Lucie Hayashi

„Dělám, co mohu.“ Obdivem k tomuto trefnému výroku Samuela Becketta začíná kniha Jiřího Kyliána Budižkněčemu, kterou z francouzského originálu Bon quʾa ça autorky Marie-Noël Rio přeložil Michal Lázňovský.

Na jižním okraji naší vlasti, v jednom z nejmenších baletních souborů, působí již devatenáct let nepřehlédnutelný sólista Zdeněk Mládek.

Nonverbální divadlo. V minulosti spíše okrajový žánr, jehož termín chtěl naznačit, že není pouhou pantomimou ve stylu Marcela Marceaua či klaunů s červeným nosem z televizních varieté, jak si mnozí Češi při první zmínce vybaví. 

Pojem „práce s publikem“ je dnes v módě. Připomíná, že publikum je alfou a omegou veškerého divadelního snažení. Publikum neroste na stromech podél cest, je třeba si jej vypěstovat...

Reprezentativní prostory Staroměstské radnice v Praze se ve středu 25. září zaplnily učiteli, lektory, řediteli škol, politiky, radními, umělci, ale i samotnými žáky – zkrátka všemi, kdo bojují za návrat kreativity do vzdělávání. 

V neděli 22. září se v malém sále Divadla Archa uskutečnila premiéra inscenace Garsonky z tvůrčí dílny choreografky Veroniky Knytlové ve spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou...

Začátek školního roku okořenil žákům povinné docházky soubor Divadla J. K. Tyla výchovným baletem Kytice.

Balet, který má v názvu nejznámější japonský divadelní žánr, není jen nějakou hříčkou nebo zajímavým experimentem, ale geniálním opusem choreografického velikána světového formátu Maurice Béjarta.

Setkali jsme se na jejím ironicky veselém pohřbu. Nejmladší nositelé cejchu „taneční vědec“, hodnosti i stigmatu zároveň – absolventi oboru taneční věda...

Taneční obec v ČR totiž vůbec není tak nejednotná, jak se traduje. Není pravdou, že se nedokáže shodnout na prioritách oboru. Účastníci konference a následné debaty Tanec v kulturní politice ČR...

„Věřím, že tělo je inteligentnější, než mozek, který je jen jeho součástí,“ řekl indonéský performer Rianto po svém představení Medium divákům, kteří zůstali zvídavě v hledišti Ponce na debatu. 

Karlínské divadlo se pomalu plní diváky, kteří s nejistým úsměvem doufají v příjemný chládek klimatizace, před budovou stále ještě postává dost těch, kteří do poslední chvíle dávají přednost čerstvému, i když horkému letnímu vzduchu.