Lyrické skici Nataši Novotné na prahu nové etapy Bohemia Baletu. L.ego naznačuje více, než kolik dokáže skutečně sdělit

Inzerce

L.ego: Mezi individualitou a sounáležitostí
Druhá polovina večera patřila choreografii L.ego, kterou Nataša Novotná vytvořila přímo pro pětici tanečníků Bohemia Baletu: Annu Tkadlčíkovou, Auroru Kubelíkovou, Natálii Paulasovou, Matěje Šimůnka a Roberta Kocha. Titulní hříčka odkazuje současně k lidskému egu i ke stavebnici lego: k jednotlivci jako svébytné osobnosti i k jeho schopnosti vstupovat do vztahů, vytvářet spojenectví, přizpůsobovat se ostatním nebo se vůči nim vymezovat.

Scénu zpočátku ovládá rozměrná bílá plocha, tabula rasa, na níž se vztahy teprve začínají utvářet. Postupně se proměňuje v předěl, úkryt i překážku, až nakonec zakotví ve středu jeviště jako rodinný stůl. Výtvarný prvek nabízí několik významových rovin, na malé scéně však svou velikostí místy přebírá pozornost, která by měla patřit především tanečníkům.

Novotná skládá choreografii z krátkých pohybových situací, v nichž se tanečníci přibližují, rozcházejí, navazují kontakt nebo se vydělují ze skupiny. Její rukopis je nezaměnitelný a v dialogu s předchozím Sacrebleu se vracejí známé motivy. Ty spočívají především v autorské práci s tělem, která nezapře pevná východiska akademické taneční techniky. Novotná je však obléká do uvolněného, výrazně tvárného hávu. Přelévání váhy, vychýlení těla z osy, kdy se čistá linie náhle láme do nečekaných úhlů, do plynulé práce trupu a páteře, na kterou nasedá detailní artikulace gest. Tvorbu Nataši Novotné v uvedených choreografiích spojuje zvídavé zkoumání lidského těla, jeho pohybových možností a fyzických souvislostí a prolínání hravosti s citlivým pozorováním.

Vztahy mezi tanečníky se však vyhraňují jen nezřetelně. Není vždy patrné, kdo kontakt iniciuje, kdo na něj reaguje a jak se proměňuje dynamika skupiny.

Kontrast mezi skladbou Fratres Arvo Pärta a kompozicí Filipa Jelínka podporuje střídání střídmých pasáží a postupných kulminací. Vztahy mezi tanečníky se však vyhraňují jen nezřetelně. Není vždy patrné, kdo kontakt iniciuje, kdo na něj reaguje a jak se proměňuje pověstná dynamika skupiny. Abstraktní choreografie nemusí nabízet psychologicky propracované postavy ani popisné vyprávění, potřebuje však vlastní logiku, která divákovi umožní sledovat proměny napětí. Zde se obrazy občas míjejí a jednotlivé situace se skládají spíše vedle sebe, než aby vytvářely čitelnější vztahovou síť.

Tanečníci přitom prokazují technickou připravenost i přirozenost v partnerské práci. V samotném pohybovém projevu se však jejich individualita rozlišuje méně výrazně. Individuální odlišnost tak nejzřetelněji signalizují různobarevné podkolenky, zatímco pohybové jednání jednotlivých tanečníků postrádá výraznější diferenciaci, která by každému setkání vtiskla osobitý tón.

Nejsilnější je závěr, v němž se konečně zřetelněji skládá výjev sourozeneckého společenství, na který odkazuje anotace. Předchozí fragmentárnost se alespoň částečně skládá v celek, který lze emocionálně uchopit. Vztahy najednou nejsou jen abstraktními variacemi na téma blízkosti a odstupu, ale nesou i stopu společné minulosti a vzájemné sounáležitosti. Právě v těchto chvílích L.ego ukazuje, jak silnou výpověď v sobě zvolený námět skrývá.

Mezi interpretační zkušeností a vlastní identitou
Spolupráce s Natašou Novotnou nabízí Bohemia Baletu příležitost setkat se s osobitým choreografickým jazykem a rozšířit interpretační zkušenost. První večer sezony pod novým uměleckým vedením však působí spíše jako soubor tanečních črt, které nabízejí zajímavé podněty, ale ne vždy je dokážou rozvinout v přesvědčivý celek. Zvláště L.ego naznačuje více, než kolik dokáže skutečně sdělit. Samotný program zatím neposkytuje dost podkladů pro čitelnější představu o dramaturgickém směřování souboru.

Umělecký profil Bohemia Baletu se přitom nebude utvářet pouze výběrem zajímavých choreografů, ale také schopností tanečníků proměnit jejich pohybový jazyk ve vlastní přesvědčivou výpověď. Vedle příležitostí k profesnímu růstu tak bude důležité věnovat pozornost i otázce, jakou identitu chce soubor utvářet a čím se chce na pražské taneční scéně stát nezaměnitelným.

Psáno z představení 11. října 2026, Divadlo Na Rejdišti, Praha.

L.ego
Sacrebleu
Choreografie: Nataša Novotná
Hudba: Filip Jelínek
Návrhy kostýmů: Eva Brzáková
Světelný design: Pavla Beranová, úprava Aleš Klíma

L.ego
Choreografie: Nataša Novotná
Hudba: Filip Jelínek, Arvo Pärt – Fratres (Ismo Eskelinen, Juha Kangas & Ostrobothnian Chamber Orchestra)
Návrhy kostýmů: Monika Pavlíková
Světelný design: Aleš Klíma, Nataša Novotná