Diskuze k tématu:
Žij a nech žít!

Především se omlouvám české taneční scéně, že jí kazím jaro. Můj povzdech nad programem ČTP vyplynul přirozeně, bez nenávisti, závisti, a taky bez toho, abych zjišťovala, kdo je, nebo není v její komisi. To jsem udělala až dodatečně. Kolegyň Pavlišové, Ljubkové, Málkové i Niny Vangeli si osobně vážím, a tím spíše je mi záhadou, jak se stane, že dramaturgie platformy vypadá, jak vypadá. A to dlouhodobě. Myslím, že jsem konzistentní ve svém kritickém pohledu, to mi Yvona ani neupírá. Píše že moje útoky a lži - jak rozumí mým kritický postřehům - mají své trvání. A označení „ignorantky“ mi Yvona ve svém vyjádření podsouvá, aby to lépe znělo a můj démon byl větší.

Ještě dodatečně pochválím studentskou porotu, že nezazdila opus Sylvy Šafkové INspiraCe. Logicky mě ale napadá: kdyby to neudělali studenti VŠMU, hlavní porota by INspiraCi nevybrala?

Pojďme si ještě popovídat o tak zásadním pojmovém uchopení, jako je rozdíl mezi „nejlepší“ a „nejzajímavější“, a to z hlediska 1/ hodnocení, 2/ marketingu a 3/ komunikace. Klidně o tom může být seminář. Podle mého „nejlepší“ je něco, co prošlo výběrem, je ozkoušeno z mnoha stran, porovnáno s jiným, dá se na to vsadit a odrazit případnou kritiku. Je to označení, za které musíte ručit. „Nejzajímavější“ vůbec nedokážu pro jeho subjektivní povahu popsat. Asi jde o opak nudy, všednosti, o něco co, se vymyká šedi. To pak ale implikuje, že v českém tanci máme spoustu nezajímavých věcí, jako třeba tvorbu Vagnerové, Burkiewiczové apod. Že se vedení ČTP záměrně vyhýbá tomu, za co by muselo ručit, je závěr, který bych bez této úvahy asi nevymyslela.

Yvona ještě zmiňuje, že sestavit program ČTP je hrozná práce. To potvrzuju. Sama jsem v dramaturgické radě ČTP řadu let působila, takže vím, o čem mluvím. Tuto časově náročnou spolupráci jsem ukončila vlastně ze stejného důvodu, z jakého vyplynul kritický sloupek - na program se nedostaly projekty, které si to podle mého názoru zasloužily, a naopak byla zařazena díla, jejichž kvalita neodpovídala deklarované prestiži přehlídky. Long story short.

A pak tu máme to prostředí, které místo toho, abych poctivě pracovala, napadám. Musím se ohradit a podotknout, že jsem v oboru desítky let a stále dávám své odborné i osobní síly do jeho kultivace. Tato kauza toho budiž důkazem.

Zarážející je i celá rétorika Yvoniny reakce: zatímco všichni pracují v harmonii, tvoří a respektují se, Návratová to kazí. Úplně bych zapomněla, že žijeme v 21. století, že máme svobodu slova a snažíme se kriticky myslet, “nebát se a nekrást”. Dříve jsem Yvonu obdivovala, že po kritice hned uspořádá otevřené setkání, ale taky jsem si všimla, že se na těchto fórech nic nevyřeší. Mlčí se, pak se všichni pochválí, zaláteří na obecné podmínky a jede se dál. Yvona je silný hráč a na své půdě neporazitelný. Jenže ono přeci nejde o to, někoho porazit, ale nechat ho vůbec mluvit a poslouchat ho, nabídnout mu k debatě bezpečný prostor. A tohle je klíčová věc. Uši Tance Praha jsou hluché a oči čtou místo názorů a faktů útoky.

Teď ještě k hodnocení grantů, když už se dostalo do tohoto prádla: Často jsou formulována jako vzkaz, jako signál, jako důležitá zpětná vazba, vyšívají se celé hodiny, aby zněly korektně, ale nezakryly, že není všechno v pořádku. Hodnocení grantů je komplexní a náročná práce, kterou dělám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Žij a nech žít… jestli dobře rozumím, mám si hledět svého a mlčet. Svého si tedy hledím.

Ve světle právě zveřejněných ministerských grantů je pro mne velkou záhadou, z jakého důvodu je třídenní ČTP (spíš tedy pražská TP, neboť mimo Prahu je, mluvím-li o vzniku děl a místě, kde tvůrkyně a tvůrci žijí a pracují, téměř taneční poušť ) aktuálně dražší, než mezinárodní festival cirkusu například nebo celoroční činnost souboru. Když si odmyslím všechny výše uvedené marketingové superlativy a na základě programu si odpovědět nedokážu. Čímž nezpochybňuji, že je ČTP užitečná akce v rámci exportu tanečních děl.

A jak se zveřejněním článku najednou ochladilo, jaro je pryč. Sníh a mráz. Snad se jaro vrátí s příchodem ČTP, protože to bude událost a my budeme slavit dvojnásob.
Jestli chcete zažít nudu naživo pak vyslechnutí výzvy YK doporučuji. Já jeden kulatý stůl před rokem a půl zorganizoval a nikdy více. Kompars byl poslušný, režisérka přednesla svůj scénář a to celé v tichu hrobovém. Jediné pozitivum setkání bylo odebrání výroční zprávy. Všem doporučuji k přečtení …. To je úplné sci-fi.
A jak zdůrazňuje YK v článku - všichni odvádějí pečlivou a náročnou práci ZADARMO. Všichni ??? !!!

Na pováženou považuji to, že se dá prostor na reakci, která napadá a zachází do osobní nelibosti recenzentky JN. To se jako trochu skřípne vlásek YK a vy se musíte připravit na její osobní útok, zastrašování a dokonce kontaktování vašeho zaměstnavatele (moje osobní zkušenost) naštěstí to zůstalo u stížnosti, která se setkala s úsměvem a mávnutím ruky, což nemusí platit jinde.

Nejsou záhady od toho abychom je rozluštili? Při vašem komentáři jsem si vybavil, jak tito lidé cestují na taková setkání z druhého konce světa, ale nikdy jsem nezaznamenal že by česká delegace přivezla zajímavé představení. Záhadnější to potom bylo, když na jaře 2020, začátkem pandemie, kdy svět panikařil, uzavíral se, se M. Perroud vydala přes půlku zeměkoule na setkání ala ČTP v Yokohamě. Cesta měla mířit pres Čínu, ale ta už byla uzavřená. Velký festival to nebyl, někde v zastrčené yokohamské čtvrti se mluvilo o tanci. Cesta za desítky tisíc korun (jediná v tom roce) a jsem si jist, že dodnes nikdo nezavítal. Už kvůli velké dotaci budeme muset ČTP brát vážně. Je třeba si uvědomit, že na českém poli jsou to jen sólová představení, duety a tria, větší představení s větším obsazením si v ČR dovolí jen málokdo, takže si spočítáme lehce, že na honorářích to ležet nebude. Export tanečních děl by se mohl dělat i bez tak nákladného setkávání. Jak všichni víme pí.Kreuzmannová má takové kontakty, že by jich mohla využít. (pravděpodobně jich už využívá)