David Prachař a Václav Kuneš inscenují Máj na Nové scéně ND

Fenomén Karel Hynek Mácha se opět ocitá na jevišti Nové scény Národního divadla. Básníkova nejznámějšího díla se tentokrát ujal David Prachař jako režisér a Václav Kuneš se souborem 420PEOPLE jako choreograf večera. V netradičním zpracování stěžejního díla tuzemského romantismu se objeví také Jan Kačer z Činohry ND.
Autoři David Prachař a Václav Kuneš představí Máchův Máj 19. března jako tanečně činoherní koncept, který bude v dosavadní tvorbě souboru 420PEOPLE, etablovaného doposud v žánru současného tance, výjimečný. Oba tvůrci budou v představení účinkovat a po sobě i ostatních chtějí, aby se v Máchově adaptaci setkalo a prolnulo co nejvíce uměleckých řemesel. Máj bude tančen, hrán, zpíván a recitován. Diváci se tak mohou těšit na známé tváře v netradičních uměleckých rolích.
Jak moc známe Máj? Všichni jsme jistě schopni rozpomenout si na první verše, zvolat Hynku, Viléme, Jarmilo! Ale dál? Dokážeme si uvědomit obsah, detaily, zachytit jeho náladu a uvědomit si přesahy, které toto nadčasové dílo připouští?, ptají se inscenátoři. K jeho odkazu chtějí přistupovat zodpovědně: „S Davidem Prachařem již více než tři roky mluvíme o tom, že by stálo za to udělat společný projekt. David má rád tanec a pohyb, já hledám další obohacující prostředky k současnému tanečnímu představení,“ komentuje Václav Kuneš vznik inscenace Máj.
„Text budeme respektovat v celém jeho znění, i když se nebudeme bránit práce s ním a našemu vlastnímu pojetí a výkladu,“ doplňuje David Prachař. Diváky čeká plnohodnotné setkání s krásou Máchových veršů, interpretace činoherní i taneční, zpěv a hudební doprovod živě z jeviště (P. Fajt, O. Anděra). Prioritou ale zůstává současný přístup a dynamické moderní divadlo – i když: „Oba jsme vlastně takoví romantikové, ač si to třeba nechceme moc připouštět,“ usmívá se Václav Kuneš.
V Máchově básni nalezli oba tvůrci námět, který vyhovoval jejich inscenačním pohledům: jak tomu činohernímu, tak tanečnímu. V rámci Národního divadla fungují všechny složky, nyní vzniká příležitost je promísit, navíc Nová scéna, kde bude představení uváděno, je prostor experimentální. Dost prozradí i obsazení „hlavních rolí“ Máje tanečníky (členové a spolupracovníci 420PEOPLE), herci (členové Činohry ND) a dvěma hudebníky. „Rytmus básně je velmi taneční,“ vysvětluje Václav Kuneš, proč v Máji nachází inspiraci, „tancem určitě nebudeme vyjadřovat děj, spíše zachycovat atmosféru a náladu díla.“
David Prachař s Václavem Kunešem se pracovně střetli již v minulém roce při realizaci slavnostního zakončení Oslav 20. výročí Kyliánovy videotéky v Praze. Kuneš a 420PEOPLE slavnostní večer Různé břehy připravovali, v rámci programu vystoupil i David Prachař. Literární náměty jsou nejčastějším zdrojem Kunešovy choreografické inspirace. Nicméně zatím šlo vždy o literaturu světovou. To, že se nyní obrátil k tématu ryze českému, je skrytým pokračováním vize, vetknuté i v názvu tohoto souboru současného tance 420PEOPLE (nápovědou je znaménko + před číslovkou).

AUTORSKÝ TÝM:
David Prachař absolvoval pražskou DAMU a svoji profesionální hereckou dráhu zahájil v libeňském Divadle S. K. Neumanna, kde se sešel s legendárním režisérem Janem Grossmanem; obsazovali ho i další režiséři, Jan Nebeský mu svěřil např. roli Osvalda v Přízracích. V roce 1989 hrál v jeho inscenaci Strindbergových Věřitelů v Divadle E. F. Buriana, s tímto režisérem přešel posléze do Činoherního klubu (1989-92), kde hrál mimo jiné titulní roli Oresta v Euripidově tragédii. V roce 1994 přišel s režisérem Nebeským do nově se formujícího Divadla Komedie, kde setrval až do roku 2002 a byly to pro jeho umělecký vývoj významné roky. Zahrál si tu řadu úspěšných rolí (např. Lenglumé v komedii Okno do hlavy, titulní Hamlet (Cena A. Radoka, 1994), Clov v Konci hry, režíroval tu také své autorské představení Tiše ke světlu). Osudové pro něho tady bylo setkání s režisérem Michalem Dočekalem, v jehož inscenacích vytvořil několik postav (Solenyje ve Třech sestrách, Porcia v Kupci benátském, Šťastlivce v Lese a Fausta v Marlowově inscenaci Tragická historie o doktoru Faustovi (získal za ni opět Cenu A. Radoka, 2001). Hostuje i na jiných scénách. Angažmá v činohře Národního divadla získal v roce 2002 a hrál zde v řadě úspěšných inscenací. Znají ho také televizní diváci, natáčí filmy, spolupracuje s dabingem.

Václav Kuneš získal po absolutoriu na Taneční konzervatoři v Praze (1993) angažmá v Nederlands Dans Theater 2 a v roce 1998 v Nederlands Dans Theater 1 pod vedením Jiřího Kyliána (do 2004). Spolupracoval s celou řadou světových choreografů (př. O. Naharin, H. van Manen, W. Forsythe, P. Lightfoot, M. Ek, J. Inger a další). Od roku 2004, kdy působí na "volné noze", spolupracoval například s japonským choreografem S. Teshigawarou, za jehož duet Scream and Whisper spolu s Rihoko Sato obdržel ocenění Tanečník roku 2005 v Cannes ve Francii. Z dalších jmenujme M. Schumachera a C. Bos-Kroese (celovečerní představení Trilogy a účast na Holland Dance Festival 2005, 2007 a 2009). Jako choreograf působil v Laterně magice v Praze (Graffiti), NDT 2 (Perspective), Copenhagen International Ballet (Sweat Tears, Neen-ya), divadle Korzo (Paedocypris Progenetica - small fish), Station Zuid (Wishes and Fears, Ghost Note) v Holandsku. Ve finském filmu My Madness is my love – Impressions of Vaslav Nijinsky ztvárnil postavu mladého Nižinského. Spolupracoval s J. Kyliánem (např. Last Touch First, 2008), nebo s R. Bolem v jeho Bole& Friends Gala’s. V roce 2010 vytvořil pro soubor Ballet de l’Opera National de Bordeaux titul Temporary Condition a svou choreografii Small Hour uvedl v Dominic Walsh Dance Theater v Houstonu v Texasu a nyní i ve švédském Skånes Dansteater. Jeho choreografii Neen-ya zařadil na svůj repertoár také Balet Jihočeského divadla (2010).

Karel Hynek Mácha, český básník romantické epochy, je řazen k zakladatelům novodobé české poezie. Jeho nejznámější lyrickoepické dílo Máj je zpracováno jedinečným stylem; jde o osobní zpověď rozebírající základní otázky lidské existence. V Máji je přetřásána hrůzná osudová vina hrdinů, již se nelze ubránit. Mácha tak vyjadřuje svou rozervanost, deziluzi, hledá odpovědi na metafyzické otázky o věčnosti a času, o životě i smrti. Téma zpracovává brilantně, s bohatou obrazností a hudebností verše.

Zdroj: 420PEOPLE Foto: Pavel Hejný