V komparaci s touto produkcí a souběžně s novým krokem uměleckého osamostatnění evidentně přichází snaha o zásadní inovaci choreografického výraziva. Lampart se rozhodl hledat vlastní hlas. Sáhl po Franzi Kafkovi, tématu věčném a vděčném…, ale zároveň náročném pro scénické zpracování. Vystihnout Kafkovu komplikovanou osobnost, břitký intelekt a mnohovrstevnatost výkladů jeho životních situací a děl vyžaduje tvůrčí nasazení podložené znalostmi, a především schopností naplnit dramaturgické a režijní vize smysluplným obsahem. V případě hodinové inscenace Kafka is alive hlavně pohybově tanečním.
Kafka není k vysvětlení. Kafka je k prožití.
Dobrý den,
reaguji na publikovanou recenzi inscenace Kafka uvedené v Rock Café. Kritická reflexe je pro divadlo důležitá a patří k veřejnému prostoru umění. Přesto mám potřebu reagovat, protože text podle mého názoru spíše než otevřenou analýzu díla představuje poměrně úzký výklad, který opomíjí kontext vzniku projektu i samotnou povahu tématu, s nímž inscenace pracuje.
Inscenace vznikla jako nezávislá autorská iniciativa mimo institucionální zázemí. V listopadu jsem založil LampArt Company a v rámci tohoto projektu jsem poprvé nesl odpovědnost nejen za choreografii, ale také za dramaturgii, režii a produkční vedení celé inscenace. To znamenalo nejen samotnou tvorbu, ale i sestavení týmu, hledání prostorů pro zkoušky a uvedení a organizaci celého procesu. Tento kontext, který je pro vznik díla zásadní, však recenze prakticky nezohledňuje.
Text zároveň obsahuje i některé nepřesnosti. Například se zmiňuje o šatech v jiné barevnosti, než jaká byla v inscenaci skutečně použita – v představení se objevují šaty vínové. Recenze také pracuje s představou několika obrazů, zatímco inscenace je ve skutečnosti vystavěna z patnácti samostatných scénických obrazů, které vytvářejí fragmentární strukturu celku.
Zároveň recenze opomíjí některé důležité složky inscenace, například živý zpěv interpretky Kateřiny Barešové, která v představení nejen tančí, ale přináší také výraznou hudební a hlasovou rovinu, jež je součástí celkové atmosféry inscenace.
Zásadním problémem textu je podle mého názoru předpoklad, že dílo inspirované Kafkou musí být především dramaturgicky „čitelným“ převodem literatury do scénických obrazů. Kafka však není autorem lineární srozumitelnosti. Jeho svět je založen na napětí, fragmentu, nejistotě a existenciálním tlaku. Pokud inscenace pracuje s fragmentární strukturou a symbolickými obrazy, není to selhání dramaturgie, ale vědomé rozhodnutí odpovídající samotné povaze Kafkova světa.
Recenze zároveň téměř zcela pomíjí reakci publika. Přitom právě diváci byli těmi, kdo na premiéru reagovali velmi silně. V jejich ohlasech se opakovaně objevují slova jako intenzita, atmosféra a mimořádný zážitek. Pozitivní reakce se objevují také v online hodnoceních, například v recenzích na Google, kde diváci popisují inscenaci jako silný a neobvyklý divadelní zážitek. Je otázkou, zda může být reflexe díla úplná, pokud tuto rovinu zcela opomíjí.
Je rovněž zajímavé, že jiná odborná reflexe téhož projektu publikovaná na Opera Plus zdůrazňuje odvahu autorského projektu a vnímá inscenaci jako sebevědomý vstup nového souboru na současnou taneční scénu. Rozdíl mezi těmito dvěma pohledy podle mého názoru ukazuje, jak silně může být interpretace díla ovlivněna perspektivou autora textu.
Domnívám se, že smyslem kritiky by nemělo být pouze konstatování nedostatků, ale především otevření dialogu o díle, jeho kontextu a jeho ambicích. Pokud se však reflexe omezí na jednostranný výklad a opomene širší souvislosti vzniku inscenace, může snadno sklouznout k reduktivnímu hodnocení.
Inscenace Kafka je prvním projektem LampArt Company. Je pokusem o autorskou výpověď a hledání vlastního jevištního jazyka. Takové projekty jsou vždy riskantní a otevřené hledání. Nevznikají z jistoty, ale z potřeby zkoušet nové cesty. Právě z podobných pokusů však v historii divadla opakovaně vznikaly nové umělecké směry, nové jazyky a nové způsoby, jak přemýšlet o pohybu, prostoru a lidské zkušenosti na jevišti.
Právě proto vznikla LampArt Company – z potřeby hledat nový směr a nový jazyk současného divadla, který se rodí z pochybnosti, z odvahy riskovat a z touhy překračovat hranice zavedených forem.
Jsem rád, že inscenace vyvolala reakce – ať už pozitivní, nebo kritické. Umění, které nikoho neprovokuje k přemýšlení, totiž často zůstává pouze formální dekorací.
S pozdravem
David Lampart
LampArt Company
reaguji na publikovanou recenzi inscenace Kafka uvedené v Rock Café. Kritická reflexe je pro divadlo důležitá a patří k veřejnému prostoru umění. Přesto mám potřebu reagovat, protože text podle mého názoru spíše než otevřenou analýzu díla představuje poměrně úzký výklad, který opomíjí kontext vzniku projektu i samotnou povahu tématu, s nímž inscenace pracuje.
Inscenace vznikla jako nezávislá autorská iniciativa mimo institucionální zázemí. V listopadu jsem založil LampArt Company a v rámci tohoto projektu jsem poprvé nesl odpovědnost nejen za choreografii, ale také za dramaturgii, režii a produkční vedení celé inscenace. To znamenalo nejen samotnou tvorbu, ale i sestavení týmu, hledání prostorů pro zkoušky a uvedení a organizaci celého procesu. Tento kontext, který je pro vznik díla zásadní, však recenze prakticky nezohledňuje.
Text zároveň obsahuje i některé nepřesnosti. Například se zmiňuje o šatech v jiné barevnosti, než jaká byla v inscenaci skutečně použita – v představení se objevují šaty vínové. Recenze také pracuje s představou několika obrazů, zatímco inscenace je ve skutečnosti vystavěna z patnácti samostatných scénických obrazů, které vytvářejí fragmentární strukturu celku.
Zároveň recenze opomíjí některé důležité složky inscenace, například živý zpěv interpretky Kateřiny Barešové, která v představení nejen tančí, ale přináší také výraznou hudební a hlasovou rovinu, jež je součástí celkové atmosféry inscenace.
Zásadním problémem textu je podle mého názoru předpoklad, že dílo inspirované Kafkou musí být především dramaturgicky „čitelným“ převodem literatury do scénických obrazů. Kafka však není autorem lineární srozumitelnosti. Jeho svět je založen na napětí, fragmentu, nejistotě a existenciálním tlaku. Pokud inscenace pracuje s fragmentární strukturou a symbolickými obrazy, není to selhání dramaturgie, ale vědomé rozhodnutí odpovídající samotné povaze Kafkova světa.
Recenze zároveň téměř zcela pomíjí reakci publika. Přitom právě diváci byli těmi, kdo na premiéru reagovali velmi silně. V jejich ohlasech se opakovaně objevují slova jako intenzita, atmosféra a mimořádný zážitek. Pozitivní reakce se objevují také v online hodnoceních, například v recenzích na Google, kde diváci popisují inscenaci jako silný a neobvyklý divadelní zážitek. Je otázkou, zda může být reflexe díla úplná, pokud tuto rovinu zcela opomíjí.
Je rovněž zajímavé, že jiná odborná reflexe téhož projektu publikovaná na Opera Plus zdůrazňuje odvahu autorského projektu a vnímá inscenaci jako sebevědomý vstup nového souboru na současnou taneční scénu. Rozdíl mezi těmito dvěma pohledy podle mého názoru ukazuje, jak silně může být interpretace díla ovlivněna perspektivou autora textu.
Domnívám se, že smyslem kritiky by nemělo být pouze konstatování nedostatků, ale především otevření dialogu o díle, jeho kontextu a jeho ambicích. Pokud se však reflexe omezí na jednostranný výklad a opomene širší souvislosti vzniku inscenace, může snadno sklouznout k reduktivnímu hodnocení.
Inscenace Kafka je prvním projektem LampArt Company. Je pokusem o autorskou výpověď a hledání vlastního jevištního jazyka. Takové projekty jsou vždy riskantní a otevřené hledání. Nevznikají z jistoty, ale z potřeby zkoušet nové cesty. Právě z podobných pokusů však v historii divadla opakovaně vznikaly nové umělecké směry, nové jazyky a nové způsoby, jak přemýšlet o pohybu, prostoru a lidské zkušenosti na jevišti.
Právě proto vznikla LampArt Company – z potřeby hledat nový směr a nový jazyk současného divadla, který se rodí z pochybnosti, z odvahy riskovat a z touhy překračovat hranice zavedených forem.
Jsem rád, že inscenace vyvolala reakce – ať už pozitivní, nebo kritické. Umění, které nikoho neprovokuje k přemýšlení, totiž často zůstává pouze formální dekorací.
S pozdravem
David Lampart
LampArt Company
