v tanečním světě. „Tato vláda se bude pravděpodobně snažit hledat úspory a omezovat výdaje, které jí narostou jinde – například valorizací důchodů nebo obnovou stipendií pro studenty,“ vysvětluje politolog Vladimír Hanáček, proč osobně neočekává výraznější růst rozpočtu v resortu pro kulturu, ani co se týče grantových či dotačních programů.
„Z minulosti víme, že výdaje na kulturu rostly v dobách, kdy se dařilo ekonomice a zvyšoval se daňový výběr. Pokud by se v dalších letech ekonomika stabilizovala a více se vybíralo na daních, mohlo by se to pozitivně promítnout i do kultury.“ Hanáček vzápětí přiznává, že by takovou situaci v nejbližší době neočekával.
Je mezi strachem a apatií místo pro naději?
I když z ankety vyplývá, že pocity a očekávání z budoucí vlády jsou spíše negativní, nůžky názorů jsou stále poměrně rozevřené. Od lidí, kteří o politice přemýšlejí, uvědomují si její dopady a vhodili lístek do urny, přes lidi, pro které volby nebyly prioritou, až po někoho, kdo ponecháním si svého hlasu vyjadřuje svůj politický názor a kritiku současného systému.
Vědomí vlivu politiky a jejích dopadů na profesní život tanečních umělců*umělkyň je zřejmé – financování institucí, dotace a granty. Ještě očividnější je pro OSVČ, kteří jsou zastoupeni především ve sféře současného tance, a právě zmíněné granty jsou pro ně mnohdy klíčové.
Určitá apatie, která je mezi lidmi v současnosti evidentní, nemusí však nutně znamenat nezájem, jako spíše únavu z neustále nejistoty. Třeba nyní, po hlasitých měsících, fokus na tanec beze slov přinese větší vnitřní klid a optimističtější budoucí postoje.
