Pobyt – Souboj s filozofií

První květnový večer, diváci postávají před i uvnitř divadla Ponec a netrpělivě čekají na taneční inscenaci Pobyt. Po technických obtížích, kvůli nimž se začátek představení zdržel, se usazujeme s pohledem na scénu, kde nehybně leží dva tanečníci ve spodním prádle tělové barvy pod igelitovou fólií. Při rozpohybování scény je zachycen marný boj, jak se postupně dostávají zpod fólie a další dva tanečníci jim pomáhají se vymanit. Scéna se náhle promění, do tlumených světel vcházejí bytosti v lesklých objemných bundách stříbrné barvy, jež mají oblečené obráceně, takže zpod kapucí vidíme jen temena hlav a především vlasy. Spodní částí těla se účinkující snaží rozpohybovat opačným směrem oproti horní, a tak bojují se sebou samými, s vlastním směřováním, s otázkou toho, co člověk vlastně chce. 

Jakmile si však tanečníci svléknou stříbřité svršky, nastává na scéně poněkud chaotické uspořádání. Proměny dalších a dalších obrazů působí spíše jako dobře fungující samostatné choreografie než jako celek jednoho představení. Samozřejmě může jít o přímý záměr Jana Razimy (jak je ostatně naznačeno v anotaci), z hlediska marného a neuspořádaného plynutí života, jenže i to se sebou nese jistou návaznost. Pokud přehnaně vrstvím a prolínám, mohu se v daném procesu ztratit, utopit.

Po přečtení anotace jsem byla velmi napjatá, jak se choreograf dokázal vypořádat s filozofickou otázkou pobytu, pojmem Dasein německého filozofa Martina Heideggera, navazujícího na Husserlovu fenomenologii. „Pobyt je takové jsoucno, jemuž není lhostejné, jak jest,“ píše v této souvislosti český filozof Miroslav Petříček. Připomíná, že pobyt je bytí, které je na svém bytí interesované, což označuje jako existenci. A dodává, že jde o bytí na světě, a tedy svět patří ke způsobu, jak jsem. Jako pobyt tedy chápeme jsoucno, které rozumí bytí. Jinými slovy: My jsme místem porozumění bytí. V programu uvedené tvrzení: „Název Pobyt vychází z překladu německého pojmu Dasein. Je v něm obsaženo slovo ‚bytí‘ i určení místa tohoto bytí,“ naznačuje, že kamenem úrazu se stává mylná interpretace Heideggerova pojmu.

Obávám se, že právě s názvem a inspiračním zdrojem díla se autor upsal k nesplnitelným nárokům. Filozofickou myšlenku obtížně předáváme slovy, v případě tance je to ještě komplikovanější. Pokud choreograf žádá po divákovi, aby porozuměl jeho inscenaci, musí jít o poučeného diváka v otázkách existencialismu. Přimíchávání „sisyfovského textu“ Alberta Camuse k heideggerovskému pojmu Dasein se však i takovému divákovi může jevit jako nahodilé. Zkombinování dvou filozofických myšlenek, které není samo o sobě snadné vysvětlit, vede nevyhnutelně k jejich redukování, zobecňování a ohýbání, až se zdá jejich využití nadbytečné. Odhlédnu-li ovšem od sisyfovské snahy tvůrců zapojit filozofické koncepty do představení, stále zbývá velmi působivá inscenace o vnitřním boji a smíření se se sebou samým, která si poradí i bez Camuse či Heideggera.

V tanečním provedení neshledávám žádné nedostatky, účinkující brilantně předvedli své dovednosti. Navíc oceňuji účinnost různých efektů. Nejpovedenější mi připadala a nejsilnější dojem na mě udělala vodní scéna (voda rozlitá po baletizolu), jejíž zásluhou si diváci mohli vychutnat magické momenty zrcadlení. Inscenace neotřelými nápady sršela, což kvituji, jen se nemá nic přehánět. I z toho důvodu se odvážím tvrdit, že bych si inscenaci více vychutnala ve střídmějším duchu, co do počtu jednotlivých, byť jinak výborných, scén.  

Psáno z premiéry dne 1. května 2022, divadlo Ponec.

Pobyt

Choreografie: Jan Razima

Hudba: Michael Andrew Burt

Tanec: Anna Benháková, Michaela Dzurovčínová, Lucie Matoušková, Arman Kupelyan, Tomáš Pražák

Scénografie: Martin Šimek

Kostým: Polina Akhmetzhanova

Light design: Tomáš Morávek, Martin Šimek

Produkce: Natálie Matysková

Supervize: Bohumíra Eliášová

Premiéra: 1. 5. 2022